Pavol Hammel – Slovenský hudebník

Pavol Hammel (7.12. 1948) pochází z muzikantské rodiny. Už v útlém věku ho k hudbě přivádí otec, houslista v SND. Brzy se i Pavel stává nadějným houslistou. Vstupuje do Železničiarska uměleckého souboru, kde se setkává s vrstevníky Petrem Saller (narozený 1945, též housle), Vladimírem Kaššayom (narozený 1946, klarinet a akordeon) a Františkem Machatsom (fagot). Jako členové orchestru ZUŠ hrávají pod vedením dirigenta na vystoupeních lidovky, klasiku a moderní taneční písně.
1960
O pět let starší bratr Juraj přivádí Pavla k rock’n’rollu. Pod jeho vlivem již na počátku šedesátých let poslouchá Radio Luxembourg a písničky si nahrává na vrchol tehdejší tuzemské záznamové a reprodukční techniky, magnetofon Sonet Duo.
1961
Poprvé v životě se Pavol Hammel účastní rock’n’rollové koncertě. Je to v pionýrském paláci (dnes sídlo prezidenta SR), hraje Vasko Velčický a skupina Stíny. Paľo má tehdy třináct let a na koncert ho musí propašovat bratr. Vystoupení v něm zanechává hluboký dojem.
1962-63
Pod vlivem nastupující vlny rock’n’rollu procházejí Hammel a Saller na kytary a Kassala na basovou kytaru. František Machats se ujímá bicích nástrojů. Se skupinou příležitostně zpívá i Boris Puškár (Hammel tehdy ještě nebyl zpěvákem skupiny).
První koncert skupiny Proudy (tehdy ještě pod názvem The Jets) se koná v kulturním domě na Soutěžní ulici, sídliště 500 bytů. Na pódiu odezní skladby Shadows, Ventures a Sputniks. Brzy po koncertě skupina opouští anglický název a definitivně se přejmenovává na Proudy. Proudy přibírají do svého repertoáru písničky Beatles a Who a sbírají zkušenosti hraním na čajích pro mladé (tehdejších diskotékách).
1964
První místo na celoslovenské přehlídce beatových skupin. Skupina již skládá původní písničky. Slovenské texty jim píše Rudolf Skukálek, básník, překladatel a toho času i člen lektorské skupiny v Slovenském rozhlase. Právě on zprostředkovává kontakt skupiny na rozhlas a výsledkem je první nahrávka, instrumentální skladba Šálek čaje.
1965
Pavol Hammel skládá svou první písničku – Zpívám si píseň. Text píše Rudolf Skukálek. Spolupracovníkem skupiny Proudy se stává Jan Masaryk, mladý básník (mimochodem syn spisovatelky Marie Ďuríčková), po jehož básních Pavol Hammel stále častěji sahá.
1967
Proudy vystupují v programu Večery pro dva mladé humoristů Lasici a Satinského.
Ze skupiny odchází bubeník František Machats a na jeho místo nastupuje Peter Petro, bývalý člen legendárních The Beatmen Deza Ursínyho (a ještě předtím skupiny Nautilus a Kabinet 112).
Vlado Kassai přivádí do skupiny klavíristy Mariána Vargy (1947), studenta kompozice na Bratislavském konzervatoři. Původně měl pouze aranžovat smyčce do rozhlasové nahrávky Massachusetts, ale nakonec si v nahrávce zahraje na Celeste. Brzy dostává nabídku stát se řádným členem proudu.
Mariána Vargy zaujme práce v beatové skupině natolik, že bez větších projevů lítosti brzy opouští konzervatoř.
V okruhu kolem proudu se objevuje začínající textař Boris Filan, Hammelem spolužák z SVS-ky. Marián Varga zase přivádí svého spolužáka z konzervatoře, mladého básníka a čerstvého laureáta ceny PEN-klubu, Kamila Peteraje.
V prosinci se v pražské Lucerně koná 1. československý beatové festival. Z 28 skupin získává hlavní cenu za Slovensko nová skupina Deza Ursínyho The Soulmen, Proudem porota uděluje cenu za nejlepší texty k vlastním písničkám.
1968
Supraphon vydává malou desku, na níž Proudem patří celá jedna strana. Singl s písničkou Pojď se mnou vychází v limitovaném nákladu a dnes je sběratelskou raritou. Druhá SP obsahuje písničky Tam v Massachusetts a Zpívám si píseň. Deska se stává velkým bestsellerem.
