Samosebou a Vavřinec Hradilek: do hlubin třídičky ve 360° videu

Finanční zprostředkování a finanční poradenství jsou často v široké veřejnosti vnímáno jako synonyma. V legislativě však jde o dva odlišné koncepty. Zatímco finanční zprostředkování je distribučním kanálem na prodej finančních produktů a služeb cílovým spotřebitelem, finanční poradenství je zvláštní službou pro spotřebitele, která mu má umožnit profesionální kvalifikovaný výběr finanční služby nebo produktu. Finanční zprostředkovatelé a finanční poradci jsou sice velmi podobným druhem podnikání, avšak jejich odměňování a tedy jejich vnitřní motivace jsou zásadně odlišné.

Tradice finančního zprostředkování a poradenství v ČR a na Slovensku je, podobně jako u jiných komerčních finančních službách, poměrně krátká. Finanční zprostředkování a poradenství se začalo dynamicky rozvíjet koncem 90. let minulého století. K tomuto rozvoji přispělo několik faktorů, jako například postupné ukončování přechodu na tržní ekonomiku, jejíž finanční systém je ve vlastnictví soukromých osob, nikoli státu nebo postupně rostoucí životní úroveň a růst úspor obyvatelstva, jakož i přechod vlastnictví finančních institucí většinou do rukou celoevropských a globálních finančních skupín.1 Zatímco
v ČR a na Slovensku jde tedy o relativně novodobý fenomén, historie např. pojistných produktů a jejich servisu je mnohem delší a rozmanitější a sahá až do dob starověkého Egypta.
Finanční zprostředkování představuje v ekonomickém smyslu slova zvláštní část finančního trhu zaměřenou na distribuci produktů. S postupnou specializací finančních institucí na různé oblasti, jako bankovnictví, pojišťovnictví nebo správa aktiv a jejich postupným růstem docházelo i ke specializaci a vyloučení jejich distribučních sítí, mezi které patří i dnešní zprostředkující subjekty.
Naopak finanční poradenství, tak jak je definováno v příslušné legislativě, mělo odlišný vývoj. V minulosti šlo o tzv. osobních bankéřů, kteří spravovali majetek a finance významných šlechtických nebo buržoazních rodin. V dnešní době jde o obdobnou službu pro řádově větší skupinu osob, případně i podniků, která je však stále nadprůměrně majetná oproti běžným finančním spotřebitelem a není odkázána na užívání maloobchodních finančních služeb.

S postupným rozvojem finančního zprostředkování a poradenství v ČR a na Slovensku se rozvíjela i zvláštní legislativní úprava jejich podnikání, tj vznikla potřeba jejich regulace i při starších subjektů působících na finančním trhu.
Zatímco v minulosti bylo základem regulace, to aby byly osoby poskytující finanční zprostředkování a poradenství identifikovány, měli jistý typ vázané živnosti, resp. omezený přístup k poskytování jejich služeb, později se pravidla rozšířily na oblast jejich odborné způsobilosti, tj jejich vzdělání, kvalifikace a praxe a na zavedení finančního dohledu nad jejich činností.
V neposlední řadě podpořila rozvoj regulace finančních zprostředkovatelů i integrace ČR a Slovenska do EU, jelikož několik směrnic v oblasti pojišťovnictví nebo kapitálového trhu upravovalo finanční zprostředkování v těchto oblastech. Dnes už k těmto oblastem upravením směrnicemi EU můžeme připočítat i zprostředkování hypoték nebo spotřebitelských úvěrů. Právě směrnice do regulace zavedli další významné pravidla, jak informování klientů (tzv. Disclosure) nebo pravidla činnosti (tzv. Conduct of business). Zatímco informování klientů je nástrojem, který se snaží zmírnit informační asymetrii mezi klientem a finanční institucí / zprostředkovatelem, pravidla činnosti se snaží zvýšit kvalitu služby a zmírňovat dopady očividného střetu zájmů, který je s finančním zprostředkováním spojený. Tento konflikt pramení ze skutečnosti, že zatímco klient je subjektem, kterému má být prostřednictvím zprostředkovatele, poskytovaná odborná pomoc, ráda a nakonec i finanční produkt nebo služba, samotný zprostředkovatel za tyto služby není odměňován přímo klientům prostřednictvím smluvní odplaty, ale nepřímo – provizemi od finanční instituce, která je hradí z příjmů z prodeje finančního produktu nebo služby (z pojistného, ​​z výnosů spojených s poskytnutím úvěru nebo z části majetku svěřeného do zprávy).

