Po silvestrovských nepokojích stojí před poškozenou obytnou budovou v berlínské čtvrti Neukölln vyhořelý autobus
Nepokoje na Silvestra v Berlíně uvrhly velké části Německa do zmatku. Policie zveřejnila podrobnosti o podezřelých – a jejich národnosti.
Berlín – Rakety létající bokem, hořící popelnice a elektrické skútry – a zranění členové záchranných složek v důsledku útoků: V Berlíně a v mnoha dalších oblastech Německa došlo na Silvestra 2023 k masivním nepokojům, které vyvolaly pobouření mezi veřejností , záchranné služby, média a tedy i politika
Po novoročních nepokojích v Berlíně nyní policie zveřejnila informace o podezřelých, kteří údajně proměnili Silvestra v přemíru násilí. Na dotaz úřady uvedly, že v souvislosti s nepokoji bylo na různých místech hlavního města (včetně okresu Neukölln) zatčeno 145 lidí. Všichni však byli propuštěni .
Silvestrovské nepokoje v Berlíně: podezřelí pochází z 18 různých států
Ve skupině podezřelých, kterou podle policejních informací tvoří 18 různých národností, docházelo zpočátku k chybnému dvojímu započítání, nyní se však počet lidí ze 159 snížil. 45 lidí má německé občanství , 27 má afghánský pas a 21 podezřelých z výtržníků pochází ze Sýrie. Jedná se o největší jednotlivé skupiny a pět procent zatčených tvoří ženy a zbytek muži.
Poté, co se incidenty v Berlíně staly známými, došlo k kritice, zejména ze strany Unie. Podle hlavy bavorského státu se místo politického vedení státu vyvinulo v „chaotické město“ .
Berlín: 355 procedur kvůli Silvestru – nepokoje rozžhavily debatu o integraci
Kvůli silvestrovským nepokojům v Berlíně bylo nyní zahájeno 355 řízení – např. za porušení veřejného pořádku, žhářské trestné činy, odpor proti strážcům zákona a nebezpečné ublížení na zdraví. Příslušný věk zatčených osob se podle berlínské policie stále vyhodnocuje.
Na Silvestra byly někdy masivně napadány záchranné a záchranné složky. V některých případech musela být nasazena policie, aby ochránila hasiče před útoky při hašení požárů. Jen v hlavním městě bylo zraněno 33 záchranných složek. Nepokoje na Silvestra, které kromě Berlína zaznamenaly i v dalších městech Německa, nevyhnutelně (znovu) rozpoutaly debatu o migrační politice posledních let ( komentář ).
Petiční výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, 6.12.2022
Autorem petiční akce je Společnost pro obranu svobody slova (SOSP). Na slyšení tedy přirozeně promluví také zástupci SOSP. Například spoluzakladatelé Daniel Vávra a Vlastimil Veselý, manažerka projektu sběru cenzurních zásahů Gabriela Sedláčková a další.
Petici, kterou na internetu podepsalo více než 25 tisíc obyvatel České republiky (zdroj), předali Gabriela Sedláčková a Marian Kechlibar. Osobně převzali petici poslanci Nina Nováková (KDU-ČSL) a Stanislav Berkovec (ANO).
Petice požaduje následující kroky:
Vytvořit parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly neoprávněně blokovány a příspěvky smazány, aby se tyto zkušenosti mohly využít pro následný zákonodárný proces.
Jak přízrak komunismu vládne našemu světu
Po digitálních platformách požaduje formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení neoprávněných zásahů do uživatelského obsahu (transparentní proces vyřizování reklamace).
Vlastimil Veselý 5:30
Daniel Vávra 34:37
Dominik Presl, vládní poradce pro boj s dezinformacemi, 54:33
Edvard Kožušník, náměstek ministra průmyslu a obchodu, 1:02:00
Viola Fieberová, vedoucí Odboru informačních služeb MPO, 1:07:12
Rozprava (přednostně poslanci) 1:12:35
Reakce SOSP:
– Gabriela Sedláčková 1:21:20
– Jan Hořeňovský 1:27:55
– Daniel Vávra 1:34:32
Rozprava (ostatní) 1:35:17
Vlastimil Veselý 1:54:04
Diskuse ke schválení usnesení petičním výborem 1:59:22
Úvodní slovo Daniela Vávry na veřejném slyšení petičního výboru k Petici proti omezování svobody slova na sociálních sítích, které se konalo 6.12.2022 v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR.
Když jsme před dvěma lety rozjížděli petici, o které je tu řeč, vadilo nám, že dochází k omezování projevu na nových sociálních platformách, které se staly významnou součástí veřejného života. Mysleli jsme si, ze tyto platformy cenzurují samy, ze své vlastní vůle a ideologické zaujatosti.
Jenže mezitím se ukázalo, že i naše nejpesimističtější představy byly slabým odvarem toho, co před námi stojí. A situace se vyvinula tak, že lkát tady nad mazáním příspěvků na Facebooku, je již vlastně směšné.
Než se ale dostanu k jádru problému, kterému čelíme, dovolte mi osvětlit několik základních pojmů.
Kde žijeme? V liberálně demokratické parlamentní republice. A v právním státě.
Co je to demokracie? Jsou pro ní charakteristické volby a ochrana lidských a občanských práv jako je svoboda projevu, shromažďování a sdružování a právo na informace. Pro všechny.
Co je to republika? Forma vlády, ve které je země považována za veřejnou záležitost, nikoliv vlastnictví vládce, jejímž zdrojem moci je lid.
Právní stát by zase měl sloužit občanovi, nikoli naopak. Je spojován s liberálními hodnotami jako svoboda a rovnost občanů a chápán jako protiklad diktatury a totality, protože zamezuje zvůli vládnoucích ke zneužití jejich politické moci proti občanům a jejich svobodě.
Politická práva jsou založena na principu svobody a rovnosti.
Tato rovnost je v Listině práv a svobod vyjádřena takto „Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní lidská práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné a nezrušitelné.“ Všem bez rozdílu.
Součástí toho je i konsensus, že poražení ve volbách by měli žít v uspokojení a s vědomím, že jejich život a svoboda nekončí a že se mohou podílet na vládě.
Zásadní právo, je Právo na informace – Jeho realizace přináší dostatek vstupních údajů k rozhodování, což umožňuje fyzické osobě se účinně orientovat v politickém životě a podílet se na něm. Umožňuje svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na státní hranice.
A k tomu nerozlučně patří i Svoboda projevu – každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem, nebo jiným způsobem.
Autokracie je systém, ve kterém může lhát beztrestně jen vláda a jimi schválené autority. Ostatní jsou dezinformátoři.
To je poměrně hodně zmínek o svobodě a právu na ní, že? Jinými slovy na svobodném rozhodování lidu je demokracie založená. Pokud někdo znemožní lidu přijímat všechny nefiltrované informace, znemožňuje mu se svobodně rozhodovat. A proto společnost, kde nějaký vyvolený lidem filtruje informace, omezuje jejich dosah na základě vlivu, kterým disponuje, za účelem udržení se u exekutivní moci, nemůže vykazovat zřetelné postupy demokracie, ale naopak oligarchické snahy o ovládnutí masy.
Pokud mám neúplné informace, nemohu se správně rozhodnout u voleb. A to je samozřejmě vždy primární účel cenzury. Umlčet opozici a udržet se u moci.
Bohužel našim elitám, trpícím zjevně náhlými autokratickými sklony, nedochází to, že pomocí jejich nástrojů pro boj s dezinformacemi, se může udržet u moci i někdo jiný než oni. Naši předkové byli v tomto daleko prozíravější a dokázali uvažovat v širším logickém spektru – všechny svobody a lidská práva přísně zakotvili v ústavách.
Pro jistotu zopakuji ještě jednou a srozumitelněji:
V této zemi jsme si všichni rovni.
Je jedno, co si někteří zastánci cenzury myslí o inteligenci svých spoluobčanů.
VŠICHNI mají stejná práva. Předseda vlády, úředník ministerstva vnitra, český elf, vysokoškolský profesor i paní Vomáčková, co posílá kamarádkám řetězové emaily.
Nikdo nemá žádný speciální statut a právo ostatním cenzurovat informace proto, že jejich šiřitelé a pisatelé ze své podstaty nedisponují přirozeně silnou inteligencí.
Nikde v žádném zákoně se nepíše, že chytřejší lidé, jako třeba bojovník s dezinformacemi pan Kartouz, vystudovaný tělocvikář, má jiná, lepší práva, než paní Vomáčková.
My jsme ale bohužel svědky toho, že se mezi intelektuály i politiky prosadil zcela opačný názor. Lidé jsou hloupí. Věří nesmyslům. Nemá cenu s nimi diskutovat. Je potřeba to zakázat. Slovo dezinformace se stalo nejnadužívanějším slovem současnosti. Cokoliv se komukoliv nelíbí, je dezinformace.
A tak se stane, že náš premiér vypustí do světa tyto věty: „My musíme chránit za každou cenu… svobodu slova, projevu, všechny atributy, které ke svobodné společnosti patří… Na druhé straně, lidé mají PRÁVO na to, aby informace byly KORIGOVÁNY.“
Opravdu? Z jakého zákona, či článku Ústavy to právo na korigování vyplývá? Kdo mi ho dal? A co to znamená KORIGOVÁNY? Jak korigovány? Kým korigovány? Na základě jakého mandátu? Od koho? Z žádného. Jak už víme z předchozího, je to v přímém rozporu se vším, na čem je založena naše republika. Mimo jiné s Článkem 17 odstavcem 3 (cit.) – Cenzura je nepřípustná.