Ani úspěch nezabrání Proudem ve významné personální změně: ze skupiny odchází Peter Petro. Nahrazuje ho Ľubomír Dolinský, další veterán bratislavské beatové scény, bývalý člen skupin Jolana a The Players. Brzy po jeho příchodu Proudy opouští veterán a zakládající člen Vlado Kassai. Nahrazuje ho student hry na kontrabas na bratislavské konzervatoři, Fedor Frešo (narozený 1947 – basová kytara – předtím Nautilus, Blue Stars, Cabinet 112, Hot Seven, Black and White), který přichází korunován slávou z The Soulmen.
Ani Dolinského kariéra v proudu netrvá dlouho. Odchází a na Fresnu popud jej nahrazuje další student bratislavského konzervatoře – Vlado Mall (narozený 1944 – bicí nástroje – dříve Hot Seven), který s ním tvořily rytmiku již tehdy kultovních The Soulmen.
V novém obsazení skupina realizuje nahrávky v rozhlase, stejně jako nahrávku koled do TV filmu Aleluja režiséra Ivana trsy (mj přearanžované skladbu Tichá noc, svatá noc)
V prosinci se v Praze koná 2. československý beatové festival v Lucerně. Písnička Černá růže získává titul skladba festivalu, ale v celkovém pohledu Proudy nezazářila. Jaromír Tůma v časopise Melodie (2/1969) napsal: „Bratislavské Proudy se zcela zbytečně usilují o tvrdý beat, který nekoresponduje s jejich citlivými a kvalitními vlastními skladbami“.
Jedním z důvodů vlažného přijetí byl fakt, že celá beatová Praha se zmítala v bluesové horečce a kdo neměl písničky postavené na dvanástkovej schématu, ten byl odepsán. Proto ze Slovenské skupin více než Proudy zazářily na festivalu The Blues Five, kteří měli blues nejen v názvu. „Zbluesovanou“ verzí beatlesovky A Day In Life ohromily publikum, které neznalo tuto verzi z podání skupiny Briana Augera. Druhým důvodem bylo, že Proudy tehdy byly relativně špatnou koncertní skupinou se skvělými nahrávkami – na rozdíl od The Blue Effect, kteří byli skvělou koncertní skupinou s mizernými nahrávkami. Právě The Blue Effect získali hlavní cenu festivalu, i díky písničce Sluneční hrob.
Na festivalu vystupují The Nice s Keithem Emersonem, což podle legendy inspiruje Vargy k založení skupiny Collegium musicum.
Fres: „Myslím, že Marián jejich koncert snad ani nesledoval, protože spal v šatně. Pak ale vyšel ven a tvrdil, že co to je za blbost, když varhaník při hraní stojí.“
1969
Vychází album Zvonky zvoňte (Supraphon) s nahrávkami Čs. rozhlasu (hodnocení v časopise Melodie: 3,8 hvězdičky). Po vydání alba překvapivě odcházejí Marián Varga, Fedor Frešo a Vlado Mall.
Varga: „Poslední kapku k rozpadu dolil Jirka Černý, který Proudy zbožňoval a který tehdy napsal, že doufá, že z Hammond se nestane ‚zlaté tele kapely‘, což hovädsky urazilo ostatní členy kapely, i mě, měl jsem pocit, že nějak divně přemýšlí … “
V létě Pavol Hammel s Fedorem Frešem a Vladem Mall nahrávají ve studiu Čs. rozhlasu v Bratislavě (na místě dnešní Moyzesova síně) nové vysoce koncepční album Pokoj vám pro vydavatelství Panton. Na jedné písničce (Hořící dům) se pohostinsky podílí Marián Varga. Ten však již svou energii věnuje především svému novému projektu – skupině s Dušanem Hájkem na bicí a původně Fedorem Letňany na basovou kytaru, ze které se později mělo vykrystalizovat legendární Collegium musicum.
Budoucí Collegium musicum usilovně nacvičuje program, ale někteří jeho členové si najdou čas, aby koncertovali i s Pavlem Hammelem. Skupina v obsazení Pavol Hammel (zpěv, kytara), Marián Varga (varhany, klavír), Peter Saller (basová kytara) a Dušan Hájek (bicí nástroje) vystupuje s novým koncertním program Klid našim duším, který částečně využívá repertoár z alba Pokoj vám.
