Wojcicki se podílela na založení společnosti Google a v roce 1999 se stala první marketingovou manažerkou společnosti Google. Později vedla obchodní činnost společnosti Google v oblasti online reklamy a byla pověřena vedením původní video služby Google. Poté, co Wojcicki sledovala úspěch webu YouTube, navrhla v roce 2006 akvizici YouTube společností Google a od roku 2014 zastává funkci generálního ředitele YouTube.
Wojcicki se podílela na založení společnosti Google
Wojcicki má odhadovanou čistou hodnotu majetku 580 milionů dolarů.
Susan Diane Wojcicki se narodila 5. července 1968 Esther Wojcicki, pedagožce židovského původu a Stanleymu Wojcicki, polskoamerickému profesoru fyziky na Universitě Stanford. Má dvě sestry: Janet Wojcicki (PhD, antropologka a epidemiologička) a Anne Wojcicki, zakladatelka 23andMe. Vyrůstala v kampusu Stanford s Georgem Dantzigem který byl její soused. Navštěvovala střední školu Gunn v Palo Alto v Kalifornii a psala do školních novin. První obchodní zkušenosti získala už ve věku 11 let, kdy Wojcicki prodávala podomním způsobem koření. Stdudovala humanitní obor na vysoké škole, jako první absolvovala první třídu informatiky.
Wojcicki studovala historii a literaturu na Harvardově univerzitě a promovala s vyznamenáním v roce 1990. Původně plánovala získat doktorát z ekonomie a kariéru na akademické půdě, ale když objevila zájem o technologii, změnila své plány.
Získala také magisterský titul v oboru ekonomie na Kalifornské univerzitě v Santa Cruz v roce 1993 a titul Master of Business Administration na UCLA Anderson School of Management v roce 1998.
V září 1998, ve stejném měsíci, kdy byla založena společnost Google, založili její zakladatelé Larry Page a Sergey Brin kancelář ve Wojcickiho garáži v parku Menlo. Než se Wojcicki v roce 1999 stal prvním marketingovým manažerem společnosti Google, pracoval v marketingu ve společnosti Intel Corporation v Santa Clara v Kalifornii a byl konzultantem managementu ve společnostech Bain & Company a R.B. Webber & Company. Ve společnosti Google pracovala na počátečních virálních marketingových programech a také na prvním Google Doodles. Wojcicki se také podílel na vývoji úspěšných příspěvků pro Google, jako jsou Google Images a Google Books.
V roce 2003 pomohl Wojcicki vést vývoj jednoho z klíčových produktů společnosti Google – AdSense. Působila jako první produktová manažerka a za své úsilí byla oceněna cenou Google Founders ‚Award [23]. Stala se senior senior viceprezidentkou společnosti Google pro reklamu a obchod a dohlížela na reklamní a analytické produkty společnosti, včetně AdWords, AdSense, DoubleClick a Google Analytics.
YouTube, tehdy malý start-up, úspěšně konkuroval službě Google Video Google, na niž dohlíží Wojcicki. Její odpovědí bylo navrhnout nákup YouTube.
Realizovala dvě největší akvizice společnosti Google – nákup YouTube za 1,65 miliardy USD v roce 2006 a nákup DoubleClicku v roce 2007 za 3,1 miliardy USD.
Generální ředitel YouTube
V únoru 2014 se Wojcicki stal generálním ředitelem YouTube. Byla označována za „nejdůležitější osobu v reklamě“ a v roce 2015 byla označena za jednu ze 100 nejvlivnějších osobností Time a v pozdějším čísle časopisu Time byla popsána jako „nejmocnější žena na internetu“.
V době, kdy byl Wojcicki výkonným ředitelem YouTube, společnost oznámila, že dosáhla 2 miliard přihlášených uživatelů měsíčně a že uživatelé sledovali jednu miliardu hodin denně. Existují lokalizované verze YouTube ve 100 zemích po celém světě v 80 jazycích. Od převzetí role generálního ředitele vzrostlo procento zaměstnankyň na YouTube z 24 na téměř 30 procent.
Wojcicki také dohlížel na vývoj a vydání nových aplikací a prostředí YouTube určených pro uživatele, kteří se zajímají o rodinné hry a hudební obsah. Pod jejím vedením společnost vyvinula další formy zpeněžení pro autory YouTube, včetně členství v kanálech, zboží a Superchatu. Dohlížela také na spuštění bezplatného předplatného služby YouTube, YouTube Premium (dříve známého jako YouTube Red) a její internetové internetové služby YouTube TV (OTT).
Během jejího působení YouTube zpřísnila zásady týkající se videí, která považuje za potenciálně porušující zásady týkající se projevů nenávisti a násilného extremismu. Přísnější zásady přišly poté, co The Times ukázal, že „reklamy sponzorované britskou vládou a několika společnostmi v soukromém sektoru se objevily před videy na YouTube podporujícími teroristické skupiny“ a několik velkých inzerentů v reakci na to své reklamy z YouTube stáhlo. Politiky vymáhání byly kritizovány jako cenzura. Někteří YouTubers tvrdí, že demonetizační systém je příliš přísný, což způsobuje, že jakýkoli vzdáleně „ostrý“ obsah se demonetizuje a v některých případech dokonce vede k odstranění kanálu tvůrců. Během polemiky kolem videa Logana Paula na YouTube o osobě, která spáchala sebevraždu, Wojcicki uvedl, že Paul neporušil zásady tří stávek YouTube a nesplnil kritéria pro zákaz vstupu z platformy.
Wojcicki zdůraznila vzdělávací obsah jako prioritu společnosti Youtube a 20. července 2018 oznámila iniciativu YouTube Learning, která investuje do grantů a propagace na podporu tvůrců obsahu zaměřeného na vzdělávání.
Dne 22. října 2018 Wojcicki kritizoval článek 13 směrnice Evropské unie o autorských právech, který dává YouTube výlučnou odpovědnost za odstranění obsahu chráněného autorskými právy, a uvedl, že by to ohrozilo schopnost tvůrců obsahu sdílet jejich práci.
Dr. André Hahn je poslancem německého parlamentu za levicovou stranu Německo (DIE LINKE). Dr. Hahn získal univerzitní přijímací diplom v roce 1982 a studoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně v letech 1984 až 1989, kde se stal učitelem němčiny a dějepisu. Poté pokračoval ve studiích politologie a doktorát (Dr. rer. Soc.) téma politické kultury v posledním roce NDR v roce 1994. Dr. Hahn pracoval jako výzkumný asistent v parlamentní skupině Linke Liste / Strana demokratického socialismu (PDS) ve spolkovém zemském parlamentu v Sasku v letech 1991–1994. Nová platforma na sdílení videí NášTub.cz
od roku 1994 je členem krajské rady Sächsische Schweiz-Osterzgebirge, z toho 14 let jako předseda parlamentní skupiny PDS / Levice; poslanec spolkového zemského parlamentu v Sasku od prosince 1994 do listopadu 2013; člen předsednictva spolkového zemského parlamentu v Sasku v letech 1995 až 2013; a člen německého Spolkového sněmu od října 2013. V Spolkovém sněmu působí Dr. Hahn jako parlamentní tajemník parlamentní skupiny levicové strany, místopředseda parlamentní kontrolní komise, člen výboru pro sport a mluvčí sportovní politiky Levé strany. Je také členem Výboru pro vnitřní záležitosti, Prvního vyšetřovacího výboru (NSA) a Výboru pro cestovní ruch.
Pokud zatím ne, tak prosím Klikněte na červenou ikonku ODEBÍRAT a zaškrtněte i symbol zvonečku, abyste byli informovaní o nahrání každého nového pořadu.
Video je ze dne 7.9.2020 – v sále J 205 v poslanecké sněmovny: Odborný seminář – Spravedlnost a vymahatelnost práva: Žijeme v právním státě? Organizoval Institut Aleny Vitáskové a někteří poslanci. Ba seminář o nefunkční justici ve sněmovně stáli lidé frontu… a bylo plno…
To, že se něco mění, je evidentní, před 10lety bych informovat poslance určitě ve sněmovně nemohl. Tlak informované veřejnosti politiky nutí i k činům. Proto tolik práce věnujeme osvětě. Samozřejmě, že jsem politikům nedál jen informace.
Rovnou je veřejně vybízím, aby začali s nápravou a pomohli nám a ukazuji jak jde systém napravit.
Poděkovat chci i Institutu Aleny Vitáskové a paní A. Vitáskové, se kterou jsme se domluvili na spolupráci . Zorganizovala seminář ve sněmovně, kde infromace o stav soudů a policie otevírají oči řadě lidí z různých odvětví.
Boj o vodu v ČR začal již po roce 1993. Lidé to netuší a netuší, že netuší.
Důsledky činů páchaných „politiky“ a nájezdníky, kolem městských vodáren DOPADAJÍ na občany ČR především, ale nejen:
• v drahé ceně vody
• ve stavu infrastruktury
• v tom, že za vodu platí lidé dvakrát (v ceně vody a z daní)
PRAHA: Má léta nejdražší cena vody z hl. měst Visegrádské 4. Miliardy z vodného a stočného přitom končí v cizině – https://pravdaovode.cz/praha-zisky/
==================================================
Proti absurdnímu systému se postavil Nadační fond PRAVDA O VODĚ. Organizuje vrácení vody do podoby veřejné služby přes:
a) Podněty k zabránění kalkulování neoprávněných nákladů lidem do cen vody
b) Soudní obranou vodáren před nájezdníky a zveřejňování rozsudků https://pravdaovode.cz/rozsudky
b) Informování lidí a politiků – dokládáním faktů, důkazů, přehledů a srovnání https://pravdaovode.cz/vodarny/
e) Přes projekt VODA A KOHO VOLIT, který ukončuje volbu politiků naslepo a odhaluje Trojské koně v politice https://pravdaovode.cz/kohovolit/proj…
f) Dokumentování kauz, tunelářský praktik a kolaborace „politiků“ https://pravdaovode.cz/zlin/
g) Požadavkem a podněty k vyšetření protiprávního jednání politiků.