Dovolím si k tomu jeden velmi trefný citát: „Kdysi spoutaný národ, jehož vůdci konečně ztratí kontrolu nad tokem informací, brzy propukne ve svobodu a vitalitu, ale svobodný národ, který postupně zužuje kontrolu nad veřejným diskurzem, začal rychle sklouzávat k despotismu. Mějte se na pozoru před tím, kdo by vám chtěl odepřít přístup k informacím, neboť ve svém srdci sní o tom, že je vaším pánem.“ Možná vás překvapím, ale je to citát ze hry Alpha Centauri od tvůrce známé Civilizace Sida Meyera.
Je to moudré. Protože kdokoliv může říci o své opozici, že její nástup bude představovat bezpečnostní hrozbu, ohrožení něčích práv, nebo ohrožovat zdraví a může tak tuto opozici umlčet. Je to triviálně snadné. Obzvlášť s další berličkou, se kterou novodobí autokraté přišli: Nesmíte nenávidět. Neboli „hate speechovat“.
Téměř jakákoliv kritika kohokoliv se dá označit za nenávist vůči jeho víře, původu, přesvědčeni, osobě, věku, zdraví, či pohlaví… Máme tu tedy jakési další neexistující novodobé právo, právo nebýt uražen.
Jeho aplikace pak může způsobit řadu komických nepříjemností. Nemůžeme nikoho nenávidět pro jeho víru, ovšem prakticky každá víra něco nenávidí. Tu zakazuje potraty, tu má problém s homosexualitou a jindy je zase nepříjemně šovinistická. To jsou všechno věci, které jež je zakázané nenávidět, ovšem nenávidět se nesmí ani víra a přesvědčení. Co s tím? Zcela jednoduše: Nechat každého, ať si myslí, co chce, jak to bylo doposud? A to se vůbec nebudeme bavit o vtipech o blondýnkách a černém humoru.
Optimisté, naivkové a především autoritáři nad tím mávnou rukou. Je to jen paranoia! Nic takového nehrozí! Čímž se dostáváme konečně k podstatě myšlenky. Nejen hrozí, ale už se to děje. Když jsme naši petici rozjížděli, tvrdili jsme, že sociální sítě mohou svým chováním ovlivňovat výsledky voleb. Tehdy pro to nebyl žádný přímý důkaz. Dnes už ho ovšem máme.
Krátce před prezidentskými volbami v USA v roce 2020 přišel deník NYPost se skandální informací, že se dostal k laptopu Huntera Bidena, syna prezidentského kandidáta, na kterém jsou důkazy o jeho kriminálních aktivitách, užívání tvrdých drog, možném, sexu s nezletilými, nedovolenému ozbrojování, ale také namočení jeho otce Joe Bidena v podivných obchodních stycích s Čínou.
Co následovalo?
Článek byl bez důkazů označen drtivou většinou západních médií (NYT, WAPO, Politico,CNN) a factcheckingových organizací za ruskou dezinformaci.
50 bývalých členů informačních služeb včetně pěti ředitelů CIA, prohlásilo, že je to ruská dezinformace.
Deníku NYPost byl na několik týdnů zablokován účet na twitteru.
Sdílení článku na sociálních sítích vedlo k blokacím účtů uživatelů, včetně tehdejší tiskové mluvčí amerického prezidenta.
Bez vědomí uživatelů se příspěvky na toto téma nikomu nezobrazovaly, nebo byl článek sítěmi označován jako dezinformace.
Cenzura probíhala dokonce i v rámci soukromých zpráv.
A pak se ukázalo, že to byla pravda: Zdrogovaný Hunter Biden skutečně zapomněl svůj laptop v servisu, informace v něm jsou autentické a Rusko s tím nemá co do činění. Ovšem až po volbách.
Takže tady máme jasný důkaz, že konání sociálních sítí nejen, že může ovlivnit výsledky voleb, ale i je v reálném čase a prostoru ovlivňuje. Po čtyřech letech vyšetřování Trumpa a jeho kolaborace s Ruskem se navíc ukázalo, že jádro obvinění byly dezinformace z dílny volebního štábu Clintonové a Federální volební úřady udělily pokutu její prezidentské kampani a Demokratickému národnímu výboru za to, že řádně nezveřejnily objem finančních prostředků vynaložených na kontroverzní opoziční výzkum, který vedl k nechvalně proslulému spisu Trump-Rusko. (zdroj informací v tomto odstavci: CNN).
Další důkaz, že volby ovlivnily dezinformace. Ovšem dezinformace od těch, kteří s nimi nejvíce bojují a „zaručenými“ (dez)informacemi o ruské pomoci Trumpovi nás denodenně zásobovali: prostřednictvím masových medií, jednotlivých politiků, sociálních sítí, nadnárodních korporací a zpravodajských služeb. Tady jen dodám, že pokud má někdo pochybnosti o pravdivosti těchto tvrzení, milerád mu poskytnu veškeré zdroje z pro něj jistě důvěryhodných médií jako CNN, NYT, či Guardian.
Otázkou ovšem je: Bylo chování sociálních sítí dílem jejich aktivismu, nebo bylo na politickou objednávku? A i na to už máme odpověď.
Elon Musk koupil Twitter a zveřejnil, jak to tehdy bylo, a na základě čeho byl NYPost zablokován. Součástí tohoto zveřejnění byly i emaily společnosti Twitter, které reagovaly na žádost Bidenova týmuv době před volbami 2020.
Ale už z předchozího období víme, že Úředníci ministerstva vnitřní bezpečnosti a Ministerstva zdravotnictví a sociálních služeb posílali e-maily zaměstnancům Facebooku a Twitteru, aby upozornili na případy údajných dezinformací a poskytli jim správná stanoviska k boji proti údajně nepravdivým zprávám, které se na těchto platformách šíří.
To je ovšem Amerika. Pokud chceme důkaz, že státy delegují cenzuru na soukromé společnosti a obcházejí tím její nepřípustnost, můžeme zůstat u nás doma. Pokoutné zablokování dezinformačních webů sdružením CZ.NIC na základě žádosti vlády (podle CZ.NIC) o které vláda nežádala (podle vlády), ale děkuje za něj (premiér), je jedním z nich. Tady by šlo zásah i pochopit, kdyby se ovšem neudál zcela pokoutně, protiústavně a neměl prakticky nulový výsledný efekt.
Nebo si připomeňmesituaci v Německu, kde na základě boje s nenávistí vláda nutí sociální sítě pod drakonickými pokutami až 50 milionů euro udávat svoje uživatele státu a mazat nenávistný obsah do 24 hodin. Německá policie provedla v poslední době tisíce razií u lidí, co třeba jen napsali někomu, že je blbec, nebo sdíleli obrázek. Deník The New York Times při prověřování německých státních záznamů zjistil více než 8500 takových případů. Celkově bylo od roku 2018 obviněno nebo potrestáno více než 1 000 lidí, což je podle mnoha odborníků pravděpodobně zlomek reálných čísel.
V březnu se odehrála hromadná razie asi ve stovce domů po celém Německu v rámci koordinované celostátní akce, která pokračuje dodnes. Důvod? Lidé sdíleli na Facebooku zavádějící obrázek o političce Strany zelených. Zatím se většina z nich stala jen terčem domovní prohlídky, zabavení elektroniky a dostala pokuty v řádech tisíců euro. Jeden pachatel byl za post, že si zavražděný politik SPD za to může sám svoupolitikou, zavřen do blázince.
Londýnská policie zase zatkla pouličního kazatele za to, že kázal o tom, že v Bibli je rodina definovaná jako muž a žena. V Británii jsou vůbec napřed a tak kupříkladu policie má speciální jednotku na vyšetřování nenávisti na internetu, zatímco pro vyšetřování reálné násilné kriminality nemá dostatek policistů. Ale to není všechno. Zavedli tam dokonce takzvané non crime hate incidents, tedy zcela legální výroky, které by ale mohly někoho urazit, a tak vás za ně policie může obtěžovat a vyšetřovaní je budou mít v trestním rejstříku. V roce 2020 jich bylo už 120 tisíc. Ano tisíc. Evropská unie Německo bedlivě sleduje, neboť chce něco podobného zavést také a tím pádem to brzy budeme mít i u nás.
Dále tu máme zákony, které mají chránit demokracii před hrozbami. A tím se kruh uzavírá, protože cokoliv co nespadá pod předchozí případy, spadá sem. Nelíbí se vám, co dělá vláda? Ohrožujete státní demokratické zřízení v zájmu nepřátelské mocnosti a proto musíte byt umlčen.
No a kdyby náhodou ani to nefungovalo, jsou tu další opatřeni. Evropský zákon o svobodě médií, který je o všem, jen ne o svobodě, a de facto zařizuje, že majitelé médií nad nimi ztrácí kontrolu. A u nás se budou muset média brzy brzo řídit i jakýmsi etickým kodexem. Takže ještě pro jistotu sebecenzura.
Naše Ministerstvo vnitra mezitím připravuje zákon o dezinformacích, který se snaží obcházet Ústavu tím, že si vymyslel, že když to nezakáže úplně, ale jen trochu, za nějakých podmínek, tak to cenzura není. To v návrhu zákona skutečně je: Pokud někomu omezíte či ztížíte přístup k obsahu, není to cenzura a samotný nárok, dle Ústavy, na to není. Každé toto jednotlivé opatření vlastně vypadá i docela rozumně. Všechny dohromady jsou naprosto smrtící mix umožňující postihovat prakticky jakýkoliv názor. Co toto má společného se svobodou slova a demokracií? Nic.
Jak už jsme si řekli, na svobodném rozhodování lidu je demokracie založená a bez informací nemůže být žádná forma rozhodování plnohodnotně funkční.
V demokratickém systému by se správně neměla formovat žádná elitní skupina, která by měla tendence diktovat obyčejnému lidu cokoliv o cenzuře, omezování a filtrování jeho veřejného projevu. Je to svobodná soutěž myšlenek, kde každý má právo být zastoupen. Tedy i lidé, kteří si myslí, že pro naši zemi by bylo lepší, kdyby nebyla v EU. I pro lidi, kteří si myslí, že potraty jsou špatné, protože jim to řekl pán na obláčku.