Vydání desky Pokoj vám je z vyšší moci zrušeno.
Na časově blíže neurčené „volno“ za účelem dokončení studia na VŠE odchází z proudu kytarista (a nyní vlastně basový kytarista) Peter Saller.
Vlado Mall nahrazuje Petra Mráze v Ursínyho The New Soulmen a později v Provisoriu.
1970
Začátkem roku Fedor Frešo nastupuje jako basový kytarista do Vargova Collegia musica.
Do proudu přicházejí noví hudebníci, předtím tvořící základ amatérské skupiny Inside of Fire: František Griglák (1953 – kytara, varhany), Peter Barica (basová kytara) a Milan Čačaný (bicí). V tomto obsazení skupina pokračuje v koncertování s využitím repertoáru z Pokoj vám. Brzy však vystřídají Baricu a Čačaného basový kytarista Alexander Filo (1950) a bubeník Anton Kuruc (1953). V tomto obsazení Proudy získávají stále angažmá v Divadelním studiu, konkrétně v Divadle na korze.
Peter Saller absolvuje VŠE, ale nezamlouvá se mu politické ovzduší rané normalizace. Saller: „Nejprve jsem si myslel, že Husák bude něco jako nový János Kádár, ale brzy jsem pochopil, že to tak není, že se zde bude naopak přitvrzovat.“ Odchází do Západního Německa s taneční skupinou a nadcházející roky tráví hraním v barech. Nakonec se v SRN uchytí jako počítačový programátor, ožení se a jako příslušník německé národnosti získává německé občanství.
Hammel letí s Marcelou Laiferová do Rio de Janeira jako autor soutěžní písně Malá letní hra. Předsedou poroty je Paul Simon. Pavol Hammel se v Riu cítí jako doma, dokonce i tak vypadá.
Hammel: „Mě si tam nikdo moc nevšímal, vypadal jsem jako domorodec. Dokonce na mě pořád mluvili portugalsky. Ani jsem si tam nic nemohl začít s dívkami. Letěli pouze na cizince …“
Kompilací rozhlasových nahrávek vzniká album Pavol Hammel a Proudy (Panton) (Melodie – 3,6 hvězdičky) a několik singlů.
V prosinci se Pavol Hammel překvapivě účastní 2. country a western festivalu v pražské Lucerně. Miloš Skalka napsal do časopisu Melodie (3/1971): „Pavol Hammel mě trochu zklamal výběrem repertoáru, očekával jsem neznámé a pro Proudy nepoužitelné písně. Okouzlení jeho pohádkově křehkými baladami je v tomto případě již návratem k něčemu dobře známému, klidnému. Zvláštní pozornost si zaslouží Jakýsi cizinec, ale nejen zde mi, bohužel, slovenština brání v plném soustředění na náročný text. “
I přes svůj pro Miloše Skalku nesrozumitelný cizímu jazyku získává Pavol Hammel cenu za sólový výkon v písničce Jakýsi cizinec.
Ve dnech 21. a 22. prosince se Hammel do Prahy vrací, tentokrát již s proudem, aby vystoupil na koncertě „Praha Bratislava Beat Show“. Kromě proudu zhlédlo v Praze publikum slovenské skupiny Collegium musicum, Meditating Four a Gattch. Českou rockovou špičku zastupovali skupiny Flamengo, George and Beatovens, Saze a Ruchadze Band.
1971
Pavol Hammel obosiela hudební festival v chilském městě Viňa del Mar svou písničkou Luční dům. Těsně před festivalem se v československé tisku píše, že do Chile pojede Eva Pilarová s Karlem Svobodou; to Hammelem připadá divné, protože soutěž je anonymní a do uzávěrky ještě chybí několik dní. Nakonec si však pořadatelé vybírají Luční dům.
Hammel: „Tak jsem se tím pozváním namaškrtil, že jsem je požádal, jestli bych nemohl přijít s celou skupinou. Odpověděli že ano, ale bez nároku na honorář. Jen za dopravu aparatury nám zaplatili 5 200 dolarů. Za to bychom měli novou aparaturu. “
Festival se však stává kamenem úrazu – bubeník Anton Kuruc odmítá vycestovat. Na jeho místo přichází nováček Ľubomír Plai. Je členem proudí sotva čtyři dny a hned s proudí vystupuje na americkém kontinentu (písnička Luční dům získává 6. místo).
