Obilniny jsou krmiva rostlinného původu, určena především pro výživu hospodářských zvířat. Jsou zároveň i potravinami pro lidskou výživu. Hranice mezi potravinami a krmivy často kolísají podle okolnosti a to zejména podle potřeby těchto produktů pro zabezpečování lidské výživy.
Co se týče zařazení podle množství živin, řadíme obilniny mezi jadrná krmiva, dle způsobu získávání jsou to statková krmiva a podle obsahu živin je většina obilnin zařazena v kategorii glycidových krmiv.
Při kombinovaném krmení jadrných krmiv s objemnými mají jadrná krmiva sloužit z nutričního a ekonomického hlediska výlučně jako produkční.
Obilniny jsou ve výživě zejména monogastrických zvířat především nositelem energie, ale i velké části dusíkatých látek rostlinného původu. Na stavbě obilních zrn se podílí hlavně bezdusíkaté látky výtažkové,a to skoro výlučně ve formě škrobu; podíl jednoduchých lehkorozpustných cukrů je nepatrný. Obsah hrubého proteinu je 6 – 7 krát nižší než obsah škrobu. Jen v jarních odrůdách je obsaženo o něco vyšší množství, ale biologická hodnota bílkovin obilnin je v průměru nízká.
Obsah vlákniny je v obilninách nízký, s výjimkou ovsa, u kterého je vyšší obsah vlákniny dán přítomností pluch.
Oves a kukuřice se vyznačují vysokým obsahem tuku.
Zrna obilnin patří ke krmivům, která jsou nejchudší na obsah minerálních látek. Nízký je zejména obsah vápníku.Výjimku tvoří jen vysoký obsah fosforu.
Zrnech obilnin převládá podíl kyselých částí, takže je potřeba věnovat pozornost dosažení rovnováhy přidáváním alkalických minerálních látek.
Obilniny obsahují dostatek vitamínu B a E. Ostatní vitamíny jsou zastoupeny pouze v nepatrných množstvích.
Za deklarovaný druh obilnin se považuje taková obilnina, která obsahuje nejméně 85% hmotnostních deklarovaného druhu – po odpočtu nečistot. Pod tuto hranici se považuje za směs.
V našich podmínkách velkochovů nepřichází v současné době v úvahu žádná obilnina, která by se zkrmovala v původním stavu. Ke zvýšení stravitelnosti a lepšímu využití se krmné obilniny upravují, a to nejčastěji šrotováním, případně mačkáním (oves). Rozhodujícím faktorem ovlivňujícím kvalitu skladovaných obilnin je vlhkost. Optimum představuje 14%, nižší vlhkost je však nežádoucí, protože nad touto hranicí jsou obilky křehké a snadno dochází k jejich narušení.
Makroskopicky se u obilovin posuzuje především barva, která je jedním z hlavních rozlišovacích znaků jednotlivých druhů. Dále se posuzuje vůně nebo pach, vlhkost, napadení škůdci a obsah nečistot, jak minerálního,tak organického původu. Nečistoty se makroskopicky posuzují jen u neupravených obilnin, protože ve šrotech je lze makroskopicky špatně prokázat, proto se jejich přítomnost (zvláště minerálního původu) musí zjišťovat chemicky.