Ale lidé jsou hloupí a věří blbostem! Vykřiknou mnozí. A přitom jim nedochází, že s paní Vomáčkovou, která šíří řetězové emaily, ztratí přístup k informacím každý. Tedy i oni sami, já, Vy všichni, co tu sedíte, novináři, vědci, všichni. Jen vládnoucí autokraté a tajné služby ne. A o tom, co smíme vědět asi rozhodne nikým nevolený a moudrý pan Benedikt Vangeli na centru hybridních hrozeb společně s panem Rakušanem 44 letým bývalým učitelem němčiny a dějepisu na gymnáziu, toho času čelící korupčnímu skandálu. To je zřejmě kvalifikace na funkci cenzora.
Lidé nejsou zas tak hloupí. A čím více je umlčujete, tím méně vám budou věřit. Je to právě to umlčování, mající za účel odstranit kritiky nepopulárních kroků vlády v naději, že když se o tom nebude mluvit, lidem to nedojde, které společnost radikalizuje. Lidem to dojde. Radikalizováním se vlády ohánějí, když zavádějí další cenzorská opatření, proti těm, kterým to došlo. A ty společnost ještě více zradikalizují a pošlou do náruče extremistům, sociopatům a konspiračním teoretikům.
Vláda, která toto činí ztrácí důvěru všech, kterým tak činí a činí z nich své nepřátele. Společnost nezradikalizuje nějaká extremistická strana, ale nespokojenost se situací, do které jí dostaly kroky vlády.
Každý, kdo pamatuje období před rokem 1989 si přitom může pamatovat, že rétorika je vždy takřka identická. Nepřátelské mocnosti, zahraniční agenti, štvavé vysílačky, rozvracení demokratického zřízení a ze všeho nejlepší posilování demokracie cenzurou. To skutečně zaznělo od ministra naší vlády. Problémy je vždy potřeba shodit na nějakého vnějšího nepřítele aby se zamaskovala vlastní neschopnost. Vláda reprezentující vůli svých občanů, což je její úkol, jim nemusí nasazovat náhubky.
Za normální situace bych přepokládal, že česká vláda bude hájit svobodu projevu svých občanů proti zvůli nadnárodních korporací. Bohužel se zdá, že tomu je naopak a vláda není spojencem, ale oponentem v tomto boji.
Podle nás, právě čelíme největšímu ohrožení demokracie a svobod od roku 1989. A stejně jako vždy, je to omlouváno dobrými úmysly a kritickou situací. Vždy bude nějaká kritická situace. A umlčování znemožňuje zvážit všechna možná řešení a jediný komu pomáhá, je viník krize, kterému komplikuje plány.
Předseda národně-konzervativní vládnoucí strany PiS Jaroslaw Kaczynski
Polsko chce po Německu požadovat reparace. Nová zpráva uvádí škody způsobené druhou světovou válkou na 1,3 bilionu eur, uvedl šéf PiS Kaczynski. Německá spolková vláda požadavky odmítá.
Podle znaleckého posudku Polsko odhaduje škody způsobené Německem ve druhé světové válce na více než 1,3 bilionu eur. Předseda národně-konzervativní vládnoucí strany PiS Jaroslaw Kaczynski při prezentaci zprávy oznámil požadavky na reparace. Jeden chce jednat s Berlínem o kompenzaci v odhadovaném objemu, řekl.
„Dnes se rozhodne ve varšavském královském zámku a bude definitivně oznámeno, že Polsko bude žádat o válečné reparace, reparace za vše, co Němci v Polsku v letech 1939-1945 provedli,“ řekl Kaczynski. Dokud však Polsko nedostane reparace, bude muset projít „dlouhým a náročným“ procesem.
Německá spolková vláda žádosti o reparaci odmítá
Německo nemusí platit reparace najednou, ale po desetiletí, dodal Kaczynski. Částka nepředstavuje pro německou ekonomiku nadměrnou zátěž. Od Německa dostaly odškodnění desítky zemí po celém světě: „Není důvod, proč by Polsko mělo být z tohoto pravidla vyjmuto.“
Německá spolková vláda odmítá jakékoli nároky na reparace. Pro ně je otázka smlouvy dva plus čtyři o zahraničněpolitických aspektech německé jednoty uzavřena. „Postoj federální vlády se nemění, otázka reparací byla vyjasněna,“ napsal mluvčí ministerstva zahraničí v e-mailu, který získala tisková agentura Reuters.
„Už dávno, v roce 1953, se Polsko zřeklo dalších reparací a toto zřeknutí se několikrát potvrdilo. To je základní kámen dnešního evropského řádu. Německo si stojí za svou politickou a morální odpovědností za druhou světovou válku,“.
Kancléř Olaf Scholz odmítl polské požadavky na reparace za škody způsobené Německem ve druhé světové válce. „Stejně jako všechny federální vlády před tím mohu poukázat na to, že tato otázka byla definitivně vyřešena podle mezinárodního práva,“ řekl politik SPD v rozhovoru pro „Frankfurter Allgemeine Zeitung“.
V Ludwigshafenu, průmyslovém uzlu na řece Rýn, úředníci zkoumají, jaká kritická infrastruktura může zůstat otevřená v nejhorším případě. Uvažují také o přeměně městské arény, kde se běžně konají akce od koncertů po psí výstavy, na „teplou oázu“ s prostorem pro stovky lidí, kteří by mohli na mnoho hodin uniknout chladu. „Uvědomujeme si, že mnoho lidí má v tuto chvíli obavy, a bereme tyto obavy velmi vážně,” řekla Jutta Steinrucková, starostka Ludwigshafenu. „Každý už může dělat něco podle svého a šetřit energii, kdekoli je to možné. Každá kilowatthodina, kterou nyní ušetříme, nám pomůže na podzim a v zimě,“ dodala.
Německo má tři měsíce na to, aby se zachránilo před zimní plynovou krizí. Vláda Olafa Scholze reagovala pomalu, když Rusko omezilo dodávky plynu. Nyní města omezují osvětlení a teplou vodu ve snaze odvrátit katastrofu. A to je jen začátek krize, která zachvátí celou Evropu. Zejména Česko je na německé ekonomice bytostně závislé.
V německém prezidentském paláci v Berlíně se už v noci nesvítí, město Hannover vypíná teplou vodu ve sprchách svých bazénů a posiloven a obce po celé zemi připravují vytápěcí záchytné body, v nichž by lidé byli v bezpečí před chladem. A to je jen začátek krize, která zachvátí celou Evropu
Možná ještě vrcholí léto, ale Německo má málo času na to, aby odvrátilo letošní zimu nedostatek energie, který by byl pro rozvinutý národ bezprecedentní. Velká část Evropy pociťuje tlak z ruského omezování dodávek zemního plynu, ale žádná jiná země není tak exponovaná jako největší ekonomika Evropy, kde téměř polovina domácností spoléhá na plyn jako na palivo k vytápění.
Administrativa kancléře Olafa Scholze se se zranitelností Německa vypořádala pomalu a teprve nedávno stanovila cíle pro snížení poptávky, protože úsilí o zajištění alternativních dodávek selhalo. Vzhledem k tomu, že Moskva nadále zpřísňuje dodávky a Francie se potýká s problémy s exportem elektřiny ke svým sousedům, rizika přesahují letošní zimu i do dalších období.
„Výzvy, kterým čelíme, jsou obrovské a ovlivňují významné oblasti ekonomiky a společnosti,“ řekl Robert Habeck, německý vicekancléř a ministr hospodářství, poté, co odhalil plán, jak přenést zvýšení nákladů z energetických společností na spotřebitele. „Jsme ale silná země a silná demokracie. To jsou dobré předpoklady pro překonání této krize,“ míní.
Hrozba recese a přídělového systému
Podle lidí obeznámených s myšlením vedení Kremlu pravděpodobně udrží životně důležité toky plynu do Evropy na minimálních úrovních, dokud bude patová situace ohledně Ukrajiny pokračovat. To znamená, že nedostatek v regionu bude pravděpodobně přetrvávat, přičemž ceny plynu pro každý rok až do roku 2025 již letos dosáhly rekordu. V Německu hrozí přídělový systém a recese a úřady vyjádřily obavy ze sociálních nepokojů, pokud se nedostatek energie vymkne kontrole.
Poslední krok Ruska přišel minulý týden, kdy společnost Gazprom ze snížení průtoků na klíčovém plynovodu Nord Stream na zhruba 20 procent kapacity obvinila problém s turbínami putujícími v jednom případě z Kanady. V důsledku toho ceny plynu minulý týden vyskočily přes 30 procent a ceny elektřiny lámaly jeden rekord za druhým.
Habeck, který dohlíží na energetickou politiku, označil zdůvodnění Gazpromu za „frašku“, ale uznal, že situace je vážná, a znovu vyzval společnosti a spotřebitele, aby zvýšili úsilí o úspory. Aby překlenul tuto propast, jeho ministerstvo umožnilo oživení zakonzervovaných uhelných elektráren, zastavených jako překážky v úsilí o lepší klima, a doporučuje, aby Němci instalovali účinné sprchové hlavice a prali prádlo při nižších teplotách.
Pokud opatření k vyrovnání nabídky a poptávky selžou, má vláda pravomoc vyhlásit „nouzový stav“ pro plyn, což by znamenalo, že stát převezme kontrolu nad distribucí a rozhodne, kdo dostane palivo a kdo ne.
Zatímco domácnosti a kritická infrastruktura, jako jsou nemocnice, jsou chráněny před přerušením, neexistuje žádná záruka, že pokojové teploty v bytech a domech budou příjemné. Největší německý pronajímatel již oznámil plány na snížení nočního vytápění a veřejné budovy včetně Říšského sněmu v Berlíně vypínají termostaty.