V dubnu Pavol Hammel vystupuje na festivalu v Mexiku. Porota vedená Quincy Jones uděluje písni Král slunečních hodin 6. místo. Písničku zařadí i na festivalový sampler.
Proudy nahrávají pro mexickou společnost Apollo EP s anglickými verzemi písniček Mami, Král slunečních hodin, Medový květen, Šest starců.
Na 3. československém beatovém festivalu v Praze Proudy nesmí chybět.
Vzniká hudební vydavatelství Opus. I přes nečekanému odchodu Alexandra Fila zde Proudy nahrávají SP s písničkami Medulienka a Řeknu ti: viz. Basové kytary se ve studiu ujímá Fedor Frešo. Medulienka se stává velkým hitem. Ani to však nezabrání Františkovi Griglákom následovat hlas srdce a v létě přestoupit do Collegia musica – akorát včas, aby se zúčastnil nahrávání legendárního dvojalba Konvergence.
V anketě Zlatý slavík ’71 se Pavol Hammel dostává na 7. místo.
1972
Do proudu přichází Jozef Farkaš (kytara), Ivan Belák (1954, baskytara) a Peter Beran (violoncello), základ další skupiny mladých nadšených amatérů. Později se členem skupiny (na popud Petra Berana, který je jeho spolužákem z Konzervatoře) stává Jan Lauko (klávesové nástroje).
Lauko: „Můj úplně první koncert s proudem byl šíleným zážitkem. Dostali jsme pozvání hrát v sofijské opeře. Letěli jsme tam z Bratislavy. Paľo Hammel a Boris Filan byly kvůli něčemu v Praze, takže letěli do Bulharska odtud. Samozřejmě nedoleteli. Nervózně jsme seděli v zákulisí, na čele studený pot. v hledišti se to třpytilo šperky, do tmy nedočkavě svítily dekolty dám a náprsenky pánů. Byly tam i nějací atašé v uniformách. Nakonec jsme se dohodli, že zpívat bude Ľubo (Plai), protože hrál v proudech nejdéle z nás a jakž takž znal slova písně Hermína. Přinejmenším refrén. pro jistotu si je připravil na papírku. Pořadatel tušil, že se něco děje, že je nás nějak málo. Nervózně nás vysotil na pódium. Publikum nespokojeně mrmlalo. se smrtí v očích jsme začali hrát, ale Ľubovňu uletěl papírek, a tak jsme celý repertoár hráli jako instrumentálky. Publikum se uklidnilo, ale stále ještě čekalo, kdy už nastoupí zpěvák. Nakonec, když jsme už nevěděli jak pokračovat, servilní jsme ohlásili skladbu Sofia v dešti a spustili jsme bluesovou improvizaci v G-mole. To byl konec koncertu. Paľo s Borisem přiletěli až na druhý den. Zdrželi se v Budapešti. Od té doby nás už nikdy do Bulharska hrát nepozvali. “
Vedle těchto zahraničních úspěších Proudy nahrávají několik malých desek pro všechny tři hudební vydavatelství: Panton, Opus i Supraphon a v Pantone vydávají album Jsem šťastný, když jste šťastní.
Hammel vystupuje na festivalu v Rio de Janeiru s písničkou Jsem šťastný, když jste šťastní.
Ve spolupráci s Mariánem Vargou, členy Collegia musica a českým kytarovým mágem Radim Hladík nahrává Pavol Hammel v Experimentálním studiu čs. rozhlasu v Bratislavě přelomový album Zelená pošta.
Varga: „K Zelené poště se ještě dost hrdě hlásím, je tam mnoho skladeb, které se nedostaly na Zvoňte, zvonky.“
1973
Opus vydává Proudem EP Možná zítra přijdu k vám, Neřeknu ti nashledanou, Loutkář a Song o černé kávě. Písnička Neřeknu ti nashledanou se stává velkým hitem.
Odchází Ľubomír Plai a nahrazuje ho Pavel Barna.
Skupina absolvuje letní turné po SSSR s Collegio MUSIC (Hammel, Farkaš, Belák, Lauko, Barna – bez Berana). Protekčního dítěti Janovi Lauko udělují na Státní konzervatoři výjimku a tak může místo maturitní zkoušky klidně vycestovat do země sovětů. Maturitu si udělá až na podzim.