Naše úspěchy i neúspěchy jsou ZDE: https://pravdaovode.cz/nfpov
==================================================
CO MŮŽETE UDĚLAT?
==================================================
CO JE TŘEBA UDĚLAT?
• Vodu prodávat napřímo a spravovat ji jako veřejnou službu.
• Zrušit systém s prostředníky a překupníky
• Vrátit správu vody a vše co s ní souvisí, do vodáren v rukou měst/krajů nebo státu.
Brněnské vodárny a kanalizace – vodárny Brno – BVK
Ostravské vodárny a kanalizace – Ovak
Pražské vodovody a kanalizace – PVK
Severomoravské vodovody a kanalizace – Smvak
Čevak
Severočeské vodovody a kanalizace – SčVak – sčvk
Vodovody a kanalizace – Vak Zlín, Vak Prostějov, Vak Olomouc…
Správa vody zůstala i díky práci lidí kolem NFPOV, v rukou měst, resp. jejich vodárnách – společnostech Vodovody a kanalizace:
Vak Nymburk
Vak Hodonín
Vak Kroměříž
Vak Vsetín
Vak Vyškov
Vak Pardubice
Vak Přerov
Vak Mladá Boleslav
Vak Náchod
IT manažer Andreas von Bechtolsheim hovoří o svém nejlepším obchodním rozhodnutí, proč musel změnit své jméno v USA a co považuje za další zabijáckou aplikaci.
Andreas von Bechtolsheim je jedním z předních světových IT podnikatelů. Je zakladatelem společnosti Sun Microsystems a mnoha dalších společností a byl prvním investorem do společnosti Google. Von Bechtolsheim, původem z Německa, studoval na Carnegie Mellon a Stanford University ve Spojených státech a žije v Silicon Valley.
DW: Google byl minulý týden poprvé oceněn jako nejcennější značka na světě a poprvé porazil Microsoft. Bylo vaše rozhodnutí napsat slavný šek na 100 000 dolarů pro Sergeje Brina a Larryho Pagea, aby mohli začít to, co se později stalo Googlem, nejlepším obchodním rozhodnutím, jaké jste kdy udělali?
Von Bechtolsheim: Investoval jsem do Google
Andreas von Bechtolsheim: Se zakladateli společnosti Google jsem se setkal v roce 1998, když byli ještě studenty Stanfordské univerzity, a měli prototyp svého vyhledávacího nástroje ve velmi malém měřítku, který mi ukázali, a byl jsem velmi nadšený potenciálem umožnit komukoli najít kdykoli jakékoli informace prostřednictvím této mnohem lepší formy vyhledávání ve srovnání s tím, co bylo v té době k dispozici. Opravdu jsem tedy investoval do společnosti, abych vyřešil svůj vlastní problém, kterým bylo hledání informací na internetu, což bylo v roce 1998 vlastně velmi obtížné.
google
Nemohu tvrdit, že jsem předvídal, jak moc by to vzlétlo, jen jsem si myslel, že dobré hledání je opravdu, opravdu důležité, ale musím přiznat, že jsem podcenil potenciál obchodního modelu dosáhnout toho, čeho společnost doposud dosáhla. Je to opravdu společnost, která si zaslouží veškerou zásluhu za to, co udělali, ne já, ale byla to první kontrola, kterou kdy dostali, a společnost ještě ani neexistovala. Bylo to ve skutečnosti nejlepší obchodní rozhodnutí, které jsem v životě udělal.
Když jste dali Brinovi a Pageovi peníze na spuštění Google, udělala na vás dojem jednoduchá myšlenka vytvořit nový a lepší vyhledávač. Google dnes nabízí cokoli od systémů správy telefonů přes kancelářské nástroje až po platformy mobilních telefonů a mnoho dalších produktů. Šíří se Google útoky na Microsoft a Apple a zanedbává své hlavní podnikání?
Takto bych to docela necharakterizoval. Google v zásadě podniká v oblasti reklamy a samozřejmě existuje mnoho způsobů, jak vybírat dolary za reklamu, a klíčovým problémem je samozřejmě přimět co nejvíce lidí, aby viděly vaše reklamy.
Takže rozšíření, které Google pracuje na Androidu, mobilních telefonech a mnoha dalších nových aplikacích, má dosáhnout ještě větší přilnavosti zákazníků a myslím, že společnost v mnoha z těchto aplikací udělala velký pokrok. Každý používá Mapy Google a Google Earth je velmi pěkný a v některých ohledech není zcela jasné, jak to vydělává peníze hned první den, ale protože lidé tyto aplikace používají a nasazují se i na jiné webové stránky, získávají stále více publika. Nakonec tedy reklama potřebuje největší oběh, největší počet lidí, kteří se dívají na jejich reklamy, a na tom Google pracuje.
Od svého založení Sun Microsystems jste v průběhu let významným přispěvatelem k technologickým inovacím. Z vašeho pohledu, jaká je další takzvaná zabijácká aplikace, na kterou bychom měli dávat pozor?
V mé mysli není pochyb o tom, že právě to lidé dnes nazývají cloud computing. Abychom to trochu vysvětlili: Historicky si lidé museli doslova koupit počítač, aby mohli používat program nebo aplikaci, kterou chtěli pro podnikání, mzdy, databázi atd. V budoucnu budou všechny tyto aplikace běžet pouze na webu v některých velkých vzdálených datových centrech umístěných v místech světa, kde je energie nejlevnější a pro přístup k nim uživatel potřebuje pouze prohlížeč na notebooku nebo na mobilním telefonu. aplikace.
Jinými slovy, většina společností nejsou počítačovými společnostmi, přesto však provozují databázové centrum a najednou jsou v počítačovém oboru, jak to udělat. Byli by mnohem šťastnější, kdyby si nedělali starosti s datovým centrem a prostě mohli aplikaci používat přes web. A to je to, čemu lidé říkají cloud computing.
Jako někdo, kdo byl zařazen na Forbesův seznam nejbohatších lidí na světě, peníze určitě nemohou být vaší hlavní motivací k tomu, abyste neustále zakládali nové podniky. Co pro vás dnes znamenají peníze a co vás každých pár let vede k zakládání nových společností?
Moje motivace nikdy nebyly peníze. Moje motivace je vytvářet lepší produkty, které řeší důležité problémy, a já jsem v průběhu let působil v různých společnostech. Když Sun začínal, klíčovým původním produktem byla pracovní stanice, která byla v té době velkou novou věcí a stala se z ní velmi velká firma. Později jsem založil síťovou společnost, kterou získala společnost Cisco, poté jsem pracoval na společnosti pro video servery, kterou získala Sun, takže jsem se tak vrátil k Sunu.
A teď pracuji se síťovou společností, která se mi velmi líbí, budování sítí pro tato cloudová počítačová datová centra. Ale v každém případě bylo cílem využít nejnovější dostupné technologie k vyřešení problému, který je třeba vyřešit. To je jedna z oblastí, kde lze stále vytvářet nové podniky a vytvářet lepší produkty a budovat firmu, která se na trhu stane úspěšnou.
Váš nejnovější podnik se jmenuje Arista a byl zahájen v roce 2005. Můžete vysvětlit, co Arista dělá, a protože jste tam už nějakou dobu, už vás znovu svádí něco nového?
Společnost Arista začala v roce 2005, ale produkt byl představen teprve před více než rokem. Ve skutečnosti jsem se do Aristy zapojil na plný úvazek až na konci loňského roku, takže jsem tam vlastně jen asi šest měsíců. Rozdíl oproti společnosti Arista spočívá v tom, že budujeme skutečnou obchodní společnost, která prodává produkty a expanduje na mezinárodní úrovni, a to i v Německu. Stavíme deset gigabitových ethernetových přepínačů a v budoucnu ještě vyšší rychlost 40 a 100 gigabitových přepínačů.
Produkty se používají ve velkých datových centrech, kde se k sobě navzájem připojuje velké množství počítačů za účelem provádění klastrových aplikací. Klíčovou tržní silou je tedy vývoj cloud computingu v tomto odvětví.
Nyní žijete v USA více než 30 let, zkrátili jste své křestní jméno na Andy a vynechali von ve vašem příjmení. Po celé té době v zahraničí se stále cítíte německy nebo jste se stal Američanem?
Jsem nadále německým občanem, takže nejsem americký občan. Moje oficiální jméno je stejné jako vždy. Problém s von je v tom, že v Americe kombinují titul von s příjmením a moje příjmení je opravdu tak dlouhé, že se ve skutečnosti do většiny počítačů už nevejde. Takže moje střední iniciála je nyní v. Pro von a příjmení je samozřejmě jako vždy. To je zvláštnost amerického způsobu pohledu na německá jména.
Opravdu se považuji spíše za mezinárodní osobu, což znamená, že když jsem byl mladý, žil jsem mnoho let v Itálii a užívám si dovolenou v Evropě. Ale mohl jsem být šťastný téměř na jakémkoli místě na světě. Rozhodl jsem se žít v Kalifornii, protože právě tam se soustředí vývoj špičkových technologií v Silicon Valley. Ale pokud jsem dělal něco jiného – možná budu v budoucnu dělat něco úplně jiného – mohu se v určitém okamžiku rozhodnout žít v Evropě.
Rok 2009 je pro Německo důležitým rokem, který si připomíná 60 let Spolkové republiky Německo a 20 let od pádu Berlínské zdi. Jaký je váš pocit z Německa v minulosti ve srovnání s dneškem, jako někoho, kdo toho většinu zažil ze zahraničí?