Právě zavedení různých pravidel na zprostředkovatelské provize, od jejich zveřejňování až po jejich úplný zákaz, je jedním z trendů, kterými se země snaží reagovat na stále přetrvávající problémy ve finančním zprostředkování. Jedním z cílů této práce je proto zhodnotit, právě efektivnost současných oblastí regulace finančních zprostředkovatelů a poradců a navrhnout možná řešení, zejména v oblasti regulace provizí.
V neposlední řadě je pro účinný právní rámec finančního zprostředkování nutný i výkon dohledu. Efektivní pravidla jsou totiž ty, které se dodržují preventivně, například pod hrozbou sankce, a pokud se nedodržují, je možné je vynutit. Dohled nad finančním zprostředkováním má tedy zřejmý cíl udržování disciplíny na finančním trhu, avšak částečně i ochranně-spotřebitelský charakter, který má pomoci klientovi v jeho nerovném postavení na finančním trhu prostřednictvím zabezpečení férového chování a zabránění nekalým, agresivním nebo podvodným praktikám. Jakýkoliv výkon dohledu však musí stát na jasných, jednoduchých a účinných pravidlech, které musí být designované tak, aby byl dohled nad finančním zprostředkováním stále finančně efektivní, tj aby jeho výkon nestál více veřejných zdrojů jako případné škody, které by veřejnost mohla utrpět v případě jeho neexistence.

Hlavním cílem disertační práce je zhodnocení současné právní úpravy činnosti finančních zprostředkovatelů a finančních poradců v České republice, identifikace její nedostatků a návrh její změny, které by mohly vést k odstranění nebo zmírnění těchto nedostatků. Při plnění těchto cílů budu využívat analytickou metodu, syntézu a následnou komparaci získaných poznatků, zároveň využiji poznatky z mé praxe jako inspektora dohledu a moje domněnky se budu snažit potvrdit výsledky i vlastního empirického průzkumu v této oblasti finančního trhu. První kapitola se bude zabývat regulací finančního zprostředkování a finančního poradenství v České republice, s podokruhy o regulaci oprávnění na činnost, poplatky s nimi spojenými a v závěru porovnáním s úpravou legislativy finančního zprostředkování v ČR. Druhá kapitola bude popisovat poslání České národní banky v rámci výkonu dohledu, s podokruhy zaměřenými na popis výkonu dohledu na dálku, na místě, sankční řízení a spolupráci s ČR při dohledu. Třetí kapitola poukáže na stále intenzivně diskutován problém v oblasti finančního zprostředkování nejen v České republice, a to provizní systémy, jejich možné varianty s poukazem na řešení iv jiných zemích eurozóny a průzkum zaměřený na transparentnost provizí při zprostředkování finančních služeb. Poslední čtvrtá kapitola je souhrnem nedostatků částečně komentovaných v průběhu práce a navrhuje variantní řešení spočívající v úpravě legislativy finančního zprostředkování a poradenství a doporučení na další kroky směřující ke zlepšení situace na finančním trhu v sektoru finančního zprostředkování a finančního poradenství v České republice a bude potvrzovat pravdivost nebo
vyvrátí následující hypotézy:

I. Zpřísnění regulačního rámce povede ke snížení počtu finančních agentů na finančním trhu ČR
II. Výkon dohledu bude efektivnější po novelizací právní úpravy
III. Pokud nebudou klienti využívat finančních zprostředkovatelů při pořizování finančních služeb budou nakupovat finanční produkty za nižší ceny
Vzhledem k nedostatku aktuální literatury využitelné k danému tématu, příp. využitelné v omezené míře práce vychází zejména z platné právní úpravy a mých pracovních zkušenosti jako inspektora dohledu.

psi si hrají fotbal – viděli jste někdy takové psí fotbalisty

Dublin je hlavní a největší město Irska. Má rozlohu 114,99 km² a žije tu 495 781 obyvatel (2002); celá aglomerace (Greater Dublin Area) pak zahrnuje asi 1,2 milionu obyvatel.