Mezitím vychází skupině nové album Šlehačková princezna (Melodie – 3,8 hvězdičky), kteří někteří kritici dodnes považují za nejlepší album proudu vůbec. Album dostává titul Nejlepší deska roku 1973.
1974
Premiéra středometrážní televizního filmu Oblaka-modřiny režiséra Dušana Trančík s Pavlem Hammelem v jedné z hlavních úkolů a s písničkami proudu.
Ze skupiny odchází Jozef Barna a přichází Pavel Kozma, který i přes svůj věk (14 let) stihl být jedním ze zakládajících členů Griglákovej skupiny Fermata. Opus vydává Pavlovi Hammelem a Proudem SP s písničkami Počítám a Přej mi dobrou pouť.
Uprostřed léta Hammel svou skupinu rozpouští a nastupuje na základní vojenskou službu ve Vojenském uměleckém souboru. Ivan Belák a Jozef Farkaš odcházejí do Collegia musica. Odteď Proudy existují jako studiová kapela s proměnlivým obsazením.
Prakticky ilegální, vedle svých vojenských povinnostech, nahrává Hammel s kolektivem studiových muzikantů (z bývalých proudu zde figurují Jan Lauko a Pavel Kozma, kromě nich je zde i Laco Lučenič z Modusu) pro Opus album Hráč.
1975
Album Hráč vychází a je velmi úspěšný. Obsahuje několik hitů, především Učitelka tance a Mládí.
Hammel obnovuje koncertní aktivity a spojuje se s Janem Lehotský a jeho skupinou Modus, která se pod „krycím názvem“ Proudy (v obsazení Ján Lehotský, Laco Lučenič, Cyril Zeleňák a Tomáš Rede, později Ladislav Severa) stává jeho průvodním tělesem.
Na Bratislavské lyře ’75 se Hammel účastní se skladbou Rok 2000 (která se objevuje i na festivalovém sampler).
1976
Hammel s Vargou a Hladík vydávají v Opusu album Na II. programu snu. Má to být jakési pokračování Zelené pošty a je velmi vřele přijato. Časopis Mladý svět uděluje alba Na II. programu snu cenu Bílá vrána za hudební počin roku.
Pavol Hammel a skupina Modus (pod zavedenou značkou Proudy) vydává v Opusu tři SP: Zázračný orchestr a Na letech nezáleží, Stále je láska a 3375 a Když jsem chodil do hudební školy a Až spadne poslední opona. Kromě toho nahrávají písničky pro rozhlas a televizi, ale ty zatím čekají na vydání na hudebním nosiči.
Dne 25. srpna zpěvák uniká před jistou smrtí, když po společensky probdělé noci v Praze usne a na poslední chvíli zmešká dopolední let do Bratislavy. Pilot letadla Il-18 se po vážné poruše pokusí přistát na hladině jezera Zlaté Písky v Bratislavě. Katastrofu nikdo z cestujících ani posádky nepřežije. Pavol Hammel, který je na listině pasažérů, tak nechtěně způsobí šok a chvíle úzkosti svým nejbližším, aby pár hodin nato, nic netušící, přiletěl do Bratislavy následujícím letadlem.
Zbytek roku stráví Pavol Hammel sporadickým koncertováním s proudy, jejichž jádro tvoří Lehotský, Lučenič a Zeleňák.
1977
Hammel a Proudy vydává v Opusu singl Dětský pláč a Píseň o ztracené vánoční pohádce, který je předzvěstí nového alba.
Album Na II. programu snu získává Cenu Melodie 1977. V odůvodnění se píše, že cenu získal album, „… který k provedení původního, koncepčně sjednoceného hudebního a textového materiálu programově spojil tvůrčí potenciál čtyř vhranených osobností české a slovenské populární hudby – Pavla Hammela, Mariána Vargy , Radima Hladíka a Kamila Peteraje – a pozitivně zasáhl do vývoje domácí rockové písničky: “
1978
Pro album Setkání s tichem se ve studiu s Hammelem a Janem Lauko schází kompletní sestava skupiny Fermata: František Griglák, Anton Jaro, Cyril Zelenák, Tomáš Berka plus přizváni hosté, včetně jazzmana Dušana Húščavu.