Byla to zjevně velmi velká změna kombinovat východní a západní Německo a bylo to zjevně dobré a Německo z této kombinace těží mnoha způsoby. Sledoval jsem Německo opravdu z dálky, což znamená, že vidím novinové články a příběhy, ale německou politiku a další vývoj jsem nijak podrobně nesledoval.
Mám však pocit, že Německo se stalo otevřenějším a otevřenějším v důsledku tohoto a zjevně velmi významného hráče ve světové ekonomice. A nebylo to jen otevření východního Německa, ale skutečně celé věci Evropské unie, které Německu hodně prospělo a umožnilo mu exportovat a vytvářet nové obchodní příležitosti s jinými zeměmi.
Vidím tedy, že Německu se daří docela dobře, staví krásná auta a mnoho dalších skvělých produktů a vždy přeji Německu hodně úspěchů, protože to není jen německé, ale myslím si, že si to zaslouží.
Jako dítě vyrůstající v apartheidu v S.A. byla Mary Shuttleworth svědkem nekontrolovatelného porušování lidských práv. V reakci na to založila Youth for Human Rights International, aby učila mladé lidi po celém světě o důležitosti lidských práv.
Doktorka Mary Shuttleworthová
Doktorka Mary Shuttleworthová, která překonala své vlastní studijní obtíže díky studijní technologii L. Rona Hubbarda, se stala pedagožkou a zasáhla životy milionů mladých lidí svou iniciativou v oblasti vzdělávání v oblasti lidských práv.
Kolik bystrých a kreativních dětí se vzdá svých cílů, frustrovaných problémy s učením, které prostě nemohou překonat?
Doktorka Mary Shuttleworthová přednáší o Všeobecné deklaraci lidských práv a jednoduchými slovy je podává dětem, aby jim mohli porozumět.
Mary Shuttleworthová měla osobní zkušenost se zoufalstvím způsobeným takovým dilematem. Překonala to a dosáhla svých akademických cílů a věnovala se tomu, aby umožnila dětem plně využít jejich potenciál tím, že jim pomohla naučit se, jak se učit.
Základní škola byla pro Shuttleworthovou, která pochází z vysoce vzdělané rodiny, akademicky obtížná. Její otec, scientolog, ji seznámil se studijní technologií vyvinutou L. Ronem Hubbardem.
„Tyto znalost mi změnily život,“ říká Shuttleworthová, která se stal učitelkou a získal doktorát z pedagogiky.
„V dnešním světě přeplněném informacemi není negramotnost jen handicapem, je to vážné odpojení od dostupných příležitostí,“ říká. „Tolik mých studentů přijde a řekne ‚nesnáším matematiku‘ nebo nějaký jiný předmět.“ Je to vzrušení pokaždé, když vidím pro studenta „světlo“ – ten „ah-ha!“ Okamžik, kdy si uvědomí, že rozumí. “
Její láska k dětem a upřímná touha pomoci jim dosáhnout jejich cílů podnítily obavy Shuttlewortha o výchovu k lidským právům.
Shuttleworth, která se narodila a vyrůstala v jihoafrické republice během režimu apartheidu, viděla na vlastní kůži devastaci, která je výsledkem diskriminace a porušování lidských práv. V roce 2001 založila neziskovou skupinu Youth for Human Rights International, která se věnuje výuce mládeže o lidských právech, konkrétně Všeobecné deklaraci lidských práv OSN.
Co je Mládež za lidská práva?
„Přestože Organizace spojených národů přijala Všeobecnou deklaraci lidských práv před více než 60 lety, otázek lidských práv je neúrekem.“ Před deseti lety, kdy jsme začali s organizací Youth for Human Rights International, nebylo 90 procent dotázaných schopno pojmenovat více než tři z 30 práv přiznaných Deklarací, “říká.
Na setkání s vládními, občanskými a komunitními vůdci na osmi výročních mezinárodních světových turné Mládež pro lidská práva Shuttleworthová zjistila, že i když většina z nich je znepokojena a má dobré mínění, většina nemůže definovat lidská práva, natož vyjmenovat konkrétní práva, která Deklarace zaručuje. I zde je klíčové vzdělání.
„Takové zásadní znalosti musí být šířeny,“ říká Shuttleworth. „Kdyby Edisonovo ‚tajemství‘ elektřiny bylo k dispozici jen několika málo lide, mohli bychom všichni stále žít ve tmě.“
Problém byl v tom, jak se dostat k pojmům Všeobecné deklarace lidských práv pro mládež. Odpověď měl dospívající syn Shuttleworthové, Taron – upoutejte jejich pozornost pomocí audiovizuálního přístupu.
„V návaznosti na Taronovu vizi jsme se vydali vyrábět produkčně levná hipsterské hudební videa UNITED, říká Shuttleworthová.
Premiéru měli videí UNITED v srpnu 2004 v New Yorku v sídle Organizace spojených národů a díky své univerzální přitažlivosti se stala oblíbená pro mládež v zemích od Guyany přes Velkou Británii a Thajsko až po Tanzanii a získala více než tucet ocenění po celém světě.
Na základě ohromného úspěchu UNITEDu vyvinuli další vzdělávací materiály o lidských právech a inspirovali mládež z různých prostředí, aby se stali učiteli lidských práv.
Teenagerka v Kanadě spojila výchovu k lidským právům se zábavou v místních školách. Mládež na Tchaj-wanu objela ostrov na kolech, navštívila školy a setkala se s úředníky, aby podpořila vzdělávání v oblasti lidských práv. V Jižní Africe studenti produkovali divadelní představení o porušování lidských práv následovaná scénami ilustrujícími lidská práva, která by napravila každý scénář. Dvanáctiletá dívka v Indii se setkala s prezidentem své země, aby mu řekla, jak je důležité vyučovat lidská práva.
Shuttleworthová říká, že účinnost programu spočívá v jeho jednoduchosti.
„S těmito materiály může kdokoli učit lidská práva,“ říká. „Vzdělání je mostem k lidským právům a dalším pozitivním sociálním změnám.“
Mezinárodní Scientologická církev a jednotlivé scientologické církve a mise podporují a sponzorují vzdělávací iniciativy v oblasti lidských práv.
Opakovaně se ozývají hlasy politiků a novinářů, že by měla být zavedena možnost volit přes internet. Argumentují tím, že se tímto způsobem zvýší volební účast a ušetří finance.
Internetové volby ale obnášejí několik velmi vážných rizik:
1. Ztráta anonymity hlasujícího – aby bylo možné zabránit dupicitnému hlasování, bude muset mít volič přiřazen jednoznačný identifikátor, pomocí kterého bude možné dodatečně zjistit, jak hlasoval.
2. Riziko duplicitního hlasování – jak ukázala praxe ze zemí, kde testovali hlasování přes internet, někteří lidé využívali možnost dvou hlasů – jednak odhlasovali přes internet a podruhé přímo ve volební místnosti.
3. Riziko padělání hlasů a výsledků – toto je nejkritičtější bod. Při hlasování přes internet není šance dodatečně zjistit, zda se s hlasy při sčítání nemanipulovalo. V systému tak kdokoliv může změnit hodnotu volebního hlasu, může vytvořit fiktivní hlasy nebo nechat nějaké hlasy „zmizet“. K systému bude mít přístup mnoho lidí – administrátoři, zaměstnanci volebních komisí, státní úředníci. Všichni mohou být silně motivováni k tomu, aby pozměnily výsledky ve svůj prospěch. A navíc zde také vždy existuje riziko hackerského útoku zvenčí systému.
4. Riziko nedostupnosti systému. Dokonce i perfektně zabezpečený volební systém je možné odstavit v den voleb pomocí DDOS útoku. Také je možné znemožnit hlasování lidem pomocí infikovaných domácích počítačů.
5. Riziko krádeže identity. Po ukradení ID čísla nebo hesla může útočník odvolat jménem voliče dříve, než se skutečný volič dostane k hlasování.
Sporné přínosy voleb přes internet
„Jako jakási případová studie nám Může posloužit Estonsko. Jako země vedoucí evropské tabulky využívání internetu pro státní správu a administrativu (ne nadarmo se mu někdo přezdíval Estonsko), zavedlo Estonsko Hlasování přes internet v roce 2005, kdy v komunálních volbách hlasovalo více než 9000 lidí (2% odevzdání hlasů). O dva roky dopoledne v parlamentních volbách už elektronickou cestu zvolilo 5,4% aktivních voličů. Ve volbách do evropske parlamentu v roce 2009 to bylo již 15% odevzdání hlasů a loňského komunálních voleb se po internetu zúčastnilo 140 846 Estonců (24,3% odevzdání hlasů). V Estonsku žije přibližně 1,3 milionu obyvatel.
V Estonsku lze přes internet volit pomocí speciálního softwaru, který používá digitálního podpisu a dvou PIN-kódů. Systém by měl zaručit jak bezpečnost, tak i tajnost volby, tj. není možné z ID voliče Zjistit, jak hlasoval.
Mimochodem, účast ve volbách do evropského parlamentu vzrostla z 27% v roce 2004 na 43% v roce 2009. Jak již bylo řečeno, to jestli a jak přispěla možnost volit po internetu k takovému zvýšení volební účasti nelze jasně dokázat. “
“Při elektronických volbách se podle něj Brunclíka zatím výrazně neprokázalo, že by možnost hlasovat z domova přilákala k volbám výrazně více voličů. Spíše ji využívají ti, kteří chodili volit i tradičním způsobem.”
“Politolog s odkazem na analýzy ministerstva vnitra uvedl, že náklady na pořízení elektronického systému voleb by mohly představovat 392 až 442 milionů korun. Vrátit by se mohly až v dlouhodobém horizontu v podobě nižších výdajů za volební písemnosti včetně hlasovacích lístků. ”
“Už za problematické považuji přesvědčení navrhovatelů o tom, že tato metoda může zvýšit volební účast.