Podnebí v Irsku je přímořské s poměrně teplou zimou a chladným létem. Roční průměrná teplota činí 10 °C (leden 5 °C, červenec 15 °C). Nejvyšší naměřená teplota byla 31 °C, nejnižší -15.7 °C . Úhrnem srážek (750 mm) patří Dublin k nejsušším oblastem Irska, ale dešťové přeháňky se vyskytují často (ročně prší, popřípadě sněží, v průměru 271 dnů).

Vlhkost vzduchu se pohybuje mezi 75 % (květen) a 88 % (prosinec). V Dublinu jsou často silné větry, ale v ostatních částech jsou i silnější. Větrno je po celý rok, ale hlavně v zimě. Teplotní rozdíl mezi centrem města a okrajem je poměrně malý (2 až 3 stupně). Letní teploty jsou v posledních letech výrazně nad průměrem. Od listopadu do dubna může sněžit, sníh se maximálně drží 3–5 dní za sebou. Kroupy padají častěji než sníh a nejčastější jsou na přelomy podzimu a zimy. Bouřky jsou málokdy a jsou hlavně v létě.

Heterocyklické sloučeniny, vzhledem ke svému nezanedbatelnému (a velmi často nezastupitelnému) zastoupení v mnoha přírodních i syntetických látkách, mají obrovský význam např. už pro samotnou existenci života na Zemi (stačí vzpomenout třeba nukleové kyseliny). Tím ovšem zdaleka, už pro jejich množství a rozmanitost, jak bude uvedeno dále, není jejich důležitost a význam naplněn. Proto si tyto zajímavé látky zasluhují pozornost a samostatné téma také v základní výuce chemie (a nejen) na středních školách.

Heterocyklické sloučeniny jsou organické cyklické látky, které mimo atomů uhlíku obsahují v cyklu i jiné atomy nazývané heteroatomy. Podle druhu heteroatomu můžeme tyto sloučeniny rozdělit na kyslíkaté, dusíkaté, sirné atd. Podle počtu heteroatomů je rozdělujeme na jednosytné, dvojsytné a vícesytné. Stejně jako cyklické uhlovodíky, jsou i heterocykly nejčastěji pětičlenné a šestičlenné. Spojením heterocyklu s aromatickým jádrem vzniká například chinolin a spojení dvou heterocyklů dává vzniku kondenzovaným heterocyklům, jako je například purin. Jsou známy i aromatické heterocyklické sloučeniny. Heterocyklické sloučeniny se často vyskytují v přírodních látkách a některé jsou nezbytné pro život.

Vytvořeného učebního textu „Heterocyklické sloučeniny“. Učební text bude doplněn vhodnými, nenáročnými a ozkoušenými pokusy, příp. krátkými laboratorními pracemi. Samotné tvorbě učebního textu bude, jak je z předcházejících informací patrné, předcházet tvorba školního vzdělávacího programu (resp. jeho části) na téma Heterocyklické sloučeniny.

Organická chemie se jako samostatná vědní disciplína začala formovat po roce 1806, kdy švédský učenec J. J. Berzelius zavedl označení „organická chemie“, tj. chemie ústrojných látek, které vznikají v organismech působením tzv. životní síly vis vitalis.

První samostatné učebnice organické chemie se u nás začaly vydávat ve druhé polovině 19. století a postupně se diferencovaly na učebnice organické chemie pro měšťanské školy, pro reálky, vyšší třídy středních škol atd. K nejvýznamnějším autorům patřil B. Audrata, J. S. Presl a M. Fendrych. Učební látka je v učebnicích koncipována tak, aby byly získané poznatky žáků maximálně využitelné v praktickém životě, o což jde mj. i v současných změnách v pojetí výuky.