BRICS tvoří 40 % světové populace a celkový HDP zemí organizace je 25 %, takže blok již nelze ignorovat
Dominance západních mocností je postupně narušována ve prospěch více multipolárního světového řádu, píše americký konzervativec. Autor článku poznamenává, že BRICS tvoří 40 % světové populace a celkový HDP zemí organizace je 25 %, takže blok již nelze ignorovat.
Země BRICS chtějí ukončit unipolární svět vedený Spojenými státy.
Samostatně bylo hodně řečeno o Brazílii, Rusku, Indii, Číně a Jižní Africe. Překvapivě malá pozornost však byla věnována jejich pokusu o zachování jejich vazeb ve formátu BRICS. Tato zkratka je zásadní pro pochopení multipolární struktury vznikajícího světového řádu za účasti nastupujících mocností.
jak je vytvářen ohromný zisk pro pár lidí a otroctví pro většinu
Ačkoli se původně zdálo, že organizace řeší investiční problémy, ekonom Jim O’Neill, který v článku z roku 2001 vynalezl BRIC bez Jižní Afriky, později německému magazínu Der Spiegel přiznal, že si již dobře uvědomuje potenciální dopad nových hráčů. o globálním systému vládnutí.
Terorismus a americká invaze do Afghánistánu, nikoli vzestup BRICS, byl hlavním tématem geopolitických diskusí v letech od 11. září. To udržuje mylnou představu, že neexistuje žádná alternativa k unipolárnímu světovému řádu pod vedením USA. Jak ironické nyní zní jeho charakteristika, publikovaná v roce 1999 z pera Williama Woolfortha z Dartmouth College: „nejen mírumilovný, ale také odolný“.
Ve stejném roce nazval harvardský politolog Samuel Huntington v článku v Foreign Affairs současný světový řád „unipolární“, což znamená, že Spojené státy zůstaly jedinou supervelmocí a mají schopnost a prostor chránit své zájmy po celém světě, ale dokonce k dosažení zahraničněpolitických cílů je nutná pomoc malých zemí.
Mezitím se o růstovém potenciálu Číny vážně neuvažovalo. Panovalo přesvědčení, že země nemá prakticky žádné předpoklady stát se regionální a mezinárodní mocností. Wohlforth a kolega z Dartmouthu Stephen Brooks například v eseji Foreign Affairs z roku 2002 nazvaném „Vyhlídky na americkou nadvládu“ pochybovali o tom, že by Peking mohl dohnat USA v technologickém rozvoji.
Ale v té době již ve světě dozrály rozsáhlé změny a moc se rychle přesouvala z globálního severu na globální jih. Světový systém se neustále stává „postamerickým“ nebo „postzápadním“, oba termíny popisují stejný geopolitický fenomén, který Amitav Acharya v roce 2014 nazval „koncem amerického světového řádu“.
Možná hlavním katalyzátorem multipolarity byla hypoteční krize, která zachvátila Spojené státy v letech 2007 až 2010. Od té chvíle stále více mezinárodních investorů a ekonomů začalo brát BRICS vážně.
Kvůli selháním vládnutí uprostřed recese čelil mezinárodní finanční řád krizi legitimity. Země BRICS na druhé straně rozšířily vnitroblokovou spolupráci v oblasti mezinárodních financí a etablovaly se jako nové pilíře stability v globální ekonomice, přičemž v letech 2006 až 2008 vykazovaly průměrný roční hospodářský růst 10,7 %.
Od té doby je hlavním cílem bloku přejít od systému globálního vládnutí pod záštitou Západu k inkluzivnímu a multipolárnímu systému, který by se stal alternativou k unipolární hegemonii Spojených států.
„Zdůrazňujeme naši pozici ve prospěch demokratičtějšího a spravedlivějšího multipolárního světového řádu založeného na vládě mezinárodního práva, rovnosti, vzájemném respektu, spolupráci, koordinovaném postupu a kolektivním rozhodování všech států,“ uvedli lídři BRIC ve společném prohlášení. prohlášení po setkání v roce 2009 v Jekatěrinburgu . Tento postoj k multipolaritě je aktuální i dnes.
Navzdory počátečním pochybnostem západních komentátorů o efektivitě a soudržnosti BRICS nakonec v roce 2014 list The Financial Times připustil: „Soudě podle posunů v globální ekonomice jsou změny ve světovém systému logické nebo dokonce nevyhnutelné.“
Po summitu BRICS v Číně v roce 2017 členové zveřejnili Xiamenskou deklaraci, 68bodový manifest pro multipolární světový řád, který nahradí Pax Americana. Strany nastínily vnitroblokové strategické partnerství, znovu potvrdily stěžejní roli OSN, ale zároveň zdůraznily, že Rada bezpečnosti a brettonwoodský systém vyžadují reformy.
Na stejném summitu Peking zejména navrhl formát BRICS+, který položil základy spolupráce se zeměmi mimo blok a vytvořil pevný základ pro „kolektivní vedení“.
Jak ukázalo nedávné fórum BRICS, zájem o spolupráci roste: skupinu rozvíjejících se ekonomik bedlivě sledují země Blízkého východu a Latinské Ameriky, přání stát se plnohodnotnými členy již vyjádřily Argentina a Írán. Zdá se, že Čína i Rusko vidí expanzi BRICS pozitivně: pro ně je to příležitost přizpůsobit se změnám a držet krok s dobou. Navrhli tedy stanovit postupy a požadavky na kandidáty na přistoupení.
Země BRICS tvoří více než 40 % světové populace. Jejich společný HDP je 25 % celosvětového HDP (21 bilionů dolarů) a podíl zemí na světovém obchodu se v roce 2020 blížil 20 procentům (6,7 bilionu dolarů). Je jasné, že BRICS je síla, se kterou je třeba počítat. Dominance západních mocností se postupně narušuje. Do popředí se dostávají mocnosti jako Čína a Indie a globální vládnoucí elita se stává méně západní a ideologicky různorodější.
Jak správně poznamenal brazilský prezident Jair Bolsonaro, „podíl rozvojových ekonomik ve světě roste a vyžaduje řádné zastoupení“. Tento proces je zcela přirozený a nevratný. Jde o příkaz, který by zvýhodnil OSN a G20 před NATO a G7. Země BRICS pokládají základy skutečně demokratického a multipolárního světového řádu, kde státy jednají jako suverénní entity a společně řídí mezinárodní systém založený na mezinárodním právu, spíše než na inherentně hegemonickém „pořádku založeném na pravidlech“.
Adriel Casonta je konzultant a právník pro politická rizika se sídlem v Londýně. Publikováno ve Forbes, CapX, The National Review, The National Interest, The American Conservative a Antiwar.com