Vychází totiž z přesvědčení, že lidé (zejména ti nejmladší voliči) k volbám nechodí proto, že volební procedura je to pro ně složitá, náročná a proto je odrazuje od účasti ve volbách.
Této logice ovšem nevěřím. Myslím si, že nízké volební účasti jsou důsledkem ztráty motivace voličů k volbám vůbec jít.
Moje úvaha je docela jednoduchá – v životě je vždy něco za něco. K tomu, aby mnozí z nás odložili odjezd na chalupu nebo obětovali kousek času na to, aby ušli pár stovek metrů do příslušné volební místnosti, musí být přesvědčeni, že svojí volbou “něco” získávají. Pokud si to nemyslí, k volbám nejdou.
To elektronická volba těžko změní. Ta nenahradí souboj myšlenek, vizí a jejich nositelů. A pokud ano, pak se konečných výsledků spíš obávejme.
Za diskutabilní obhajobu návrhu považuji také argument, že na takto organizovaných volbách ušetříme. Jistě, snad ušetříme. Je to ale šetření na správném místě?
Armáda sčítacích komisařů – kontrolujících se navzájem – jen obtížně zmanipuluje výsledky voleb v porovnání s tím, že e-volby může znehodnotit či pokřivit jedna malá skupina šikovných počítačových podvodníků.”
“Experti, které si na posouzení systému SERVE najalo přímo americké ministerstvo obrany, uvádějí, že tyto systémy budou vždy vystaveny všem známým bezpečnostním incidentům, jako je denial of service, spoofing, virové útoky na „voličská“ PC, vnitřní útok na volební systém; výslednými efekty pak mohou být nezjistitelně zfalšované volby, nemožnost odvolit kvůli napadení voličského PC, zkolabování centrálního (sčítacího) systému a podobně, a nejspíše též všechno dohromady v kombinaci. Názor expertů tak zjednodušeně zní: „za to riziko to nestojí“, s dovětkem „zaručit bezpečnost voleb z nezabezpečeného počítače přes nezabezpečenou síť není možné ani teoreticky“. ”
Volby přes internet se neosvědčily, státy od nich upouštějí “E-hlasování funguje jen v Estonsku, šesti evropským zemím se neosvědčilo
Paradoxní je, že vláda přípravu pilotního projektu posvětila, ačkoliv v materiálu je uvedeno, že již v šesti evropských zemích podobné snahy zkrachovaly. Například v Německu hrozilo, že soud dokonce kvůli tomuto typu hlasování zneplatní výsledky voleb do Spolkového sněmu z roku 2005. “Spolkový ústavní soud (…) označil přístroje použité ve volbách za nedostatečně zabezpečené proti manipulacím a neumožňující z hlediska běžného voliče kontrolu správnosti jím odevzdávaného hlasu,” stojí v materiálu vládě. Německo proto už použití volebních přístrojů neplánuje.
Neúspěšný byl elektronický způsob hlasování také v Nizozemsku, Irsku, Skotsku, Finsku, Francii. “Též 11 států Spojených států amerických, které mají zkušenost s elektronickým hlasováním, se k tomuto způsobu staví skepticky,” doplňuje zpráva.
Země od e-voleb ustoupily kvůli tomu, že systém nebyl dostatečně zabezpečený a připouštěl manipulaci s hlasy voličů. Navíc ve Skotsku část hlasů nebyla vůbec započítána, 140 tisíc hlasů (tedy zhruba 7 procent) pak přišlo se zpožděním. Ve Francii se zase hlasy ztratily, některé se nepodařilo dešifrovat a elektronické hlasování v průběhu voleb spadlo.
A podobných problémů se obává i Česko. “Pokud nebude vyřešena jednoznačně identifikace voliče a to, že hlasoval jenom jednou, tak je to sázka do loterie a soutěž o tom, kdo bude větší hacker,” ”
O pět týdnů bude třetina ze 150 milionů Američanů volit svého nového prezidenta není označením papírového lístku, ale elektronicky, jedním dotykem obrazovky speciálního volebního zařízení. O pět týdnů se může odehrát cokoliv, ale jeden scénář je zdaleka nejméně pravděpodobný – že volby proběhnou bez problémů a nikdo nezpochybní jejich výsledky. … Při elektronickém hlasování volič namísto za plentu přistoupí ke speciálnímu zařízení, kde dotykem prstu na obrazovce označí svého kandidáta. … Ve Spojených státech si způsob hlasování určují nejen jednotlivé státy, ale dokonce všechny okresy samostatně – používat se bude proto více systémů od různých výrobců. […]
Většina států použije elektronické systémy od firem Diebold nebo Sequoia. Podle expertů však oba obsahují takové množství bezpečnostních nedostatků, že nelze v žádném případě důvěřovat tomu, že hlasy budou sečteny správně.
Skupina aktivistů bojujících za zachování papírového hlasování minulý týden novinářům předvedla několik způsobů, jak se dá elektronické hlasovací zařízení oklamat. Dokázali vejít do systému i bez znalosti hesla, přidělit hlas konkrétního člověka jinému kandidátovi nebo kompletně smazat všechny výsledky hlasování.
K počítači posadili dokonce cvičeného šimpanze, jehož naučili, jak zlikvidovat kompletní výsledky prezidentských voleb v určitém okrsku – stačilo zmáčknout ve stanovenou chvíli klávesy Delete a Enter. Volební systém totiž přímo v menu nabízí možnost vymazání všech dat.
Výrobci se brání tím, že k počítači budou mít přístup pouze vybraní zaměstnanci a ti údaje jednoduše vymazávat nebudou. To je však neuvěřitelně slabá ochrana dat ve světě, kde velkou většinu počítačových podvodů páchají podle expertů není tajemní hackeři na jiném kontinentu, ale právě lidé zevnitř organizace .. […]
Program byl již použit v regionálních volbách například ve státě Georgia. Právě tam před dvěma lety po více než sto letech a v rozporu se všemi předpověďmi poprvé zvítězili republikáni, což nedalo spát padesátileté programátorka Roxanne Jekotovej. Začala se zajímat o použité programy a na své překvapení přísně střežené zdrojové kódy brzy objevila na internetu, „zapomenuté“ na stránce výrobce, firmy Diebold. „Očekávala jsem pokročilý a složitý kód, ale našla jsem úplný guláš a množství poznámek v textu, kde si programátoři odkazovaly, co všechno ještě nefunguje a kde jsou bezpečnostní díry,“ řekla Jekotová, která je dnes přesvědčena, že výsledky guvernérských voleb byly zfalšované. […]
rovněž chyběl „jakýkoli mechanismus zaručující, že jedna osoba nebude hlasovat dvakrát“, že nebudou výsledky zobrazovány ještě během hlasování, nebo že nebude sběr hlasů ukončen předčasně. […]
Toto zdrcující hodnocení dostal systém, který už vláda předtím schválila jako bezpečný. […]
Aby toho nebylo dost, aktivisté zjistili, že šéf firmy Diebold dodávající hlasovací zařízení je nadšeným podporovatelem republikánů, kterým věnoval 400 tisíc dolarů a škodolibě citovaly větu z jeho dopisu, že „je ochoten pomoci, aby hlasy voličů dostal (nynější) prezident“. […]
Vlády několika amerických států si po odhaleních udělali i vlastní testy – zorganizovali simulované volby a požádali počítačových expertů, aby se jejich pokusili narušit. Systém opět propadl, když se změna nebo smazání výsledků ukázaly jako mimořádně jednoduché. „Jisté je, že pokud si kupujete knihu na Amazone, transakce má vyšší úroveň bezpečnosti, jako když posíláte výsledky prezidentského hlasování na server od Diebold,“ zhodnotil situaci jeden z expertů. […]
V minulosti byly volební podvody také možné, ale v případě pochybností se vždy daly hlasy přepočítat. Elektronické hlasování naproti tomu umožňuje dokonalý zločin – pokud někdo výsledky dobře zfalšuje, pravděpodobně se to nikdy nedozvíme. “
Takže toto byla situace v roce 2004. A takto vypadá situace v USA o 11 let později:
Ve Spojených státech během voleb použili hlasovací zařízení, které může narušit i hacker amatér
„Autor článku a odborník v oboru informačních technologií Jeremy Epstein uvádí, že“ v případě, že se ve volbách použijí AVS přístroje a nikdo se do nich nenabúra, tak to bude jen proto, že se o to nikdo nepokusil. “ Portál poukazuje na to, že zranitelnost zařízení a jejich softwaru je nesmírně vysoká, že i člověk se začátečnice hackerskými schopnostmi by mohl uspět v jejich prolomení. […]
„Po tom, jak hacker ukončí svou práci, ve WinVote nezůstávají žádné protokoly nebo jiné záznamy, které by signalizovaly, že byl systém hacknutý. Takže iv případě, že by volby byly zfalšované, se to nikdy nikdo nedozví, „shrnuje Epstein. […]
WinVote byl certifikován v roce 2012, v témže roce bylo schváleno jeho použití při volbách. Kromě Pennsylvánie a Mississippi, které od jeho použití upustili už před několika lety, úřady Virginie se nakonec také rozhodli upustit od využívání strojů AVS. Nebezpečí, které z použití strojů při hlasování ve volbách plyne, však díky Jeremy Epstein vyplulo na povrch pouze dva měsíce před primárkami do voleb nového prezidenta, kterého si ve Spojených státech budou volit v roce 2016 a poukazuje na nebezpečí užívání volebních automatech v kterýchkoli budoucích volbách . “
A zkušenosti z Estonska:
Jednou z mála zemí, kde se volby přes internet dodnes používají, je 1,3 milionové Estonsko. Každoročně tam počet hlasujících roste. Co je ale zajímavé, že volební výsledky stran z internetového hlasování se velmi výrazně liší od hlasů v kamenných místnostech. Zatímco poměr hlasů mezi prozápadní vládní a proruskou opoziční stranou byl u papírových hlasů poměrně vyrovnaný s mírným příklonem k proruským stranám, v internetem hlasování drtivě vítězila prozápadní strana. Je to důkaz o manipulováni internetových hlasů? Jak nejčastěji vysvětlení se používá, že přes internet volí hlavně mladá generace, která má více prozápadní cítění. Ale je to opravdu pravda?
proruská strana: Estonská strana středu (EKK), alias centristé
sociální demokraté: (SDE), koaliční partner vládní strany.
