Galvanizace, galvanické pokovování plastů

Pokovení plastů pomocí vakuových systémů nabízí širokou možnost nanášení tenkých vrstev pro dekorativní a technické účely všude tam, kde není možné používat např. chromování chemickou metodou.

Různé české firmy nabízí pokovení plastů zejména dvěma nejčastěji metodami:

Nanášení tenkých vrstev formou napařování ve vakuové komoře, kde dochází k nanášení kovů odpařováním materiálu ve vysokém vakuu. Nejčastěji se jedná o hliník pro dosažení odrazné nebo dekorativní vrstvy. Pro příklad můžeme uvést renovace parabol do světlometů, nebo různých plastových svítidel určených pro interiéry a exteriéry. Druhou možností pokovení je naprašování pomocí magnetronu, kde je využívána možnost pokovení i nevodivých materiálů na plasty a další neporézní materiály. Za pomoci inertních plynů lze nanášet i oxidy a nitridy kovů a nekovů. Nejvyužívanějším materiálem stále zůstává nitrid titanu, který je využíván hlavně pro svoji vysokou tvrdost.

Výhodou naprašovacího zařízení plně řízeného počítačem je možnost skládání vrstev až čtyř různých materiálů během jednoho cyklu.
Hlavními výhodami vakuového pokovování je nezatěžování životního prostředí odpady, dále cena za pokovení při využití kapacity zařízení a v neposlední řadě možnost pracovat s materiály, které není možné nanášet jinou metodou povlakování.

Galvanické pokovování plastů nachází největší uplatnění především v automobilovém průmyslu a v sanitární technice. S tím, jak se postupně nahrazovaly kovové součástky interiéru a exteriéru automobilů plastovými díly, vzrůstá poptávka po úpravě povrchu plastových dílů povlakem, který je dostatečně přilnavý, odolává korozi a vyznačuje se velmi dobrou mechanickou pevností a otěruvzdorností. Tyto požadavky dokáže splnit ochranný povlak vyloučený z galvanických procesů.

Výroba plastových dílů vstřikováním (při teplotě zpracování 210 – 250 °C)  a téměř neomezené možnosti pro designéry, co se týká tvarů a geometrie dílců, dále jejich nízká hmotnost, životnost a výrobní cena, to vše jsou výhody, které vedou ke stále širšímu uplatnění plastů prakticky ve všech průmyslových odvětvích.
Bezpečně použitelný a nejrozšířenější materiál pro galvanické pokovení je ABS (Akrylonitril-Butadien-Styren) a ABS/PC (s podílem 45 – 85 % PC Polykarbonátu). Důvodem pro používání těchto materiálů je schopnost vytvořit při jejich moření (kdy dochází k rozpouštění Butadienu z povrchu materiálu) kaverny, do kterých se zabuduje galvanický povlak. Na takto připraveném povrchu je pak prokazatelně vyšší přilnavost galvanického povlaku ve srovnání s jinými druhy plastických hmot.
Celý proces galvanického pokovení je značně složitý. Skládá se z několika galvanických operací a v podstatě začíná již při vstřikování plastů. Podmínky vstřikování mohou výrazně ovlivnit následnou pokovitelnost povrchu plastového dílu. Důležitá je také konstrukce vhodné závěsové techniky, která se přizpůsobuje geometrii dílce a  vlastním parametrům galvanické linky. Další částí procesu je naleptání základního materiálu a zabudování koloidních kovových částic do povrchu plastu. Na těchto částicích se pak může vytvořit první kovová vrstvička ve formě chemického niklu (u některých aplikací se používá chemická měď), která se v dalším kroku opatří tenkou vrstvičkou imerzní mědi a tím dostaneme jednolitý kovový povlak na který se další vrstvy kovů nanáší již klasickou elektrolytickou cestou. Následuje kyselé mědění, pololesklé niklování, lesklé niklování případně některý z typů saténového niklování, vrstvička mikroporézního niklu a finální vrstvička dekorativního chromu. Proces končí sušením dílů.