Čtvrtina Němců spadla do energetické chudoby
Růst nákladů, který se začne naplno projevovat letos na podzim, zvyšuje tlak na chudé. Již přibližně jeden ze čtyř Němců sklouzl do energetické chudoby, což znamená, že náklady na vytápění a osvětlení ovlivňují schopnost pokrýt ostatní výdaje, uvádí Institut pro ekonomický výzkum v Kolíně nad Rýnem. Vláda nyní pracuje na programech pomoci pro nízkopříjmové domácnosti.
Firemní sektor již reaguje. Průzkum podnikatelské lobby DIHK mezi 3500 společnostmi ukázal, že 16 procent průmyslových firem zvažuje kvůli energetické krizi omezení výroby nebo se vzdá některých operací.
BASF je jedním z nich. Chemický gigant plánuje snížit produkci čpavku, který je klíčovou složkou pro hnojiva, náročnou na plyn, poté, co prudce vzrostly náklady, čímž se podnikání stalo nerentabilním. Plánuje také částečné převedení výroby elektřiny a páry ve svém hlavním závodě v Ludwigshafenu na topný olej, což by pomohlo uvolnit plyn k prodeji zpět do sítě.
Není to jen Německo. Vysoké ceny energie přiměly výrobce hnojiv CF Industries k oznámení, že trvale uzavře jeden ze svých závodů ve Spojeném království. Cargill, přední světový obchodník s plodinami, také uzavřel britský závod na zpracování olejnatých semen, zatímco ve Francii se supermarkety včetně Carrefour a Monoprix dohodly na snížení spotřeby energie.
Mezinárodní měnový fond odhaduje, že Německu hrozí ztráta 4,8 procenta ekonomického výkonu, pokud Rusko zastaví dodávky plynu, a Bundesbank odhadla potenciální škody na 220 miliard eur (asi 5,4 bilionu korun). I když to bude jistě bolestivý zásah, Německo se obává, že brzy bude následovat strukturální ztráta konkurenceschopnosti.
Německý průmysl zamíří za hranice
Energeticky náročná průmyslová odvětví se pravděpodobně budou stahovat do regionů se spolehlivými obnovitelnými zdroji energie, jako je větrné pobřeží Německa nebo oblasti Středozemního moře bohaté na sluneční záření, a potenciálně oslabí průmyslové regiony podél Rýna a na jihu Německa, podle nejmenovaného vedoucího pracovníka velkého německého výrobce. Někteří manažeři chemického průmyslu říkají, že výroba by se mohla přesunout do Turecka, kde je přístup k ázerbájdžánskému ropovodu.
„Náš ekonomický systém je v nebezpečí zhroucení,” řekl Michael Kretschmer, premiér spolkové země Sasko z opozičních konzervativců. „Pokud nebudeme opatrní, Německo by se mohlo deindustrializovat,“ řekl deníku Die Zeit a zopakoval svou výzvu „zmrazit“ válku na Ukrajině a účinně přijmout Putinův vojenský postup.
Většina Němců podporuje Ukrajinu – asi polovina tvrdí, že vláda by měla pokračovat v podpoře Kyjeva navzdory rostoucím nákladům na energii, alespoň podle průzkumu Policy Matters pro Die Zeit – ale kritici jako Kretschmer by mohli získat pozornost, když teploty klesnou. To by na Scholze vyvolalo ještě větší tlak.
Navzdory několika měsícům krize, jeho administrativa právě začala veřejně komunikovat cíl snížit poptávku až o 20 procent. A na znamení rostoucí naléhavosti nedávno zvýšila svůj minimální cíl pro skladování plynu – nyní o 15 procentních bodů vyšší než v celé EU.
Nadějné vyhlídky
Přesto existují nadějná znamení. Mercedes-Benz Group uvedla, že rozlehlá továrna v Sindelfingenu, kde společnost vyrábí luxusní sedan třídy S, nyní může fungovat bez zemního plynu, paliva, které se obvykle používá v lakovně. Automobilka by mohla mít dokonce dostatek přebytků, aby pomohla pokrýt nedostatek jinde.
Solidarita Evropy také trvá. Země EU dosáhly politické dohody o snížení spotřeby plynu do letošní zimy o 15 procent, pokud Rusko zavře kohoutek. I když existují určité výjimky, plán stanoví, že snížení je v nouzové situaci povinné.
V Ludwigshafenu, průmyslovém uzlu na řece Rýn, úředníci zkoumají, jaká kritická infrastruktura může zůstat otevřená v nejhorším případě. Uvažují také o přeměně městské arény, kde se běžně konají akce od koncertů po psí výstavy, na „teplou oázu“ s prostorem pro stovky lidí, kteří by mohli na mnoho hodin uniknout chladu.
„Uvědomujeme si, že mnoho lidí má v tuto chvíli obavy, a bereme tyto obavy velmi vážně,” řekla Jutta Steinrucková, starostka Ludwigshafenu. „Každý už může dělat něco podle svého a šetřit energii, kdekoli je to možné. Každá kilowatthodina, kterou nyní ušetříme, nám pomůže na podzim a v zimě,“ dodala.
Inflace v Německu rostla nebo klesala. Vše záleží na tom, který index považujeme za lepší odrážející ekonomickou realitu za naší západní hranicí.
V červenci dosáhla inflace CPI v Německu 7,5 %. – výsledky předběžných odhadů zveřejněných společností Destatis. Meziroční dynamika cenového růstu byla mírně nižší než v červnu (7,6 %) a květnu (7,9 %), i když mírně vyšší, než očekával konsenzus trhu (7,4 %).
Meziroční dynamika růstu cen pohonných hmot a energií se ve srovnání s předchozími měsíci mírně zpomalila (35,7 % oproti 38 % v červnu), naopak zrychlil růst cen potravin (14,8 % oproti 12,7 % v červnu). Služby rostly o něco pomaleji než v předchozích měsících (2 % oproti 2,1 %) a mírně rychleji – nájmy (1,8 % oproti 1,7 %). Zveřejněná data jsou předběžná, definitivní čtení bude oznámeno 10. srpna.
Mezi faktory, které vedou k vysoké inflaci, němečtí statistici poukazují na dopad války na Ukrajině na ceny energií, dynamicky rostoucí ceny výrobců (inflace PPI dosáhla v květnu 33,6 %) a narušení dodavatelských řetězců způsobené pandemií Covid-19. Snížení indexu CPI je naopak ovlivněno německým „protiinflačním štítem“: mírným snížením daní na pohonné hmoty nebo zavedením levné jízdenky na vlak, která umožňuje cestovat za 9 EUR měsíčně po celou dobu země. Stojí za to pamatovat při srovnávání hodnot inflace mezi zeměmi – jejich úřady mají odlišný vliv na ceny zboží a makroekonomické ukazatele, což dočasně narušuje jejich srovnatelnost.
Zatímco v meziročním vyjádření inflace mírně zpomalila, v měsíčním vyjádření zrychlila více, než analytici očekávali. Oproti červnu se index spotřebitelských cen zvýšil o 0,9 procenta. proti 0,1 procenta mdm před měsícem a 0,6 procenta. očekávané odborníky.
Zrychlení inflace ukazuje i HICP, který je harmonizovaným měřítkem pro všechny země EU. Inflace se podle tohoto opatření zvýšila na 8,5 procenta. proti očekávanému poklesu na 8,1 %. od 8,2 % v červnu. Dalším překvapením je zrychlení růstu cen zboží z koše HICP o 0,8 % měsíčně. proti očekávanému výsledku na úrovni 0,5 procenta. a mírně záporná dynamika v červnu.
O rozdílech mezi CPI a HICP jsme psali v článku „ Jak centrální statistický úřad měří inflaci? Statistici vysvětlují . Stručně řečeno: obě opatření používají mírně odlišný systém vážení a zohledňují mírně odlišný rozsah výdajů. Teoreticky by měl CPI přesněji odrážet změnu cen pociťovanou domácími spotřebiteli, protože právě tento koš produktů a služeb více reprezentuje jejich nákupní zvyklosti. Tváří v tvář nejvyšší inflaci za poslední desetiletí však kupující přizpůsobují svá rozhodnutí měnící se cenové realitě a indikátory inflace nemusí nutně odrážet nárůst životních nákladů v takové míře jako dříve. V této souvislosti stojí za to připomenout, že „každý má svou vlastní inflaci“ .
„V Irsku nemáme žádný zásobník plynu, což je docela neobvyklé, protože téměř každá jiná evropská země má zásobníky plynu,“ řekl Moore.
„Mohli jsme použít pole Kinsale pro skladování plynu, což jsme se rozhodli neudělat. Stálo by to peníze, ale bylo to rozhodnutí,“ dodal.
Řekl, že vzhledem k tomu, že Irsko je na konci evropské plynárenské sítě, vyrobí se pouze 30 % plynu použitého v Irsku.
Irsko se spoléhá na externí zdroje pro zbývajících 70 % dodávek, což, jak řekl, způsobilo, že země byla letos v zimě velmi špatně připravena na jakýkoli nedostatek dodávek.
„Jsme pravděpodobně jedinou zemí v Evropě s pobřežím, která se rozhodla nemít zařízení na dovoz LNG,“ řekl Moore.
Pan Moore také varoval, že jakýkoli nedostatek plynu může mít dopad i na dodávky elektřiny v Irsku.
„Jedním z problémů, o kterých si myslím, že veřejnost musí pochopit, je to, že plyn tvoří klíčovou součást Irského elektrického systému,“ řekl.
„Máme 5 000 megawattů obnovitelné energie, ale když nefouká vítr, tato obnovitelná energie nevyrábí žádnou elektřinu,“ řekl Moore.
„Pro zálohování jsme závislí na plynových elektrárnách, takže potřebují plyn. Pokud by byl plyn na příděl, mohlo by to ovlivnit dodávky elektřiny, což by byla dost katastrofální situace. Nejen pro veřejnost, ale i pro průmysl,“ řekl. přidal.