Muzikál Cyrano z předměstí skladatelů Pavla Hammela a Mariána Vargy a textařů ​​Kamila Peteraje a Jana Strasser, podle libreta Alty Vášová, uvedený na bratislavské Nové scéně v režii Ivana Krajíčka, se stává kulturní událostí roku. Opus vydává album Cyrano z předměstí zachycující originální pěvecké obsazení z divadla (Jozef Benedik, Katarína Magálová, Jana Jakubcová, Ivan Danko). V roli doprovodné skupiny se setkáme s Hammelem, Vargou, Griglákom, Belák, Lučeničem, Vladem Olah a Petrem Szapu.
1979
Pavol Hammel vydává u příležitosti Mezinárodního roku dětí album Vrabec Vševěd. Šest nových písniček tandemu Hammel-Peteraj, které Hammel nahrál s excelentní doprovodnou kapelou (Marián Varga, basový kytarista Pavel Daněk, klávesista Jaroslav Filip, bubeník Cyril Zelenák a v jedné písničce dokonce Dežo Ursiny na kytaru), doplnili „dětské“ písničky staršího data. Na obalu alba se kromě loga vydavatelství Opus nachází i symbol UNICEFu.
„Spřízněná“ skupina Collegium musicum vydává v Opusu album On a ona za aktivní autorské, pěvecké a muzikantské spolupráce Pavla Hammela.
Varga: „Vyšlo to jako Collegium musicum, ale já jsem byl v takovém stavu, že jsem musel zavolat Hammela a celá kapela byla na mě nasraná, že Hammel dělá pro nás album.“
1980
Album Faust a kopretiny.
1981
Album Čas malin.
Pavol Hammel se jako zpěvák účastní nahrávání dvojalba Mariána Vargy a skupiny Collegium musicum Divergence a Pop-Scop skupiny Burčák.
1982
Pavol Hammel se připravuje na nahrávání společného alba s maďarskou skupinou Locomotive GT, ale tento slibný projekt je v zárodku zrušen pro nesouhlas nahrávací firmy, se kterou mají LGT exkluzivní smlouvu.
Na jaře šestitýdenní turné Pavla Hammela se skupinou Fermata (František Griglák – kytara, Fedor Frešo – basová kytara, Tomáš Berka a Juraj Bartovič – klávesové nástroje, Roman Chovanec – bicí nástroje).
Po návratu první reunion skupiny Proudy s členy z různých období historie skupiny (Pavol Hammel, Marián Varga, František Griglák, Fedor Frešo, Pavel Kozma) a koncertní program Proudy 1966-2000 v bratislavském Studiu S.
1983
Album Dnes už vím.
1984
Album Divadýlka v trávě.
V bratislavském Studiu S premiéra komorního programu Dnes už vím. Pavol Hammel (kytara, harmonika, zpěv) s Janem Lauko (klavír, syntezátor, akordeon) a Martinem Karvašem (syntezátor, hoboj) hrají v nových aranžmá nejúspěšnější písničky ze zpěvákovy dvacetileté kariéry. Koncertní program sklízí úspěch po celém Slovensku a je žádaný po celé následující dva roky. V průběhu času se na místě Martina Karvaša postupně vystřídají Svaté Juřík (syntezátor) a František Griglák (syntezátor, kytara).
Lauko: „To byl velmi dobrý program. I se nám dobře hrálo, i lidé dobře reagovali. Procestovali jsme Slovensko, a když jsme se jednou ocitli v jednom městečku a zjistili jsme, že jsme tu s tímto programem již potřetí, Pali to stopl. “
1985
Album Černá ovce, bílá vrána.
1986
Pavol Hammel hostuje s dvěma písničkami na albu skupiny Modus Vlaky s lety.
1987
Album Veřejná lyrika.
1988
Koncertní program Zkus to ještě jednou s kapelou Proudy v obsazení Jan Lauko (klávesové nástroje), Andrej Šeban (kytara), Anton Jaro (basová kytara), Jaroslav Rozsíval (bicí nástroje), svatá Juřík (klávesové nástroje) a s hostujícím Mariánem Vargou.
1989
Hammel a Varga, ve spolupráci s Kamilem Peterajem, vydávají album Všechno je jinak.
1990
Pavol Hammel a Proudy (Hammel, Varga, Griglák, Frešo, Zeleňák) s úspěchem vystupují na sérii koncertů Comeback v Praze, Brně a Bratislavě, na níž vystupují i ​​skupiny Olympic, George and Beatovens, Synkopy 61 a další.
1992
Další vysoce úspěšná série koncertů skupiny Proudy v rámci série Comeback II.
