vypracovala, se rozhodla nejprve představit více obecný a nezávazný text, který státy spíše podpoří než právně závazný dokument. Teprve následně začala pracovat na závazné mezinárodní smlouvě, které by státy ukládala povinnost dodržovat a chránit idská práva. To se ale Komisi podařilo až v roce 1966, kdy představila Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Všeobecná deklarace lidských práv obsahuje všechna tato práva: hospodářská, občanská, politická, sociální i kulturní.
Je třeba si uvědomit, že ačkoli měla tehdy OSN jen 58 členů (dnes je jich 192), členské státy OSN už tehdy představovaly zástupce různorodých politických systémů, náboženství, kulturních tradic, stupňů ekonomické vyspělosti a různých ideologií. A ačkoliv se autoři snažili, aby dokument všechny tyto rozdíly respektoval, proces přijímání nebyl vůbec jednoduchý. Nakonec se podařilo shrnout a vyzdvihnout hodnoty všem tehdy společné, a Všeobecná deklarace se tak stala prvním mezinárodním uznáním práv a svobod každého člověka bez rozdílu.
Všeobecná deklarace inspirovala nejen následný vznik již právně závazných mezinárodních úmluv chránících lidská práva, ale i jednotlivé státy, které do svých ústav začlenily své národní katalogy lidských práv. Mezi nimi nechybí ani Česká republika, a to díky naší Listině základních práv a svobod.