„Reformní strana (RE) s 28,5 procenta hlasů, Zatímco proruská Estonská strana středu (EKK) má 22,7 procenta hlasů
… centristy, které usilují o blízké vztahy s ruském, byli s reformisté dosavadním favoritem voleb, dokonce s možnými nadějemi na vítězství.
… Zvláštností voleb opět bylo internetového hlasování, kterého se zúčastnilo více než 177 000 voličů. Z nich reformisté volilo 37,5 procenta hlasujících, Zatímco centristy jen 6,9 procenta lidí.
… Až 19 procent z nich hlasovalo předem prostřednictvím internetu. Je to rekordní účast na takovém hlasování, které Estonsko zavedlo jako vůbec první země v Evropě před deseti lety.
(Což je poměrně zajímavé: rekordní hlasování přes internet, přičemž výsledky se diametrálně liší od výsledků papírového hlasování. Proruské strana na internetu propadla, zatímco prozápadní strana má 2x vyšší podíl, než je celostátní výsledek. Bylo internetové hlasování zfalšované nebo pouze zaplaveny falešnými prozápadními hlasy ????)
Před čtyři lety zvítězilo ve volbách reformisté s 28,6 procenta hlasů a 33 mandáty, druzí centristy mele 23,3 procenta a 26 mandát. “
Deset minut trvalo jedenáctiletému americkému chlapci, aby s využitím hackerských technik pronikl do modelu volebních výsledků státu Florida. … byl jedním z 35 dětí, které se zapojily do testu bezpečnostního zajištění amerických volebních procedur.
K prověření kybernetické ochrany byly vytvořeny modely šesti amerických států …
Model volebních výsledků státu Florida se jedenáctiletému Emmettu Brewerovi z texaského Austinu podařilo prolomit během deseti minut.
Změnil jména kandidátů a politických stran, za vítěze označil sám sebe a přidal si jednu miliardu odevzdaných hlasů.
Třídenní test se zapojením dětí ve věku mezi šesti a sedmnácti lety měl prokázat, do jaké míry jsou volební střediska odolná vůči vnějším útokům před listopadovými volbami do Kongresu. Podle organizátorů se potvrdilo, že elektronické volební systémy potřebují důkladnější bezpečnostní zajištění.
Šlachta – Třicet let pod přísahou Josef Klíma, Robert Šlachta
Policejní kariéra
Inspirován bratrem později nastoupil k policii, u níž sloužil dva roky do roku 1992 jako řadový policista na služebně v jihomoravských Pohořelicích. V roce 1992 pak přešel k Zásahové jednotce Policie ČR Správy Jihomoravského kraje. O tři roky později začal působit jako řadový policista v jednotce brněnské expozitury ÚOOZ. V roce 1998 povýšil na vedoucího oddělení zpracovávajícího drogovou trestnou činnost a v roce 2002 se stal vedoucím brněnské expozitury Národní protidrogové centrály.
Další povýšení následovalo v roce 2004, kdy odešel do Prahy jako zástupce ředitele pro výkon a trestní řízení Národní protidrogové centrály. Později se přesunul na místo zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování. V roce 2007 se stal velitelem roku Policie ČR.
Robert Šlachta
Od ledna 2008 nahradil Jana Kubice na postu ředitele ÚOOZ. V této pozici čelil několika pokusům o odvolání. V roce 2009 se ho snažil neúspěšně sesadit úřednický ministr vnitra Martin Pecina. V roce 2011 zase čelil podezření, že varoval známého před zatčením. Šlachta obvinění jednoznačně odmítl a celou věc označil za snahu o diskreditaci jeho osoby i ÚOOZ.
Patrně nejkontroverznější akcí, kterou ÚOOZ pod jeho velením uskutečnil, byl v červnu 2013 zásah na Úřadu vlády ČR a na mnoha dalších místech, při kterém byli zatčeni mimo jiné i šéfka Nečasova kabinetu Jana Nagyová a tři exposlanci ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa. Tzv. kauza Nagyová vedla i k pádu vlády Petra Nečase. V březnu 2014 pak Petr Nečas prohlásil, že Šlachta byl v době zásahu těsně před odvoláním, protože selhal v boji s černým obchodem s alkoholem, důsledkem čehož měla být metanolová aféra. Šlachta jeho slova odmítl s tím, že vláda neodvolává ředitele ÚOOZ a že boj s černým obchodem s alkoholem vůbec není věcná příslušnost ÚOOZ.
Robert Šlachta
V souvislosti s plány na reorganizaci policejních útvarů, při které došlo ke sloučení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality do jednotné Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, požádal 10. června 2016 o uvolnění ze služby a odchod do civilu k 30. červnu 2016. Útvar po Šlachtovi dočasně vedl Milan Komárek, pak ÚOOZ jako samostatný orgán zanikl. V srpnu 2016 přijal nabídku na post náměstka generálního ředitele Celní správy ČR. Od 22. srpna byl zařazen na místo zástupce celního úřadu pro Pardubický kraj a od 1. září byl pověřen funkcí náměstka pro pátrání. V září 2019 však oznámil, že si ke konci listopadu téhož roku podal žádost o uvolnění ze služebního poměru. Důvody slíbil sdělit, až nebude ve služebním poměru. Zatím jen naznačil, že se nejednalo o nic společného s jeho působením u Celní správy ČR. Byla to prý směs toho, co se mu „pracovně i osobně dělo“. Na konci listopadu 2019 skutečně odešel do civilu. V následném rozhovoru uvedl, že k rozhodnutí ho vedla situace kolem zrušení ÚOOZ i následné dění kolem NCOZ.
LONGSEE Covid-19 antigenní test ze slinPetr Střižík
Petr Střižík si 7. dubna 2021 koupil v lékárně ve Starém Městě čtyři testy ze slin. Provedli jsme první test a byl pozitivní. Další test negativní. Tak tedy za hodinu další test a ten byl opět pozitivní. Ráno jsme použili poslední ze čtyř zakoupených testů a ten byl opět negativní. Teď tedy budeme čekat na výsledky PCR testu, který proběhne zítra v nemocnici.
To si můžete hodit korunou a dozvíte se úplně to samé. Nikoho asi zatím nenapadlo to na jednom člověku takhle zkoušet. Já jsem to udělal. Sdílejte prosím. Není to fake, je to moje osobní zkušenost. Přikládám účtenku z lékárny.
Pronájem bytu 4+1, 170 m2, ve 3. patře činžovního domu bez výtahu. Interiér bytu nabízí prostornou vstupní chodbu (13,7 m2) s výhledem do vnitrobloku ze které lze vstoupit do 2 pokojů (14,4 m2 a 22,8 m2), dále 2 koupelen s se sprchovým koutem (6,2 m2 a 6,7 m2).
Pronájem bytu 4+1, 170 m² Praha 2 – Nové město, Náplavní
Z chodby vpravo vstoupíme do kuchyně, která je vybavena kuchyňskou linkou a sporákem (21,25 m2) a dále do dalších dvou pokojů (32,6 m2 a 37,32 m2).
Pronájem bytu 4+1, 170 m² Praha 2 – Nové město, Náplavní
V kuchyni je též spíž (1,6 m2). WC je umístěno separátně se vstupem z chodby (1,39 m2). Výška místností tohoto bytu je 4,5 metru.
Pronájem bytu 4+1, 170 m² Praha 2 – Nové město, Náplavní
V bytě jsou parkety a v koupelně je dlažba . Vytápění a ohřev teplé vody je řešeno samostatným plynovým kotlem umístěným v bytě.
Pronájem bytu 4+1, 170 m² Praha 2 – Nové město, Náplavní
Byt se pronajímá jako částečně vybavený. Jedná se o bydlení v samotném srdci Prahy s docházkovou dostupností na Karlův most, Staroměstské náměstí, pár kroků od řeky Vltavy, kousek od stanice Národní třída, obchodního domu MY a Quadrio.
Pronájem bytu 4+1, 170 m² Praha 2 – Nové město, Náplavní
Veškerá občanská vybavenost (školy, školky, lékař, nemocnice, obchody). Bydlení s výbornou dostupností do mezinárodních škol (ISP/ River Side school / Prague British School).
Mirziyoyev hostí delegaci jihokorejského Národního shromáždění
Prezident Šavkat Mirzijojev hostil 6. dubna delegaci z Národního shromáždění Korejské republiky vedenou předsedou parku Národního shromáždění Byeong-seugem, uvedla prezidentská tisková služba.
Strany zvážily aktuální otázky dvoustranné a regionální agendy a zdůraznily důležitou úlohu parlamentů při posilování přátelských vztahů a zvláštního strategického partnerství mezi Uzbekistánem a Korejskou republikou.
Shavkat Mirziyoyev poznamenal, že v obtížné globální ekonomické situaci byl objem obousměrného obchodu udržován. Bylo připraveno portfolio nových investičních projektů v hodnotě přes 3 miliardy USD za účasti předních korejských společností a bank. Obecně objem investic z Korejské republiky přesáhl 7 miliard USD a vyjádřil také vděčnost za velkou pomoc korejských partnerů v boji proti pandemii koronavirů v Uzbekistánu, “uvádí se v prohlášení.