Pavol Hammel koncertuje po Slovensku se skupinou Proudy v obsazení Fedor Frešo (basová kytara), Martin Karvaš (klávesové nástroje), Juraj Kupec (kytara), Igor schovala (bicí nástroje), s hostem Mariánem Vargou (syntezátory), který má v programu i samostatný čtvrthodinový instrumentální blok.
V Opus vychází výběrové CD Zpívám si píseň, první kompaktní disk Pavla Hammela.
1993
Hammel s Vargou a Hladík vydávají album a CD Labutí písně (Monitor). Hammel s Vargou a Hladík vydávají album a CD Labutí písně (Monitor), kde poprvé spolupracuje s producentem Pavlem Daněk.
1995
Pavol Hammel a skupina Proudy nahrává koncertní album Unplugged. V rámci vánočních svátků vysílá STV záznam z tohoto koncertu. Album získává výroční cenu ZAI za nejlepší album roku.
1997
Album Život je …
V předvečer 17. listopadu Pavol Hammel vystupuje na studentském shromáždění v Bratislavě k 8. výročí sametové revoluce. Za srdečních ovací zpívá, doprovázejíc se na kytaru, písničky Zvoňte zvonky (s aktuálními textovými úpravami) a Mládí.
1998
2. března 1998 uděluje na bratislavské Nové scéně své výroční ceny ZAI (Svaz autorů a interpretů). Cenu za text roku získává Boris Filan, a to za text k písničce Pavla Hammela alba ŽIVOT JE … instrumentalista roku se stává Hammelem bubeník Marcel Buntaj …
Pavol Hammel úspěšně (i když poměrně sporadicky) koncertuje po Slovensku a nadechuje se k oslavám svých neuvěřitelných padesátin.
Nitranské vydavatelství M’AR Print vydává ojedinělou bibliofilie, knihu textů Borise Filan a Kamila Peteraje k písním Pavla Hammela, s názvem Setkání s tichem. O jejich výtvarný doprovod se postarali svými grafickými listy výtvarníci Igor Benca, Karol Felix a František Horniak.
Ve vydavatelství Sony Music / Bonton vychází na CD předtím nevydaný album z konce šedesátých let Pokoj vám.
V prosinci Hammel vyráží na turné s obnovenými proudu ve „těžkotonážní“ obsazení: Pavol Hammel (zpěv, kytara), Marián Varga (klávesové nástroje), František Griglák (kytary), Fedor Frešo (basová kytara), Cyril Zeleňák (bicí nástroje) a Peter Preložník (klávesové nástroje).
Peter Preložník: V roce 1998 jsem se stal členem skupiny Proudy, byl to projekt Unplugged, kde kromě Paľa Hammela, Jiřího Buriana, Martina Gašpar a Marcela Buntaja hrával i celý smyčcový orchestr. Velmi rád na toto seskupení vzpomínám, Palová staré skladby byly dobře zaranžované a celé to bylo přesně o té lyrice, o níž hovoří také texty těchto písniček. O rok později Paľo přišel s projektem obnovy starých, tzv. „Legendárních“ Proud, čili sestavy Pavol Hammel, Marián Varga, František Griglák, Fedor Frešo, Cyril Zeleňák. Já jsem měl hrát druhé klávesy. Trocha jsem měl obavu jak to dopadne, ale bylo to fajn, bylo dost srandy, úkoly v rámci kláves jsme si s Mariánem rozdělili a v kritických momentech jsme si vzájemně pomáhali. Tato sestava nahrála CD Proudy 1999.
Hned první koncert v natřískanou košickém Jumbo centru je fenomenálním úspěchem a také zkouškou užitečnosti elektronické pošty.
K skladbě Lilie polní totiž skupina Proudy používá smíšený pěvecký sbor z poloplaybacku na kompaktem disku.
Hammel (pro SME): „CD jsem prostě zapomněl doma v přehrávači. Byl jsem však šokován, jak rychle se celá věc vyřešila. Zvukař Ivan Minárik dal poslat skladbu z Bratislavy … ao necelou hodinu jsem už měl v rukou vypálená CD.“
1999
V dubnu Pavol Hammel se skupinou Proudy koncertuje po Slovensku a také absolvuje krátké turné po České republice. Je to jeho první série koncertů v Čechách po dlouhých letech, a úspěch je tomu úměrný. Na všech zastávkách turné vítá nadšené publikum Proudy nadšeně, jako staré přátele. Na úspěchu nic nezměnil ani fakt, že Cyril Zeleňák se pro své jiné pracovní závazky českého turné neúčastní a nahrazuje ho Martin Valihora.
