O levné liberecké filtry s účinností drahých respirátorů ministerstvo nejeví zájem. Zdravotníci je nosí i bez povolení úřadů

Do toho příběhu zapadaly všechny dílky skládačky. Českému zdravotnictví nabídli v době koronavirové epidemie pomocnou ruku studenti Technické univerzity v Liberci, která patří mezi světovou špičku ve vývoji nanomateriálů a textilních technologií. V průběhu měsíce škola dokázala připravit technologii, zajistit výrobu i distribuci. Ministerstvo zdravotnictví ale neprojevilo větší zájem. Také kvůli tomu, že již přes měsíc univerzita vyčkává na potřebná razítka.

„Původně jsme měli dodávat pouze podkladový materiál pod nanofiltry. Po testech jsme ale zjistili, že naše filtry z mikrovláken mají stejný záchyt jako respirátory třídy FFP2,“ vysvětluje Dušan Zvěřina, majitel společnosti Obrokov, která v březnu vyslyšela výzvu liberecké univerzity. Ta hledala firmu, která by mohla začít spolupracovat na výrobě filtračního materiálu potřebného pro roušky. Ačkoliv se firma Obrokov zaměřuje především na průmyslové filtrační materiály, škole se ozvala.

Ve spolupráci s odborníky z liberecké univerzity se jí na staré výrobní lince určené pro výrobu dětských plen podařilo vytvořit materiál, jehož filtrační schopnost přesahuje 81 procent. Je tedy na úrovni respirátorů, které česká ministerstva před několika týdny nakupovala za stovky korun za kus. „Nejedná se o takzvanou nanotechnologii. Ale díky tomu, že na naší univerzitě působí špičky v oboru nanomateriálů, dokázali jsme i tak dosáhnout vysoké účinnosti,“ vysvětluje koordinátor libereckého projektu David Svoboda.

Stát neprojevil zájem

Současná produkce tak díky vzájemné spolupráci mezi univerzitou a firmou dosahuje pěti milionů kusů filtrů týdně. Dostatečné množství na to, aby pokrylo potřebu sociálních služeb nebo praktických lékařů. Stát přesto o technologii zatím neprojevil zájem.

„Od 24. března komunikujeme s ministerstvem zdravotnictví ohledně toho, že je zde produkce na velmi slušné úrovni. Žádali jsme po nich, aby někdo z ministerstva přijel a komunikoval s námi osobně, to se ale nestalo,“ říká koordinátor projektu Svoboda. „Oficiálně to není potvrzené jako ochranná pomůcka, jen jako filtrační materiál,“ dodává s tím, že na první reakci Státního ústavu pro kontrolu léčiv čekali výzkumníci tři týdny. Ministerstvo zdravotnictví na dotazy Deníku N do uzávěrky textu nereagovalo.

Jak vysvětluje profesor David Lukáš z liberecké univerzity, škola žádala o povolení skrze místní nemocnici v době, kdy se v Česku nenacházely téměř žádné ochranné pomůcky. Lékový ústav ale školu vyzval k dokončení běžného procesu, který jsou výzkumníci stále odhodlaní dokončit. Procedura podle mluvčí Barbory Peterové sestává především z certifikace u nezávislých laboratoří, které ověří, zda je výrobek skutečně nezávadný a funkční. „Rozumím tomu, že úřad postupuje tak, jak by správně měl. Chceme si ale celý proces vyzkoušet až před brány certifikace,“ dodává Lukáš.

Nezávislé testy a certifikáty lékový ústav dostal, o povolení ale ještě stále nerozhodl. Také proto se odborníci rozhodli, že o potřebné povolení zažádají i na Slovensku.

Zájem ze zahraničí

Autoři roušek říkají, že s nízkou flexibilitou úřadu počítali již od začátku, také proto vzorky Výzkumnému ústavu bezpečnosti práce, který potvrzuje nezávadnost výrobku, zaslali až po intenzivním testování. Ačkoliv je již nyní zřejmé, že materiál má potenciál dosáhnout ještě lepších vlastností, jakýkoliv vývoj znamená kvůli dlouhým lhůtám týdny prodlení. „Celý proces se strašně brzdí,“ dodává Zvěřina, který vlastnosti filtrů s odborníky z liberecké univerzity vylepšoval v průběhu několika dní, kdy probíhalo testování dlouho do noci.

O technologii mezitím projevují zájem státy po celém světě. Technickou univerzitu už oslovili zájemci z Kapverd nebo Senegalu, objevila se také možnost, že by se obdobné filtry mohly začít vyrábět v Barmě. Spuštění výroby filtrů přitom může podle libereckých odborníků trvat pouze dva dny, kdy dojde k upravení linky podle instrukcí českých expertů.

Přestože český materiál ještě nemá certifikaci zdravotnického materiálu, zájem projevují firmy také o hotové filtry. „Včera jsem hovořil s čínskou společností, která mi za prodej filtrů nabízela dvojnásobnou cenu, za kterou jsme ochotni filtry prodávat českým zdravotníkům,“ vysvětluje Zvěřina, který s libereckou univerzitou uzavřel dohodu o zastropování prodejní ceny. Producent za filtry obdrží přibližně výrobní cenu, proto si veřejnost může filtry koupit asi za dvě koruny. To je čtyřikrát méně, než kolik univerzita původně odhadovala.

Dušan Zvěřina nicméně neuspěl ani ve chvíli, kdy chtěl filtry společně s dalším materiálem potřebným pro výrobu roušek věnovat brněnské nemocnici. Tam mělo zamířit až 100 tisíc sad určených pro kompletaci roušek, o kterou by se postarali dobrovolníci. Protože ale nemá výrobek jako celek potřebný certifikát, filtry nakonec zůstaly na skladě Obrokovu.

Mnozí zdravotníci přesto podle zjištění Deníku N skrytě využívají filtry v běžné praxi. Taková situace je i v liberecké nemocnici, kde se jako v jediném zdravotnickém zařízení po vypuknutí epidemie využívaly ve velkém. Někteří z pracovníků je stále nosí.