Pan Moore také popsal situaci v Německu, které dnes uvedlo, že si není jisté, zda bude plynovod NordStream 1 znovu spuštěn po plánované roční 10denní údržbě, jako „vážnou“.
„Nejdřívější zprávy z Německa jsou ve skutečnosti velmi vážné v tom, že plánují scénář, kdy Rusko během zimy skutečně odstaví plyn, jen aby to bylo složitější,“ řekl.
„Připravují plány například na využití sportovních hal v zimě, aby se tam lidé mohli jít ohřát, pokud jim odpojí plyn ústředního topení. Takže teď čelíme situaci, kterou před rokem nikdo nepředpokládal.“ “ dodal pan Moore.
Šéf německého energetického regulátora řekl, že neví, kdy a zda se dodávky plynu obnoví.
Klaus Mueller řekl: „Co se stane na konci údržby, není v tuto chvíli nikdo schopen říci. Nebudeme vědět dříve než den před plánovaným koncem.“
Dodal: „Pokud by došlo k plynové nouzi, přijmeme odlišná rozhodnutí o velkých spotřebitelích plynu, ale to bude možné až od října na základě IT platformy. Podíváme se na ekonomické škody, ekonomické důsledky, dopad na dodavatelské řetězce a sociální dimenze.
„Na to všechno se bude koukat od podzimu. Do té doby můžeme bohužel přijímat pouze proporcionální rozhodnutí, respektive jednotlivá rozhodnutí bod po bodu.“
Německo se rozhodlo převést na Ukrajinu obrněná vozidla z NDR
Hovoříme o 56-58 bojových vozidlech pěchoty, která jsou vybavena děly a kulomety
Německé ministerstvo obrany se rozhodlo převést na Ukrajinu obrněná vozidla pěchoty Německé demokratické republiky.
Podrobnosti. Koncem 90. let byly tyto BMP předány Švédsku a následně prodány české firmě, která je nyní chce přeprodat na Ukrajinu. To vyžadovalo souhlas Německa jako země původu.
Podle publikace dříve německá vláda tyto pokusy, které začaly v roce 2019, zablokovala. Vláda Angely Merkelové nechtěla rozhodnutí schválit v domnění, že by to poškodilo dialog s Ruskem. Je třeba poznamenat, že změna pozice vlády byla ovlivněna dojmem války na Ukrajině a tlakem západních spojenců.
Není známo, kdy může BMP skončit na Ukrajině, ale tento proces bude určitě trvat několik týdnů, protože zařízení bude nejprve nutné otestovat a opravit.
Omezené se týká několika regionů, stopka postihla i české dopravce.
Německá železnice zažila situaci, na kterou nejsou dopravci až na situace s přírodními živly zvyklí. Kvůli nedostatku elektřiny zastavil správce sítě DB Netze ve velké části Německa nákladní elektrické vlaky. Osobní doprava dál jezdí.
Vyplývá to z oznámení, které DB Netze rozeslal nákladním dopravcům a redakce ho má k dispozici. Jako důvod uvádí nedostatečné napájení trakční soustavy. „Mohu potvrdit, že nám nyní v Německu stojí několik nákladních vlaků z tohoto důvodu,“ řekl jednatel Metrans Rail Martin Hořínek.
Německo, které postupně utlumuje jaderné a tepelné elektrárny, tak zažívá situaci, kdy není schopno uspokojit veškerou poptávku po dopravě, kterou vláda preferuje jako ekologickou. Omezení se týká zejména severu a středu země. Jde konkrétně o spolkovou zemi Šlesvicko-Holštýnsko a tratě Hamburk – Hannover – Brémy, Hannover – Kassel/Bebrar a Wunstorf – Hannover – Lehrte. Nákladní vlaky mají stopku od 7 hodin i v Bavorsku,
Německá energetika nadále odmítá rozšíření sankcí uvalených na Rusko kvůli válce na Ukrajině na energetický sektor, řekl v úterý kancléř Olaf Scholz.
Premiér řekl na brífinku s předsedkyní Evropského parlamentu Robertou Metsolovou (EP) ve své berlínské kanceláři k otázce, zda by na čtvrtečním summitu EU zvážil zastavení dovozu ruského uhlí a ropy jako přijatelný kompromis. beze změny.
Postoj odmítající energetické embargo zaujímá také „mnoho dalších členských států, které jsou vysoce závislé na dovozu ruského uhlí, plynu a ropy, dokonce silnější než Německo“ a „nikdo by neměl zůstat sám,“ dodal Olaf Scholz.
Roberta Metsola zdůraznila, že EP od počátku prohlašoval, že EU by se měla stát nezávislou na Rusku, protože „potřebujeme nakupovat energii od našich přátel, ne od nepřátel“, ale situace členských států, včetně těch se zásobami plynu 100 procent závisí na ruských dodávkách.
Merkel: Na základě nulové míry „odbornosti“ politici tyranizují miliardy lidí a berou jim jejich občanská práva, jejich svobodu, zakazují jim vzájemně se navštěvovat. Omezují jim svobodné podnikání, dokonce dýchání! Zakazují anebo omezují cestování a nutí je, stát se pokusnými krysami pro farmaceutický průmysl.
Dr. André Hahn je poslancem německého parlamentu za levicovou stranu Německo (DIE LINKE). Dr. Hahn získal univerzitní přijímací diplom v roce 1982 a studoval na Humboldtově univerzitě v Berlíně v letech 1984 až 1989, kde se stal učitelem němčiny a dějepisu. Poté pokračoval ve studiích politologie a doktorát (Dr. rer. Soc.) téma politické kultury v posledním roce NDR v roce 1994. Dr. Hahn pracoval jako výzkumný asistent v parlamentní skupině Linke Liste / Strana demokratického socialismu (PDS) ve spolkovém zemském parlamentu v Sasku v letech 1991–1994. Nová platforma na sdílení videí NášTub.cz
od roku 1994 je členem krajské rady Sächsische Schweiz-Osterzgebirge, z toho 14 let jako předseda parlamentní skupiny PDS / Levice; poslanec spolkového zemského parlamentu v Sasku od prosince 1994 do listopadu 2013; člen předsednictva spolkového zemského parlamentu v Sasku v letech 1995 až 2013; a člen německého Spolkového sněmu od října 2013. V Spolkovém sněmu působí Dr. Hahn jako parlamentní tajemník parlamentní skupiny levicové strany, místopředseda parlamentní kontrolní komise, člen výboru pro sport a mluvčí sportovní politiky Levé strany. Je také členem Výboru pro vnitřní záležitosti, Prvního vyšetřovacího výboru (NSA) a Výboru pro cestovní ruch.
„SVORNOST“ NÁRODŮ V RAKOUSKU-UHERSKU
„…Se Švejkem šel současně tento papír na brigádu: „Na základě telegramu číslo 469 dodává se pěšák Josef Švejk, zběhlý od 11. pochodové roty, k dalšímu řízení v štáb brigády.“
SVORNOST NÁRODŮ V RAKOUSKU-UHERSKU
Sama eskorta, sestávající ze čtyř mužů, byla směsí národností. Byl v ní Polák, Maďar, Němec a Čech, který eskortu vedl a měl hodnost frajtra a naparoval se vůči krajanovi arestantovi, dávaje mu najevo svou hroznou nadvládu. Když totiž Švejk na nádraží projevil přání, by dovoleno mu bylo se vymočit, řekl mu frajtr docela hrubě, že bude močit, až přijede k brigádě.
„Dobrá,“ řekl Švejk, „to mně musejí dát písemně, aby se vědělo, až mě praskne močovej měchýř, kdo mně to udělal. Na to je zákon, pane frajtře.“…
V eskortě bylo vůbec velice málo zábavy. Maďar se bavil s Němcem zvláštním způsobem, jelikož znal z němčiny jenom jawohl a was? Když Němec mu cosi vykládal, Maďar kýval hlavou a říkal Jawohl, a když se Němec zamlčel, řekl Maďar Was? a Němec spustil znova. Polák z eskorty se držel aristokraticky, nikoho si nevšímal a bavil se sám pro sebe tím, že smrkal na zem, používaje k tomu velice dovedně palce pravé ruky, pak to zádumčivé na zemi roztíral kolbou ručnice a pak způsobně si utíral zasviněnou kolbu o kalhoty, přičemž si neustále pobručoval: „Svatá Panno.“
„To toho moc neumíš,“ řekl k němu Švejk. „Na Bojišti bydlel v jednom sklepním bytě metař Macháček, ten se vysmrkal na vokno a rozmazal to tak dovedné, že z toho byl vobraz, jak Libuše věští slávu Prahy. Za každej takovej vobraz dostal vod ženy takový státní štipendium, že měl hubu jako žok, ale von toho nenechal a pořád se v tom zdokonaloval. Byla to taky jediná jeho zábava.“
Polák mu na to neodpovídal a nakonec celá eskorta byla v hlubokém mlčení, jako by jela na pohřeb a přemýšlela s pietou na nebožtíka…
Skupiny pejzatých židů v dlouhých kaftanech ukazovaly si na mraky kouře na západě, šermovaly rukama. Křičelo se všude, že to hoří na řece Bugu, Uciszków, Busk a Derewiany…
Na hlavní velitelství městečka vodily hlídky polních četníků každou chvíli nějakou ustrašenou židovskou duši pro obvinění z rozšiřování nepravých a klamných zpráv. Tam bili potom nešťastné židy do krve a propouštěli je s rozsekanou zadnicí do jejich domovů…
A tak se Švejk ocitl opět v tom zmatku a pátral nyní po někom známém z bataliónu. Chodil dlouho po ulicích, až konečně vsadil na jednu kartu.
Zastavil jednoho plukovníka a svou lámanou němčinou ho prosil, jestli snad nezná, kde leží jeho batalión s jeho marškumpanií.