Po českém turné se skupina zavírá v nahrávacím studiu a začíná nahrávat nové album. Kromě stálé sestavy proudu (Hammel, Varga, Griglák, Frešo, Preložník, Valihora) se na nahrávkách účastní i Juraj Burian, Martin Gašpar, Oskar Rózsa a další. Album vychází koncem září pod názvem Proudy 1999 a je posluchači i kritikou vřele přijat.
Pavol Hammel s Petrem Preložník nahrávají sérii skladeb na texty Jana Strasser k „parapsychologický“ seriálu STV Podivná show.
V Domě kultury Ružinov se koná premiéra muzikálu Cyrano z předměstí. Nová verze je výrazně aktualizována a objevuje se v ní i motiv drogové závislosti, v souladu s původními záměry tvůrců. Přijetí inscenace je nejednoznačné: pamětníci původního představení jsou většinou nespokojeni, zatímco publikum nové generace, která v roce 1978 ještě ani nebyla na světě, je nadšené. Mezi nespokojené patří i Marián Varga, což vyústí do názorové polemiky s Pavlem Hammelem na stránkách tisku.
František Griglák a Fedor Frešo s Petrem Preložník a Martin Valihora obnovují skupinu Fermata a vydávají nové album, nazvané X. Kritici i posluchači se shodují v tom, že se jedná o pravděpodobně nejlepší album skupiny Fermata.
Série tradičních předvánočních koncertů Pavla Hammela a legendárních proudu (s Valihora místo Zelenák) končí 6. prosince na bratislavské Nové scéně.
2000
Pavol Hammel se věnuje především svému občanskému povolání koncertního promotéra a sporadicky vystupuje sám nebo se skupinou Proudy. Po odchodu Martin Valihora studovat do USA na známou hudební školu Berklee hrají na bicí střídavě Hammelem spoluhráč z „unpluggedového“ období Marcel Buntaj a Milan Ruček.
2001
Koncem léta vycházejí čtyřsvazkovou Písně – souborné notové vydání Hammelově písniček (i těch, co složili jiní autoři jako Varga, Griglák, Lauko, Karvaš atd.). V rámci křtu Hammel odehraje akustický koncert s Jurajem Burianem, který se vzápětí objeví na albu Písně – Live. Následuje podzimní slovenské miniturné dua Hammel & Burian.
Souběžně Pavol Hammel pracuje na písních k televiznímu muzikálu Reny, který režisér Patrik Lančarič připravuje pro košické televizní studio. Nové Hammelově písně aranžuje Roman Ferianc ze skupiny This Is Kevin, která se věnuje elektronické taneční hudbě. Dá se to chápat jako jistý náznak nového směřování Hammelově hudby? Spojenectví s producenty a aranžéry o generaci mladšími se dosud vyplatilo Tomovi Jonesovi, Herbieho Hancocka i Davidu Bowiemu. Že by podobným směrem hleděl i Pavol Hammel?
Nové album pro label Sony Music Bonton je ve stádiu příprav a na veřejnost zatím prosákly jen sporé informace, že to údajně bude cosi zcela nové a odlišné. Tak nám zbývá jen těšit se na rok 2002, kdy dlouho očekávaná novinka vyjde.
2002
Vychází album „Staří kámoši“, na kterém Hammel spolupracoval se 4 producentami.Obnovil také spolupráci s kytaristou Jurajem Kupcem i jako s autorem 2 piesní.Pesničky nahrávali Juraj Tatár, Martin Gašpar, Igor schovala, Ústecký komorní orchestr sdirigentom Anton Popovič a Roman Ferianc / this is Kevin / ve studiích EBONY, Solid studio, av Slovenském rozhlase .Z titulní písně byl vyroben videoklip, který režírovala Katka Ďurovičová. Druhý videoklip je živý záznam z televizního přenosu při příležitosti předávání hudebních cen „Aurel 2002″ velmi úspěšného duetu „Mívám“ s Darou Rolins.
2003
V reedici vychází možná nejlepší Hammelem album „Šlehačková princezna“, na níž je i bonus „Bílý čáp 20023″ v duetu s Robem Papp.