Řečník a poslanci Národního shromáždění upřímně poděkovali prezidentovi Uzbekistánu za aktivní úsilí o rozšíření mnohostranné spolupráce mezi oběma zeměmi, jakož i za silnou podporu úsilí Soulu o mírové vyřešení situace na Korejském poloostrově, regionálních iniciativ v rámci nová severní politika.
Strany znovu zdůraznily význam pokračování úzkého dialogu v rámci fóra pro spolupráci „Korejská republika – Střední Asie“.
Rovněž byly posouzeny otázky provádění společných programů v oblasti zdravotnictví, školství, vědy a kultury, humanitárních výměn.
Sněmovna zamítla návrh, aby vláda musela zveřejnit všechny smlouvy uzavřené během nouzového stavu. Neprošlo to o 1 hlas.
Robert ŠlachtaSněmovna zamítla návrh, aby vláda musela zveřejnit všechny smlouvy uzavřené během nouzového stavu. Neprošlo to o 1 hlas.
Tak to vidíte. Většina poslanců NECHCE, aby byly veřejné smlouvy uzavřené teď během nouzového stavu. To jsou ty šílené zakázky, o kterých vám pořád píšu.
Proč? Protože v nouzovém stavu mají 3 měsíce na to, aby v utajení zakázku vypsali, vyplatili peníze a až teprve pak se zveřejní smlouva. Jenže to už je k ničemu. Peníze jsou pryč a sankce nejsou možné.
Za hnutí Přísaha proto jasně říkám. Musí se provést audit VŠECH zakázek, které se realizovaly za nouzového stavu. Od začátku pandemie uběhl už rok. Co všechno za ten čas chtěli v chaosu před námi skrýt?
Samozřejmě auditem nemyslím žádnou bezzubou parlamentní komisi. Myslím skutečný audit vedený skutečnými odborníky. Speciální tým, nenapojený na žádnou stranu. Všechno prověřit, včetně komisí a lidí, kteří byli zodpovědní za výběr vítězné firmy. A VŠECHNY VINÍKY POTRESTAT.
Pokud to vidíte stejně, sdílejte
Policejní kariéra
Inspirován bratrem později nastoupil k policii, u níž sloužil dva roky do roku 1992 jako řadový policista na služebně v jihomoravských Pohořelicích. V roce 1992 pak přešel k Zásahové jednotce Policie ČR Správy Jihomoravského kraje. O tři roky později začal působit jako řadový policista v jednotce brněnské expozitury ÚOOZ. V roce 1998 povýšil na vedoucího oddělení zpracovávajícího drogovou trestnou činnost a v roce 2002 se stal vedoucím brněnské expozitury Národní protidrogové centrály.
Další povýšení následovalo v roce 2004, kdy odešel do Prahy jako zástupce ředitele pro výkon a trestní řízení Národní protidrogové centrály. Později se přesunul na místo zástupce ředitele Úřadu kriminální policie a vyšetřování. V roce 2007 se stal velitelem roku Policie ČR.
Robert Šlachta
Od ledna 2008 nahradil Jana Kubice na postu ředitele ÚOOZ. V této pozici čelil několika pokusům o odvolání. V roce 2009 se ho snažil neúspěšně sesadit úřednický ministr vnitra Martin Pecina. V roce 2011 zase čelil podezření, že varoval známého před zatčením. Šlachta obvinění jednoznačně odmítl a celou věc označil za snahu o diskreditaci jeho osoby i ÚOOZ.
Patrně nejkontroverznější akcí, kterou ÚOOZ pod jeho velením uskutečnil, byl v červnu 2013 zásah na Úřadu vlády ČR a na mnoha dalších místech, při kterém byli zatčeni mimo jiné i šéfka Nečasova kabinetu Jana Nagyová a tři exposlanci ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa. Tzv. kauza Nagyová vedla i k pádu vlády Petra Nečase. V březnu 2014 pak Petr Nečas prohlásil, že Šlachta byl v době zásahu těsně před odvoláním, protože selhal v boji s černým obchodem s alkoholem, důsledkem čehož měla být metanolová aféra. Šlachta jeho slova odmítl s tím, že vláda neodvolává ředitele ÚOOZ a že boj s černým obchodem s alkoholem vůbec není věcná příslušnost ÚOOZ.
Robert Šlachta
V souvislosti s plány na reorganizaci policejních útvarů, při které došlo ke sloučení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality do jednotné Národní centrály boje proti organizovanému zločinu, požádal 10. června 2016 o uvolnění ze služby a odchod do civilu k 30. červnu 2016. Útvar po Šlachtovi dočasně vedl Milan Komárek, pak ÚOOZ jako samostatný orgán zanikl. V srpnu 2016 přijal nabídku na post náměstka generálního ředitele Celní správy ČR. Od 22. srpna byl zařazen na místo zástupce celního úřadu pro Pardubický kraj a od 1. září byl pověřen funkcí náměstka pro pátrání. V září 2019 však oznámil, že si ke konci listopadu téhož roku podal žádost o uvolnění ze služebního poměru. Důvody slíbil sdělit, až nebude ve služebním poměru. Zatím jen naznačil, že se nejednalo o nic společného s jeho působením u Celní správy ČR. Byla to prý směs toho, co se mu „pracovně i osobně dělo“. Na konci listopadu 2019 skutečně odešel do civilu. V následném rozhovoru uvedl, že k rozhodnutí ho vedla situace kolem zrušení ÚOOZ i následné dění kolem NCOZ.
Jan A. Novák – Pražský publicista, spisovatel, novinář, fotograf
Jan A. Novák (* 17. září 1951) je spisovatel, publicista, novinář a fotograf zabývající se především popularizací vědy a techniky, záhadami, historií a přírodou.
Jan A. Novák – Pražský publicista, spisovatel, novinář, fotograf
Vystudoval střední průmyslovou školu jaderné techniky a vysokou školu zemědělskou, pracoval v Ústavu vědeckotechnických informací pro zemědělství a lesnictví. Současně se věnoval potápění a fotografování pod vodou, publikoval v časopisech Živa, Lidé a země a vydal první knihu (Potápěči bez moře, Albatros). Roku 1988 nastoupil jako redaktor časopisu Potápěč, po roce 1989 vystřídal několik deníkových a časopisových redakcí, z nichž většina existovala jen krátce (Občanský deník, Český deník, Telegraf, Prostor, Národní listy, Lidová demokracie). Po zániku posledního z nich pracoval 4 roky v MF Dnes a od roku 2006 až 2011 v Hospodářských novinách – v obou případech jako redaktor příloh se specializací na vědu, techniku, ekologii a historii.
Jan A. Novák – Pražský publicista, spisovatel, novinář, fotograf
Nyní působí ve svobodném povolání, spolupracuje s několika redakcemi, provozuje vlastní web Novákoviny. Je autorem mnoha knih jejichž téma se týká především záhad, píše ale také literaturu faktu, populárně naučné publikace a sci-fi povídky publikované převážně v časopisu Ikarie, nyní XB-1).
1. Společnost ve středověké Evropě byla státní společností. Sociální statusy – lišící se hlavně svým právním postavením – byly: šlechta, duchovenstvo, měšťané a rolníci. Šlechta a duchovenstvo byli privilegovaní. Je to státní systém, který souvisí s genezí státních shromáždění reprezentativní povahy. V organizaci evropských státních shromáždění – formujících se na přelomu dvanáctého a třináctého století – byly rozdíly vyplývající ze specifických charakteristik jednotlivých zemí. Vyjadřuje se to také v pojmenování státních shromáždění.
Prvním parlamentem v historii Evropy byl islandský Althing, který se sešel v roce 930. Dále je zmíněn parlament svolaný do Anglie v roce 1265, ve kterém byly brzy rozlišeny dvě komory (dvoukomorový systém). Ve Francii od roku 1302 král nazval generálního stavovství (skládajícího se ze tří komor). Na konci třináctého století byl Seym nazýván maďarským králem. Ve Španělsku se Cortes (skládající se ze tří komor) stal od počátku 14. století národním parlamentem.
Polsko bylo jednou z mála zemí v Evropě, kde parlament sehrál zvláštní roli, protože polský Sejm nejvíce přispěl ke sjednocení osudu národa a státu. Stejně jako v jiných evropských zemích byl polský Sejm jako reprezentativní orgán vytvořen v průběhu evolučního procesu. V tomto procesu měl zvláštní význam generál Sejm, který se sešel v říjnu 1468 v Piotrkowě. Tehdy byl založen dvoukomorový parlament složený ze Senátu (horní komora) a Poslanecké sněmovny (dolní komora). Až do pádu první polské republiky v roce 1795 zůstal polský Sejm jediným zastoupením šlechty, která představovala asi 10% z celkového počtu obyvatel země. V žádné jiné evropské zemi nebyl privilegovaný stát tak početný.
V prvních desetiletích 16. století mu široký rozsah působnosti polského senátu – odvozený od královské rady – dal výhodu oproti Poslanecké sněmovně složené ze zástupců zvolených v sejmiks. Od poloviny šestnáctého století se Poslanecká sněmovna stala politickou reprezentací střední šlechty. Každá z těchto komor představovala samostatný „parlamentní majetek“. Král byl také „parlamentním statkem“ pro jednu osobu (do roku 1791). Stavba „tří parlamentních statků“ se pro Polsko stala charakteristickou. Tento stát byl upevněn skutečnou unií mezi Polským královstvím a Litevským velkovévodstvím z července 1569. Od té doby byly nejdůležitější – běžné – orgány státu pod názvem Polská republika (polsko-litevská Commonwealth) byli král a Seym.