„Se mnou můžeš mluvit česky,“ řekl plukovník, „já jsem také z Čech. Tvůj batalión je rozložen vedle ve vesnici Klimontówě za drahou, a do městečka se nesmí, poněvadž se od vaší jedné kumpanie poprali na náměstí s Bavoráky, hned jak přišli.“…
Švejk pokračoval na své cestě do vesnice, a přemýšleje o plukovníkovi, dospěl k tomu úsudku, že před dvanácti lety byl v Tridentu nějaký plukovník Habermaier, který se také tak laskavé choval k vojákům, a nakonec vyšlo najevo, že je homosexuelní, když chtěl v lázních u Adiže zprznit jednoho kadetaspiranta, vyhrožuje mu dienstreglamá.
Za těchto ponurých myšlenek došel Švejk pomalu do nedaleké vesnice a nedalo mu mnoho práce najít štáb bataliónu, neboť třebas vesnice byla velice rozsáhlá, byla tam jen jedna slušná budova, veliká obecná škola, kterou v tomto čistě ukrajinském kraji postavila haličská zemská správa k vydatnému popolštění obce…
Za školou ve školní zahradě byla veliká trychtýřovitá jáma, způsobená výbuchem granátu velikého kalibru. V rohu zahrady stála silná hruška, na jejíž jedné větvi visel kus přeříznutého provazu, na kterém visel nedávno místní řeckokatolický farář, pověšený na udání místního polského řídícího učitele, že byl členem skupiny starorusů a že za ruské okupace sloužil v kostele mši za vítězství zbraní ruského pravoslavného cara. Nebylo to sice pravda, poněvadž v té době obviněný vůbec nebyl v místě přítomen, jsa na léčení kvůli svým žlučovým kamínkům v malých lázních nedotčených válkou, v Bochníe Zamurowane.
V pověšení řeckokatolického faráře hrálo úlohu několik složek: národnost, náboženský spor a slepice. Nešťastný farář těsně před válkou zabil totiž ve své zahradě jednu z učitelových slepic, které mu vybíraly zasazená zrna melounů.
Po nebožtíkovi řeckokatolickém faráři zůstala farní budova prázdnou a možno říct, že každý si vzal po panu faráři něco na památku.
Jeden polský sedláček odnesl si domů dokonce i staré piano, jehož vrchní desky použil ku spravení dvířek u prasečího chlívka. Část nábytku rozštípali vojáci, jak to bylo zvykem, a šťastnou náhodou zůstala neporušena veliká kamna v kuchyni se znamenitou plotnou, neboť řeckokatolický farář nelišil se nikterak od svých ultrakolegů a rád papal a měl rád mnoho hrnců a pekáčů na plotně i v troubě…“
(Jaroslav Hašek: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války)
Nový výzkum společnosti Corteva Agriscience a skupiny FT ukazuje, že spotřebitelé jsou připraveni přijmout nové technologie v zemědělství
Ženeva – Evropští spotřebitelé a zemědělci považují udržitelnost za nejvyšší prioritu a jsou otevřeni inovativním technologiím, které by mohly produkovat výživnější potraviny, zjistil nový výzkum.
Studii udržitelných potravinových systémů v Evropě zadala Corteva Agriscience a provedla společnost Longitude ze skupiny Financial Times. Podle ní více než dvě třetiny dotazovaných zemědělců plánují v příštích pěti letech používat produkty získané novými technikami šlechtění rostlin, přičemž více než polovina spotřebitelů je připravena tuto technologii přijmout.
Výzkum je založen na dvou průzkumech zahrnujících 600 vlastníků a manažerů zemědělských podniků ve Francii, Německu, Itálii, Rumunsku, Velké Británii a na Ukrajině a 2 500 spotřebitelů ve Francii, Německu, Itálii, Nizozemsku, Polsku, Velké Británii a na Ukrajině.
Spotřebitelé a zemědělci požadují udržitelnější výrobu potravin v Evropě
Výzkum také odhalil, že při nakupování potravin vyrobených udržitelným způsobem se spotřebitelé nejvíce zajímají o snižování množství odpadu, podporu drobných zemědělců a omezení množství použitých syntetických produktů na ochranu rostlin. Zdůrazňuje také výzvy, kterým čelí zemědělci při provádění udržitelnějších postupů – zejména finanční ztráty, které jim vznikají.
Studie dále ukazuje, že více než čtvrtina zemědělců považuje požadavky spotřebitelů za největší výzvu blízké budoucnosti, protože věří, že je stejně důležitá jako tlak škůdců. Rovněž uznávají, že společnost je otevřená novým technikám šlechtění rostlin, jako je například CRISPR-Cas / genová editace, přičemž téměř 9 z 10 z nich věří, že by spotřebitelé zaplatili více za zboží vyrobené pomocí těchto metod.
Igor Teslenko, prezident Corteva Agriscience pro Evropu, uvedl: „Tato studie ukazuje, že v Evropě je skutečně zapotřebí udržitelnější produkce potravin. Corteva Agriscience má dobrou pozici pro podporu rozhovorů týkajících se udržitelného zemědělství – přináší zemědělci pohled spotřebitele, ale i hlas farmáře ke spotřebiteli.“
„Je také skvělé vidět, že spotřebitelé a zemědělci jsou připraveni přijmout nové techniky šlechtění rostlin, které mají vzrušující potenciál pro pěstování výživnějších potravin, které mohou obohatit životy výrobců a spotřebitelů. Spotřebitelé jsou připraveni zaplatit více za potraviny vyrobené udržitelným způsobem a nyní je na všech zúčastněných stranách včetně průmyslu, aby svou podporu posílily a ukázaly.“
„Corteva Agriscience věří v zaměření všeho, co děláme, na spotřebitele a zemědělce. Neustále proto inovujeme, abychom formovali produktové portfolio budoucnosti. Nabízením integrovaných řešení, která kombinují osivo, osivové technologie, agronomické poradenství a digitální řešení s přípravky na ochranu plodin, které mají příznivější environmentální profil, umožňujeme našim zákazníkům být produktivnější a přitom stále vyrábět zdravé jídlo v dostatečném množství pro rostoucí populaci,“ uzavřel Igor Teslenko.
Společnost Corteva Agriscience je odhodlána sledovat každé z klíčových zjištění výzkumu, aby přispěla k udržitelnějšímu zemědělství a zlepšila životy příštích generací.
Řecká vláda uvažuje o vymáhání Německých válečných reparací
Odborníci Bundestagu zpochybnili odmítnutí Spolkové republiky Německo platit reparace Řecka
peníze koruny eura mince a bankovky
Odborníci Bundestagu zpochybnili odmítnutí Spolkové republiky Německo platit reparace Řecka
Řecko požaduje od Německa stovky miliard eur za škody způsobené nacisty během druhé světové války. Německo odmítá nároky Atén, ale odborníci Bundestagu věří, že právní situace není jistá.
Odborníci z německého Spolkového sněmu vyjádřili pochybnosti o spravedlnosti odmítnutí Německa platit reparace Řecku za škody způsobené nacisty během druhé světové války. O tom ve středu 10. července agentura DPA informovala, s odkazem na kopii nového závěru Vědecké služby německého Spolkového sněmu, připraveného na žádost Levicové strany. „Postavení federální vlády z hlediska mezinárodního práva je přijatelné, ale v žádném případě nesporné,“ uvádí dokument.
Němečtí vojenští okupanti v Aténách v roce 1941
Odborníci doporučují, aby Německo požádalo o vysvětlení Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Současně by vláda Spolkové republiky Německo měla s takovým soudem dobrovolně souhlasit, protože hovoříme o událostech před více než 70 lety.
Válečné škody za 300 miliard eur
Řecko začátkem června 2019 zaslalo do Německa diplomatickou nótu a oficiálně vyzvalo Berlín, aby vyjednal reparace. Vláda v Aténách, vedená tehdejším levicovým politikem Alexisem Tsiprasem, učinila tento krok na žádost parlamentu. Řecká komise odborníků odhadovala škody způsobené nacisty na 292 miliard eur.
Německá vláda považuje toto téma za uzavřené, s odkazem na dohodu o znovusjednocení Německa z roku 1990, která podle jeho názoru konečně vyřešila všechny právní otázky týkající se škod způsobených během války. Mezitím v dohodě uzavřené Spolkovou republikou Německo, NDR a čtyřmi okupačními mocnostmi USA, SSSR, Francie a Velké Británie není otázka reparací ani zmíněna. Kromě toho se Řecko těchto jednání neúčastnilo, a když uzavřelo smlouvu o „dvou plus čtyřech“, jasně uvedlo, že se nevzdávala žádných nároků na odškodnění.
Pozorovatelé nevylučují, že Polsko brzy přijde s požadavky na reparace. Polská parlamentní komise připraví zprávu o tomto tématu do konce roku 2019. Odborníci Bundestagu považují požadavky Polska za právně neoprávněné, protože Varšava v roce 1953, a pak znovu v roce 1970, zjevně odmítla reparace. Současně polská strana považuje tato odmítnutí za neplatná, protože byla pod tlakem SSSR.
Proč vlády neřeší příčiny migrační krize?
Je třeba uzavřít hranice Schengenského prostoru. Ale vrcholní politici to nevidí jako něco do čeho by se jim chtělo. Proč to neudělají. Premiér Sobotka to nevidí jako reálné. Vrcholní politici Evropské unie stále nedělají nic proti účinnému zastavení masové migrace. Jednou to dorazí i k nám do České republiky. Dnes je v Německu už milion migrantů. Postupně se sem budou také dostávat.
Kdy se uzavřou hranice Evropské unie proti přílivu uprchlíků a ekonomických migrantů?
