Proč je ADHD „fiktivní“ poruchou

Proč je ADHD „fiktivní“ poruchou
Proč je ADHD „fiktivní“ poruchou

Ještě nedávno se o žákovi, který ve škole nedával pozor, říkalo, že zlobí, že je zasněný nebo je myšlenkami jinde. Dnes je považován za nemocného, který trpí duševní chorobou.

Podle údajů americké CDC (Centrum pro kontrolu nemocí) si jen v USA od roku 2011 „diagnózu ADHD“ vyslechli rodiče 6,4 milionů dětí ve věku od 4 do 17 let. A tato statistika ani nezahrnuje těch 198 000 ještě mladších dětí, které léky na ADHD užívají také. A vsadím se, oč chcete, že dnes už jsou tato čísla ještě mnohem vyšší, protože tyto statistiky každý rok stoupají raketovou rychlostí.

V interview pro německý časopis Der Spiegel vysvětluje harvardský psycholog Dr. Jerome Kagan, proč kritizuje „nejasné diagnostické praktiky“ a „nadměrné předepisování léků typu Ritalinu na zvládnutí dětských problémů s chováním“. Když se Spiegel Dr. Kagana zeptal, jestli si myslí, že je ADHD jen výmyslDr. Kagan odpověděl:

„Přesně tak, je to výmysl. Každé dítě, kterému se ve škole nedaří, pošlou za pediatrem a pediatr řekne: Je to ADHD, tady máte Ritalin. 90 % těchto dětí ve skutečnosti nemá abnormální metabolismus dopaminu (chemická látka přirozeně vznikající v mozku). Problém je, že když mají lékaři k dispozici nějaký lék, udělají k němu odpovídající diagnózu.“

Jedním z prvních zastánců velkých výzkumných studií dětských vývojových problémů, jako jsou ADHD a autismus, byl výzkumník v oblasti dětské psychiatrie Leon Eisenberg, jeden z nejznámějších světových neurologů. V 50. a 60. letech 20. století byl přední osobností dětské psychiatrie. Někteří ho označují za „vynálezce“ nebo „duchovního otce“ ADHD/ADD.

Dr. Leon Eisenberg

Dr. Leon Eisenberg

V posledním interview s Dr. Eisenbergem pro Spiegel v roce 2009, pouhých sedm měsíců předtím, než v 87 letech zemřel, Dr. Eisenberg prohlásil:

„ADHD je ukázkovým příkladem fiktivní choroby.“

Tento citát najdete v článcích všude na internetu. V článku, který by vám neměl uniknout (http://www.cchrint.org/2013/10/30/adhd-is-a-fictitious-disease/), od Občanské komise za lidská práva (CCHR – Citizens Commission on Human Rights International), na toto téma najdeme další citát. Dr. Edward C. Hamlyn, zakládající člen Royal College of General Practitioners v roce 1998 prohlásil, že:

„ADHD je podvod – jeho cílem je ospravedlnit celoživotní závislost na lécích, k níž děti odsuzujeme.“

Chování typu ADHD je skutečné. Ale – je velice pravděpodobné, že děti s nálepkou ADHD trpí spíše přemírou toxických látek, špatným stavem střev, alergiemi na potraviny nebo na nějakou látku v prostředí nebo nedostatkem nějakých konkrétních živin – možných důvodů je ještě mnohem víc. Všechny tyto problémy se projevují stejnými znaky a symptomy jako ADHD a další psychiatrické poruchy. Přesto se všechny tyto příznaky dávají do jednoho pytle podvodné poruchy a pomáhají farmaceutickým firmám vydělávat miliardy dolarů – vykoupené obětovaným zdravím našich dětí.

Peníze s cejchem smrti
Peníze s cejchem smrti

Když odhlédneme od skutečnosti, že je ADHD „falešná porucha, rádi bychom vám představili tři další fakta, která byste měli vědět, než svým dětem podáte léky na ADHD.

Co je ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder – česky se překládá jako Porucha aktivity a pozornosti anebo jako Hyperkinetická porucha.

Co je ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder – česky se překládá jako Porucha aktivity a pozornosti anebo jako Hyperkinetická porucha.
Co je ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder – česky se překládá jako Porucha aktivity a pozornosti anebo jako Hyperkinetická porucha.

ADHD – Attention Deficit Hyperactivity Disorder – česky se překládá jako Porucha aktivity a pozornosti anebo jako Hyperkinetická porucha.

Pro ADHD, stejně jako pro další duševní poruchy, neexistuje jednoduchý a „objektivní“ diagnostický test, jako např. krevní test, vyšetření mozku pomocí CT přístroje, apod.

Diagnózu ADHD určuje dětský psychiatr na základě subjektivního posouzení a pozorování chování dítěte. To většinou probíhá za pomoci informací od dítěte, od rodičů, od učitelů a porovnáním s příznaky ADHD, které jsou definovány v MKN (Mezinárodní Klasifikaci Nemocí). ADHD tedy není ničím fakticky podložena a je vytvořena pouze na základě subjektivního posouzení. Proto nelze diagnózu ADHD brát jako platnou a věrohodnou.

Pokračování ZDE