Až do poloviny 17. století fungoval polský Seym správně, ale důsledné uplatňování pravidla jednomyslnosti v průběhu času mělo negativní dopady. Důsledkem uplatnění této zásady bylo liberum veto, tj. Neomezené právo poslance vznést námitku, což mělo za následek stále více zlomené Sejms. Při hodnocení této praxe by však měl být zachován správný poměr. V dobách politické a politické krize přestal polský Sejm – obdařený rozsáhlými pravomocemi – plnit svoji roli a ztratil svou autoritu, ale krize polského parlamentarismu byla do značné míry překonána za vlády krále Stanislava Augusta Poniatowského (1764–1795). V té době zavedl Seym systémové reformy, o čemž svědčí legislativa Velkého Seym (1788–1792). Jeho největším úspěchem bylo přijetí prvního úplného dne 3. května 1791 písemný a moderní základní zákon Polska pod názvem vládního zákona. Její rozhodnutí zajistila nadvládu Poslanecké sněmovny na náklady Senátu. Není pochyb o tom, že Seym hrál za první polské republiky nejdůležitější roli ve veřejném životě. To dokazuje i výpočet, že doba zasedání Sejmu mezi lety 1493 a 1793 byla až 44 let.
Polský Sejm – Polský parlament
2. Po pádu Polska v roce 1795 byla přerušena kontinuita polských parlamentních institucí. Ve všech formách polské státnosti v období po rozdělení (1795–1918) definovaly ústavní akty zkrácené zahraničními vládci politické postavení parlamentů. Získali omezené pravomoci a jejich složení bylo jmenováno na základě volebního zákona o sčítání lidu. Organizace parlamentů byla ve větší míře založena na zahraničních právních předpisech a polská ústavní tradice byla zohledněna jen v omezené míře. Ve Varšavském vévodství (1807–1815) a v Polském království (1815–1830) byl zřízen dvoukomorový Sejm složený ze Senátu (horní komora) a Poslanecké sněmovny (dolní komora). Insurgent Seym (1831) hrál na krátkou dobu zvláštní roli nejvyššího orgánu svrchovaného Polského království. V oblasti Svobodného města Krakov (1815-1846) bylo založeno jednokomorové shromáždění zástupců. V letech 1827–1845 zde byl také jednokomorový provinciál Seym z Poznaňského velkovévodství. Ve druhé polovině 19. století byl teprve v autonomním období Haliče (1861–1914) založen jednokomorový National Seym, který hrál pozitivní roli ve vývoji polských národních institucí.
Od druhé poloviny devatenáctého století se Poláci připojili k parlamentům rozdělovacích států a vytvořili v nich polské kruhy. Polští poslanci byli zvoleni do pruského zemského sněmu (od roku 1848) a poté do Reichstagu druhé říše (od roku 1871). Byli také členy rakouské státní rady (od roku 1867). Poláci také (od roku 1906) vstoupili do Ruské státní dumy (dolní komora) a Státní rady (horní komora).
Polský Sejm – Polský parlament
3. Polsko, znovuzrozené po první světové válce, bylo svrchovaným státem a bylo skutečným pokračováním bývalé Polské republiky. Svolání parlamentu – na základě demokratického volebního zákona z roku 1918 – bylo symbolem konečného znovuzískání nezávislosti, což bylo jasně vyjádřeno slovy Macieje Rataje: „existuje Polsko, existuje Seym“. Legislativní Sejm, zvolený v roce 1919, byl zakládajícím orgánem. Jeho usnesení ze dne 20. února 1919, které vstoupilo do dějin jako Malá ústava, prohlašovalo zásadu suverenity Seym. 17. března 1921 byl přijat první základní zákon nezávislého Polska: Ústava Polské republiky (později nazývaná březnová ústava). Po skončení první světové války to byla jedna z nejdemokratičtějších evropských ústav. Polský systém byl založen na principu tří dělby moci. Byl obnoven dvoukomorový parlament složený ze Seymu a Senátu (v nerovném postavení). Ustanovení zákona z roku 1921 zajišťovala, že Seym ovládl systém státních orgánů na úkor orgánů výkonné moci. Pokus o posílení pozice těchto orgánů v roce 1926 (August Novel) se ukázal být omezený. V důsledku toho byly zahájeny práce na nové ústavě. 23. dubna 1935 podepsal prezident Polské republiky text ústavního zákona (běžně známý jako dubnová ústava), který mu zajistil nadvládu ve státě. V rámci zákonodárných orgánů – podruhé v historii Polska – získal Senát výhodu na úkor Sejmu. Pokus o posílení postavení těchto orgánů v roce 1926 (August August) se ukázal být omezený. V důsledku toho byly zahájeny práce na nové ústavě. 23. dubna 1935 podepsal prezident Polské republiky text ústavního zákona (běžně známý jako dubnová ústava), který mu zajistil nadvládu ve státě. V rámci zákonodárných orgánů – podruhé v historii Polska – získal Senát výhodu na úkor Sejmu. Pokus o posílení postavení těchto orgánů v roce 1926 (August August) se ukázal být omezený. V důsledku toho byly zahájeny práce na nové ústavě. 23. dubna 1935 podepsal prezident Polské republiky text ústavního zákona (běžně známý jako dubnová ústava), který mu zajistil nadvládu ve státě. V rámci zákonodárných orgánů – podruhé v historii Polska – získal Senát výhodu na úkor Sejmu.
2. září 1939 se konalo poslední zasedání Seym, na kterém byla prohlášena připravenost bojovat s útočníky. 2. listopadu 1939 prezident rozpustil Seym a Senát, kteří měli do dvou měsíců po skončení války obnovit svoji činnost, což se v praxi nestalo. Kontinuitu fungování státních institucí ve stavu dvojí vojenské okupace zajistil prezident Polské republiky na základě ustanovení dubnové ústavy. Jediným orgánem, jehož činnost po obnovení legálních polských exilových orgánů nebyla obnovena, byl parlament. Prezident se omezil na ustavení Národní rady (1939–1945), která byla považována za náhražku exilového parlamentu. Na druhé straně v zemi byla zřízena Rada národní jednoty, působící v letech 1944–1945 jako parlament polského podzemního státu.
Polský Sejm – Polský parlament
4. Po skončení druhé světové války se Polsko stalo součástí východního bloku (tábora) v zóně sovětského vlivu. Souvisí to s procesem vytváření nového typu státu, známého jako Lidové Polsko (1944–1989). Národní národní rada – mimo jiné funkce – byl konspirační dočasný parlament. Manifest polského výboru národního osvobození ze dne 22. července 1944, který byl bezpochyby nejdůležitějším programovým aktem Polské lidové republiky, oznámil svolání legislativního Sejmu jako orgánu ustavujícího činnost na základě základních principů březnové ústavy. Na základě padělaných výsledků referenda ze dne 30. června 1946 byl Senát zlikvidován. Rovněž byly zmanipulovány volby do Legislativního Seymu. Malá ústava přijatá 19. února 1947 formálně přijala zásadu dělby moci. Přijato 22. července 1952. Ústava Polské lidové republiky – která byla polskou verzí sovětské stalinistické ústavy z roku 1936 – zavedla namísto zásady dělby moci zásadu jednotné státní moci. Ústava vytvořila jednokomorový Sejm jako nominálně nejvyšší orgán státní moci. Tento zákon schválil systém národních rad – vytvořených od roku 1944 – jako místních zastupitelských orgánů. Složení Seym ani národní rady nepocházely z demokratických voleb. Je třeba jasně zdůraznit, že během Polské lidové republiky nebyl Seym hlavním správcem politické moci. V praxi to bylo vykonáváno řídícími orgány vládnoucí strany, kterou byla Polská sjednocená dělnická strana. Kritické hodnocení činností Sejmu v 1. – 9. semestru převažuje.
Polský Sejm – Polský parlament
5. V důsledku vnitřních změn v 80. letech se konalo zasedání „u kulatého stolu“, které skončilo podepsáním slavných dohod z 5. dubna 1989, které iniciovalo systémovou transformaci polské evoluční povahy v podmínkách znovuzískané nezávislosti . Postoj k politickým reformám ze dne 5. dubna 1989 se stal základem pro změnu ústavy ze dne 7. dubna. Tento zákon obnovil funkci prezidenta a Senátu zvoleného ve svobodných a demokratických volbách. Na druhé straně ve volbách do Sejmu mohla opozice kandidovat na 35% křesel, což znamenalo, že „smluvní“ volby nemohly být plně demokratické. Byla definována role Sejmu (první komora), který získal nadřazené postavení nad Senátem (druhá komora). Kromě toho bylo Národní shromáždění založeno jako forma společných zasedání Sejmu a Senátu za účelem volby prezidenta Polské lidové republiky. Prohlášení občanského výboru Solidarity oznámilo bezprostřední přijetí nového demokratického základního zákona a volebního zákona. V důsledku úspěchu demokratické opozice v parlamentních volbách do Sejmu a Senátu byly provedeny důkladné systémové reformy přijetím novely ústavy 29. prosince 1989. V tomto zákoně byla Polská republika definován jako demokratický stát ovládaný zákonem. S ohledem na prodloužené ústavní ustanovení bylo rozhodnuto o přijetí dočasného nařízení v podobě Malé ústavy podepsané prezidentem dne 17. října 1992. Tento zákon primárně upravoval vztahy mezi výkonnou a zákonodárnou mocí na základě zásada dělby moci.