Děkuji panu premiérovi za hezkou statistiku, ale to vůbec neříká nic o tom, jaká je pozice české vlády vůči té krizi, která je provázena právě tou velkou migrací. Vy jste, pane premiére, hovořil o tom, že je potřeba ochrana schengenského prostoru a že pro schengenský prostor platí určitá pravidla. No ale to by musela platit. Ta neplatí. Protože schengenský prostor není zabezpečen a místo toho, abychom za 6 mld. eur aktivovali jednotlivé země, které mají na starost hranice schengenského prostoru, například Slovensko s Ukrajinou nebo Řecko s Tureckem či Itálii s Libyí nebo Egyptem, tak dáváme peníze do Turecka a hrozně si libujeme nad tím, že sem Turci nepustili další migranty. Takže migrační krize probíhá jiným způsobem. Vrátili jsme se na trasu z Libye do Itálie a Itálie čelí dalšímu náporu, stejně tak jako ostatní země včetně Řecka, ale z jiného směru.
To nemění tu pozici. Protože Evropská unie včetně České republiky neřeší to základní, tzn. příčinu krize. O tom jste, pane premiére, neřekl ani slovo. To mě mrzí ze všeho nejvíc. Protože migrační vlnu můžeme zastavit, zpomalit apod., ale nemůžeme ji řešit bez řešení toho problému. Na čí stranu jsme se přidali jako Česká republika? Na stranu Turecka? Které nám vyhrožuje a vydírá nás? Nebo jsme se přidali na stranu těch, kteří to řešit nechtějí? V tomto ohledu je mi opravdu líto, ale ani na zasedání NATO ve Varšavě jste neřekli a nevyvrátili panu Stoltenbergovi jeho úplně nesmyslná slova! Dovolte, abych citoval. Pan generální tajemník Jens Stoltenberg řekl: „Pokud se týká operace NATO ve východní části Egejského moře, pak raději vyčkejme. Je otázkou, zdali přinese opakování slavné italské operace mezi Libyí a Itálií.“ Prosím vás, to jste mu nemohli říct, že to je úplně smrtící pro Evropu? Že tedy v tom případě NATO nemá žádný smysl?! To jste mu nemohli říct, že v tom případě neplní to základní, co od něj občané České republiky očekávali?! Vždyť se stalo samotné prohlášení generálního tajemníka NATO absolutně zbytečné! Protože nechrání ten prostor, který chránit má! (Vše hlasitě a emotivně.) A jestliže to neumíme říct, tak nám vysvětlete – ne jako politikům, ale vysvětlete nám jako občanům České republiky, proč tam setrváváme, k čemu nám to je dobré a proč si pochvalujeme, jak dopadl varšavský summit. Vždyť to dopadlo fiaskem! Vždyť nedošlo k žádné shodě mezi Tureckem a Řeckem. Nedošlo k žádnému kroku, který by vedl k posílení bezpečnosti občanů Evropy, toho schengenského prostoru, o kterém jste tak hezky mluvil, pane premiére.
Jestliže tedy neplatí pravidla schengenského prostoru, protože ta vnější hranice není chráněná a jednotlivé země, já se jim nedivím – nerad bych si představoval, že tady znovu budeme vytvářet vnitřní hranice, protože to by opravdu vedlo k tomu, že Evropská unie se rozpadne, nebudeme muset z ničeho vystupovat, nebude žádný czexit, brexit bude dávno zapomenut – protože v podstatě to, co se očekává od Bruselu ať už z pohledu Evropské unie, nebo od NATO, tak je, že bude chráněna vnější hranice. A ta chráněna není. Pro to jsme neudělali – promiňte mi, jako Česká republika, v tom, co nám vykládali, jaký na to budeme mít vliv – nic. A ta slova generálního tajemníka NATO jasně dokazují, že NATO neslouží zájmům evropských členských zemí, že slouží něčemu jinému. Že slouží chaosu v Evropě a k tomu, aby se opakovala situace, která tady byla za první světové války, za druhé světové války, že válčiště bylo v Evropě a vydělávaly na tom americké koncerny. No to přece ale není možné! Přece nejsme po sto letech zpátky někde, kde budeme platit my životy občanů České republiky za to, že někdo bude vydělávat! To nemůžete myslet vážně.
Prosím tedy, pane premiére, abychom se vrátili k tomu, že ano, existuje migrační krize, my musíme řešit jak následky, ale zejména příčiny. Já chci vědět, jakým způsobem se bude Česká republika podílet na řešení příčin té migrační krize, tzn. o válce v Sýrii, o tom, jestli budeme, nebo nebudeme v rámci např. středomořské iniciativy Evropské unie řešit situaci v Libyi, aby tam bylo vůbec s kým jednat, jestli tam bude nějaký pronajatý prostor u nějakého přístavu, kam se budou moci vracet migranti, aby se neutopili v moři, ale aby také nezaplavovali Evropu. To přece je zásadní otázka. Tu mi pokládají lidé každé pondělí v poslanecké kanceláři a já na ni neumím odpovědět těmi slovy, která jste tady řekl – že máme ve statistice tolik Ukrajinců, tolik Kubánců, tolik Číňanů atd. To neřeší tu otázku, které se lidé obávají. Protože samotné přerozdělení v těch kvótách se zase má obejít. Má se obejít absolutně nesmyslným řešením, kdy Evropská komise z našich peněz, které jsme tam odvedli, nám dá 10 tis. eur na jednoho migranta… No, to jsme se zbláznili?! To znamená, že oni řeknou – ale my vám to platíme? Kde ty peníze, těch 10 tis. eur na jednoho migranta, vezmou? Jaké jednotlivé projekty Evropské unie budou zrušeny, jaké budou omezeny a co s tím budeme dělat, jestli budeme ty peníze dostávat na to, že nám je sem vnutí?
Proč jste, pane premiére, neodpověděl kancléřce Merkelové, když řekla, že se nejdřív spolkové země také bránily kvótám a nyní že se nebrání. My nejsme žádná spolková země! My jsme suverénní stát. Angela Merkelová se tím provinila vůči českému národu!!! Měli jste ho vrátit hned! (Potlesk poslanců KSČM.) Takovou drzost, kterou řekla Angela Merkelová vám, pane premiére, jsem nezažil od žádného německého politika od doby, kdy jsem vůbec v politice. To si nedovolil opravdu ještě nikdo! A vy jste mlčel! Copak je to možné?
Tak prosím, pane premiére, ještě jednou. Já bych rád věděl, jakým způsobem se Česká republika na svých jednáních v rámci NATO, v rámci Evropské unie bude podílet na tom, že se budou řešit primárně příčiny krize, a jakým způsobem budeme schopni a také ochotni se podílet na zajištění vnější hranice schengenského prostoru. Na to jste neodpověděl a vaše vystoupení mi připadá, promiňte mi, nedůstojné premiéra České republiky. (Potlesk poslanců KSČM.)
Předseda vlády ČR Bohuslav Sobotka:
Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené poslankyně, vážení poslanci, víte, já přemýšlím – my jsme přece postupovali naprosto pragmaticky. Těžko někdo může obvinit českou vládu, že během celého řešení migrační krize v posledních dvou a půl letech nepostupovala naprosto a ryze pragmaticky.
První povinností vlády je chránit lidi, nikoliv řídit jejich životy.
Výsledkem je fakt, že nejsme země, která by přitahovala nelegální uprchlíky. V okamžiku, kdy krize začala, jsme postupovali striktně podle pravidel Schengenu a postupovali jsme striktně podle pravidel Dublinu. Je pravda, že to kritizovalo Rakousko, Německo, kritizovaly to i některé další země, ale byla to Česká republika, která trvala na tom, že nikdo Dublin nezrušil, že nikdo Schengen nezrušil a že pravidla pro nás platí. V okamžiku, kdy do České republiky přišel někdo bez platných dokladů, to znamená, byl to nelegální uprchlík, který přišel do České republiky, tak byl umístěn do detenčního zařízení a postupovalo se v souladu s Dublinem. V okamžiku, kdy se prokázalo, že vstoupili do Evropské unie na půdě jiného státu, tak jsme tyto lidi vraceli. Vraceli jsme je na Slovensko, do Rakouska, do sousedních států, přes které k nám přišli.
Premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD)
To znamená, že česká vláda na rozdíl od některých jiných nesuspendovala pravidla, trvali jsme na jejich dodržování. Já si vzpomínám, jak nás kritizovali – a vzpomeňte si na tu fotku, která obletěla evropské noviny – uprchlíci na nádraží v Břeclavi a naše příslušnice cizinecké policie jim píše čísla na ruku, aby bylo možné tyto lidi evidovat, protože neměli u sebe vůbec žádné doklady. Vzpomeňte si na fotku, jak Česká republika byla kritizována za to, že se snaží zasahovat proti nelegální migraci a udržet v České republice pořádek a pravidla. Tento náš striktní přístup, ve kterém jsme trvali na dodržení Dublinu, ačkoliv v té době Německo říkalo, že Dublin je mrtev, my jsme nikdy neřekli, že Dublin je mrtev, ale trvali jsme na dodržování pravidel, na kterých jsme se dohodli, tak díky této striktní politice se Česká republika nestala místem tranzitu ani cílů migrace.
Samozřejmě že pašeráci lidí, když prodávají své služby uprchlíkům z Blízkého východu nebo ze severní Afriky, tak jim doporučují trasu. Doporučují jim trasu, po které jsou schopni se velmi dobře a rychle dostat do své cílové země. V okamžiku, kdy na trase třeba leží Česká republika a je známo, že když přijde nelegální uprchlík do České republiky, tak je zadržen, je zkontrolován, je tady snaha o jeho identifikaci, může pobývat v detenčním zařízení, nemůže se volně pohybovat, tak to samozřejmě vytváří informaci, která slouží tak, že Česká republika není země, která by byla vyhledávána pašeráky lidí, a není vyhledávána ani ilegálními migranty. Prostě u nás platí pravidla, fungují pravidla a i díky tomu počet uprchlíků, kteří přišli do České republiky, byl nízký.