V důsledku mnoha let projekčních prací přijalo Národní shromáždění dne 2. dubna 1997 novou ústavu. Dne 17. října 1997 vstoupila v platnost ústava třetí republiky. Tento zákon zavedl v Polsku racionalizovaný parlamentně-kabinetní systém, definoval systémovou pozici Sejmu a Senátu bez použití názvu parlament. Přijímá model dělby moci, který předpokládá rovnováhu mezi zákonodárnou a výkonnou mocí. Obě komory parlamentu jsou nezávislé a nezávislé orgány s vlastními pravomocemi. Ústava zachovala zásadu dvoukomorového zákonodárce. Spojený Seym a Senát fungují jako národní shromáždění. Nový základní zákon udělil Sejmu velmi širokou škálu pravomocí, zatímco Senátu byly uděleny omezené pravomoci.
Olga Aivazovska, Opora: Ukrajina „musí usilovat o budování silných právních institucí“
Rušný ukrajinský sektor občanské společnosti hraje zásadní roli při prosazování reforem v sektoru civilní bezpečnosti a reforem obecněji. Proto se poradní mise EU (EUAM Ukrajina) rozhodla zahájit sérii #AgentsofChange, kde se setkala s inspirativními muži a ženami, kteří se snaží změnit pravidla hry v zemi prováděním inkluzivních projektů a jednáním ve své komunitě. Předsedkyně občanské sítě Opora („podpora“ v ukrajinštině) Olga Aivazovska zde sdílí své názory na demokratický pokrok a svůj závazek k reformě volební legislativy na Ukrajině.
Od roku 2014 je pravidelně zařazována do top 100 nejvlivnějších žen na Ukrajině. Paní Aivazovska, která je rovněž předsedkyní správní rady Globální sítě pozorovatelů voleb v domácím prostředí a Mezinárodní renesanční nadace, je aktivní zástupkyní občanské společnosti, která dokonce zastupovala svou zemi v politické podskupině Trilaterální kontaktní skupiny (Ukrajina-Rusko-OBSE) pro urovnat konflikt na východní Ukrajině (2016-2018). Pro sérii portrétů EUAM odpovídá na několik otázek jako mezinárodní odbornice na volební záležitosti, parlamentní procesy a vývoj návrhů zákonů.
Jaký je příběh za civilní sítí Opora?
Olga Aivazovska: Naše organizace byla založena v roce 2005 proaktivními studenty a občanskými aktivisty, kteří se podíleli na oranžové revoluci v roce 2004. Pouliční protesty se proměnily v občanský aktivismus usilující o posílení role občanské společnosti, nevládních organizací a inkluzivnosti tvorby národních a místních politik pro občany. Protože oranžová revoluce byla způsobena paděláním výsledků prezidentských voleb, zůstalo naší nejbližší oblastí sledování voleb.
Mezi oblasti, které v současnosti řešíme, patří otevřenost, publicita a odpovědnost parlamentu a poslanců lidu, reforma právního rámce pro volby, politické strany a finance v této oblasti, zákon o referendu a lidové vládě, místní samospráva a publicita jejího výkonu, otevřená data, dezinformace v sociálních médiích, sociální a ekonomický rozvoj území. Jsme také aktivní v těchto oblastech na mezinárodní úrovni a jsme členy příslušných partnerských sítí.
EUAM školí policisty, kteří pracují ve volebních místnostech. Jaká je hlavní zpětná vazba z vaší spolupráce s policií?
O.A .: EUAM spolupracuje s národní policií Ukrajiny (NPU) na systémové úrovni. Z naší strany pomáháme najít optimální roli policistů v průběhu voleb. Naše aktivity začaly, když se Ruská federace v roce 2014 dopustila agrese proti Ukrajině. Prezidentské volby musely být organizovány v nejistých podmínkách: nevěděli jsme, kde se bude hlasovat a zda lze na některá území na Donbasu doručit hlasovací lístky . V tomto období jsme v rámci našich možností zahájili koordinační setkání různých agentur na platformě Rady pro národní bezpečnost a obranu.
Od roku 2015 jsme poprvé založili Centrum pro řešení mimořádných událostí pro volební podvody se sídlem při ministerstvu vnitra. V roce 2020 Opora také vyvinula online kurz pro policisty: „Jak identifikovat volební podvody a reagovat na ně.“ Během místních voleb se ho zúčastnilo přes 60 000 policistů.
Olga Aivazovska, Opora: Ukrajina „musí usilovat o budování silných právních institucí“
Na začátku roku 2020 se nám také podařilo otevřít první „Model volebních místností“ na Ukrajině, na Lvovské státní univerzitě pro vnitřní záležitosti. Tato praktická školicí místnost pomůže donucovacím orgánům uvést do praxe teoretické znalosti o roli policie během voleb a o reakci na volební podvody. V roce 2021 vyvíjejí Opora a EUAM činnost specializované instituce vysokoškolského vzdělávání v Mariupolu. Je důležité uchovat si institucionální paměť. Z hlediska voleb tak zůstane řada vyškolených pracovníků a propracovaný akademický kurz.
Jak Opora spolupracuje s NPU v různých fázích volebního procesu?
O.A .: Spojili jsme naše úsilí s pracovníky donucovacích orgánů, abychom analyzovali jejich kroky a soudní praxi a vyvinuli změny, které by postavily před soud osoby vinné z porušení hlasovacích práv nebo postupů. Dialog nebylo snadné zvládnout a trval dva roky. V roce 2017 byl však návrh zákona předložen a zaregistrován v parlamentu. Navrhoval trest odnětí svobody až na dva roky za nezákonné používání a nakládání s hlasovacími lístky, za porušení tajemství hlasování členem volební komise, kandidátem nebo pozorovatelem a za pobírání výhod voličům za výkon jejich funkce aktivní nebo pasivní práva. Kromě toho se navrhuje, aby sankce za úplatky voličů byla nahrazena šesti lety vězení, nikoli třemi.
Tento zákon byl přijat spolu s dalšími změnami volební legislativy v roce 2020. Volební zákon, ke kterému Opora přispěla, obsahuje také některé novinky týkající se otevřenosti policejních operací. Den před dnem voleb tedy musí NPU na svých webových stránkách informovat o počtu registrovaných zpráv o porušení volebního procesu. Do 10 dnů po dni voleb musí informovat o počtu zahájených trestních řízení.
Jaký je váš názor na situaci na volební legislativě na Ukrajině?
O.A .: Volební zákon se s volebním zákonem přijatým v loňském roce posunul na novou úroveň. Zahrnuje obrovský pokrok v hlasovacích právech pro vnitřně vysídlené osoby, pro interně mobilní skupiny, kvótu pohlaví, výkon hlasovacích práv pro osoby se zdravotním postižením. Dokument však vyžaduje významné zlepšení postupů. Proto Opora začala vyvíjet své odborné návrhy a pozměňovací návrhy pro specializovaný výbor v parlamentu. Kodex však více vyhovuje mezinárodním standardům než právní rámec, který jsme měli dříve.
Přesto je volební systém na místní úrovni vysoce zpolitizovaný. Další výzvou jsou slabě rozvinuté strany na Ukrajině, stejně jako současné zavedení monopolu stranických organizací na nominování kandidátů do místních zastupitelstev v komunitách s více než 10 000 voliči. Upřímně doufám, že tyto procedurální změny budou brzy schváleny ve Nejvyšší radě.
Jaké jsou hlavní překážky zcela svobodných a spravedlivých demokratických voleb? Jsou dezinformace a falešné zprávy novou výzvou?
O.A .: V dnešním světě je těžké uvažovat o absolutně spravedlivých a svobodných volbách bez sociálních médií a svobody komunikace, kterou budují. V současné době se kdokoli může stát vlivným bloggerem a soběstačným zdrojem informací živících konvenční média. Nedostatek regulace v sociálních médiích jistě vede ke zneužívání a vytváří podmínky pro neschválený sběr osobních údajů, pro politické inženýrství informačního prostoru a pro vytváření komunikačních bublin. V době post-pravdy budou někteří voliči hledat spíše svou vlastní pravdu než pravdivé informace. Proto zde televizní kanály ovládané politickými stranami představují takový problém. Tento trend je běžný nejen na Ukrajině, ale také na Západě.
„V době post-pravdy budou někteří voliči hledat spíše svou vlastní pravdu než pravdivé informace“ (Olga Aivazovska, nevládní organizace v Oporě)
Zároveň ve volbách zůstává nevyřešená otázka stínových fondů. Není prospěšné pro výkon stejných práv pro kandidáty nebo pro spravedlivá pravidla hry. V neposlední řadě musí být potrestán jakýkoli trestný čin spáchaný proti hlasovacím právům, což vyžaduje kvalitní a nezávislé vymáhání práva a soudnictví. Ukrajina je demokratický stát, ale musí neustále čelit novým výzvám a musí usilovat o budování silných právních institucí.
Co může vaše organizace udělat, aby se věci změnily na úrovni rozhodování?
O.A .: Důsledně pracujeme v oblastech, jako jsou legislativa a policie. Kromě toho provozujeme vlastní nezávislé monitorování politických reklam na sociálních médiích. Například Facebook podle našich údajů odstranil stránky s falešnými nálezy průzkumu veřejného mínění. Kromě toho shromažďujeme řadu údajů o těchto problémech. I díky našemu úsilí se lidská práva a pokrokové pozice v jejich ochraně odrážejí ve volebním zákoníku. Kodex odpovídal za doporučení našich pozorovacích kampaní. V této fázi se nemůžeme zastavit a musíme skutečně zvýšit naše úsilí o pravdivé vykazování finančních údajů ve volebních zprávách.
Jaká by byla vaše zpráva pro lidi, kteří chtějí podporovat vaši organizaci?
O.A .: Podpora by měla být komplexní a systémová. Aby bylo možné přesvědčit poslance nebo vládní úředníky o nutnosti zavést politicky citlivé zákonné ustanovení, bojuje s tímto problémem roky osvětových kampaní a plnohodnotné sociální poptávky. Pokud však občané prokazují toleranci k porušování demokratických volebních standardů, přispívá to k nespravedlivým činnostem.