Premiér a šéf Socciální demokracie Bohuslav Sobotka
Za druhé. Myslím, že máme společný zájem v Evropě a máme společný zájem i s Německem, Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem, Polskem, aby do Evropy nepřicházeli nelegální uprchlíci, aby tady nebyla nelegální migrace, abychom ji zastavili, abychom ji regulovali. Na tom přece máme společný zájem. Já nejednám jenom s Angelou Merkelovou, jednám také s předsedy vlád jednotlivých spolkových zemí, třeba Saska nebo Bavorska. Prostě máme společný zájem. To jsou země, které s námi sousedí, máme s nimi společné hranice, se Saskem, Bavorskem máme společný zájem, aby tady nebyl problém nelegální migrace a platila pravidla. Myslím si, že máme společný a stejný zájem také s německou vládou na spolkové úrovni.
Naše názory, návrhy, které prezentovala Česká republika, česká vláda, se postupně staly součástí mainstreamu v Evropské unii. Na začátku to, co říkala V4, bylo vnímáno jako něco okrajového, dneska je to součástí hlavního proudu. Když se debatuje o tom, o čem bychom měli mluvit teď v pátek v Bratislavě na jednání o budoucnosti Evropské unie, tak to je přece náš úspěch, že bezpečnost je na prvním místě. Nebo se snad domníváte, kolegové a kolegyně, že bezpečnost by neměla být jednou z priorit Evropské unie? Když lidé v Evropské unii viděli, co se odehrává na Blízkém východě, když vidí atentáty ve Francii nebo atentáty v Belgii? Přece zajistit našim lidem bezpečí musí být klíčová priorita Evropské unie. Proto jsem pojmenoval jako jednu z klíčových priorit Evropské unie zajistit bezpečnost. A bezpečnost je vnitřní a vnější. Pokud jde o tu vnější, tak je přece naprosto legitimní se zeptat, jestli bychom nemohli lépe spolupracovat v oblasti obrany. Jak jsem slyšel odpověď nejenom od předsedy maďarské vlády, ale teď také od ministrů obrany Francie a Německa: ano, je tady cesta k posílení spolupráce v oblasti obrany.
Premiér a šéf ČSSD Bohuslav Sobotka
Já už jsem na to odpovídal při interpelacích. Tohle přece není o tom nahradit Severoatlantickou alianci. My zůstáváme členy NATO. Já si myslím, že je to dobře. Je to pro nás velká garance bezpečnosti. Ale nejsme jako evropské země jediným členem NATO. V NATO je také Kanada, Spojené státy, je tam Turecko. Může nastat situace, kdy budeme mít jiné priority i v rámci Severoatlantické aliance. A ta situace nastala. Když jsme chtěli, aby NATO udělalo operaci v Egejském moři, tak o tom byla příliš dlouhá debata, než se to podařilo zorganizovat. Posílení spolupráce v Evropě v oblasti obrany je podle mě naprosto legitimní směr úvahy, když se bavíme o tom, že chceme posílit bezpečnost. Evropa nemůže být spojována s chaosem. Evropa nemůže být spojována s teroristickými útoky. Evropa nemůže být spojována s tím, že nikdo nekontroluje migraci na hranicích. Evropa musí být spojována s bezpečností. To je to, co budu říkat v Bratislavě v pátek, a doufám, že se v tom nelišíme, že se na tom shodneme, že bezpečnost je dneska klíčový úkol, pokud jde o evropskou spolupráci.
Druhá věc – k Turecku. No samozřejmě, já myslím, že turecký prezident a turecká vláda, turecký režim nám v Evropě není příliš sympatický. Aby byl? To, co se odehrává po puči, ty rozsáhlé represe, čistky, to je přece věc, ke které nemůžeme mlčet a také nemlčíme. To je přece zřejmé. Ale já jsem přesvědčený o tom, že i Turecko má zájem na tom, aby tady existovala dohoda s Evropou, že to není jednostranná věc. Protože představte si, čím se Turecko stalo v posledních měsících. Turecko se stalo trychtýřem, který z celého Blízkého východu nasával ilegální uprchlíky z Afghánistánu, z Íránu, Iráku, ze Sýrie, z Jordánska, dokonce ze severní Afriky, trychtýř, který nasával ilegální uprchlíky a s nimi spojený organizovaný zločin, který se týká pašování lidí. Kdybyste byli v turecké vládě, chtěli byste, aby vaše země byla místem, které nasává organizovaný zločin a ilegální uprchlíky z celého Blízkého východu? Je zřejmé, že Turecko také potřebuje dohodu s Evropou, protože nemůže být trvale místem, které vzbuzuje šance, že přes něj se dostanete bez problémů do Evropy. A navíc už dneska to ani není pravda.
Já jsem velice rád, že zde zaznělo ocenění toho, jak důležité bylo zastavení nelegální migrace v oblasti Balkánu. Vzpomeňte si na to, že to byla V4, že to byla Česká republika. Kdy jsme předsedali V4, tak jsme tady v Praze udělali schůzku, kam jsme pozvali makedonského prezidenta, pozvali jsme bulharského předsedu vlády a jednali jsme o tom, jak zastavit balkánskou migrační trasu. Česká republika, ale také naši partneři ve V4 jsme se intenzivně zasazovali o to, aby se balkánská migrační trasa uzavřela, nejenom na jednání Evropské rady, ale také při jednání s našimi partnery na Balkáně. A to, že se uzavřela, spolu s dohodou s Řeckem, vedlo k tomu, že se tato migrační cesta do značné míry zastavila.
Ano, přicházejí uprchlíci do Itálie z Afriky, ale podle analýz, které máme k dispozici, to nejsou lidé, kteří by tam přišli z Turecka, že by z Turecka přišli do Libye a odtud se plavili do Itálie. Vesměs zdrojem migrace, která přichází z Libye do Itálie, je bohužel střední a subsaharská Afrika. To je zcela samostatná migrační trasa, která má své vlastní zdroje, které tolik nesouvisí s válkou v Sýrii, ale souvisí bohužel se střety s islamisty ve střední Africe a souvisí s klimatickými změnami a obecně s chudobou. Ale i tam potřebujeme mít na africké straně partnery, se kterými se dohodneme, a budeme nelegální uprchlíky vracet. Vracet zpátky. Prostě není možné, aby Evropa měla politiku založenou na legalizaci nelegální migrace. Naše politika musí být postavena na regulaci migrace a zastavení nelegální migrace. Tohle byla od samého začátku pragmatická priorita české vlády.
Já si velmi vážím toho, že jsme podle mezinárodních statistik, Česká republika, šestou nejbezpečnější zemí na světě. To přece není špatný výsledek. Nebo se domníváte, že ano? To, že jsme šestá nejbezpečnější země na světě? To je přece výborný výsledek. To je výborná známka toho, že v naší zemi máme dobrou bezpečnostní politiku. Že se o bezpečnost občanů dokážeme navzdory už dva roky běžící migrační krizi postarat. Takže naše země je bezpečná země. Vláda se snaží o to, aby to tak zůstalo. Včetně toho, že investujeme do bezpečnosti, že investujeme do protiteroristických preventivních opatření, že jsme stabilizovali policii, že jsme stabilizovali armádu. Tohle všechno jsou naprosto konkrétní kroky, za které naše vláda dva a půl roku se rozhodně před touto Poslaneckou sněmovnou ani před občany České republiky nemusí stydět. Protože jak pevně věřím, shodujeme se všichni, že to je bezpečnost, na které nám musí především záležet. Takže važme si toho. Jsme šestá nejbezpečnější země na světě. Starejme se o to, aby to tak zůstalo. A já doufám, že i tato Poslanecká sněmovna k tomu bude svým rozhodováním a svým vystupováním přispívat.
Samozřejmě že my tady ve středu Evropy, pokud chceme zastavit nelegální migraci na vnějších schengenských hranicích, my tady ve středu Evropy musíme spolupracovat s těmi zeměmi, které na hranicích jsou. A jestliže máme společný schengenský prostor, společný schengenský prostor v rámci Evropské unie, tak logicky bychom také měli pomáhat při řešení migrační krize.
Pan předseda Filip tady mluvil o tom, že se nestaráme o příčiny migrační krize. Že nepřispíváme k tomu, aby se migrační krize vyřešila. Myslím, že my jsme jedna ze zemí, která je velmi aktivní na mezinárodním poli. Připomínám, že jsme možná už jediná země z Evropské unie, která má stále funkční ambasádu v Damašku. To je věc, která hodně přispívá k tomu, abychom byli schopni za prvé poskytovat informace spojencům o tom, co se reálně v Sýrii odehrává, a za druhé pomáhat řešit třeba humanitární problémy přímo na území Sýrie.
Chci připomenout, že jsme země, která je velmi aktivní, pokud jde o řešení humanitárních krizí. Pokud jde o řešení negativních důsledků, které přinesla několik let trvající válka v Sýrii. My jsme země, která je aktivní. A opět, nemusíme se stydět za to, co všechno děláme a co všechno jsme udělali pro to, abychom řešili příčiny migrace a snížili obrovský migrační tlak, který na Evropu je. Který na Evropu je, protože bohužel okolí Evropy není bezpečné. A dokud se nezvýší stabilita v bezprostředním okolí Evropy, tak migrační tlaky budou pokračovat a my si s nimi budeme muset poradit, tak abychom zajistili bezpečnost našich občanů a tak aby Česká republika patřila k zemím, které budou schopny jasně ve spolupráci s dalšími členskými státy Evropské unie migrační krizi vyřešit.
Pokud jde o dohodu s Tureckem jako takovou, znovu připomínám, že tato dohoda je dohodou všech členských států Evropské unie, podpořily ji všechny země Visegrádské čtyřky. A pokud jde o liberalizaci vízového režimu, ta nenastala a v nejbližší době zřejmě nenastane, protože trváme na tom, aby byly splněny všechny podmínky, které se týkají toho, aby něco takového vůbec mohlo nastat. Myslím, že debata o členství Turecka v Evropské unii je mimo prostor a čas. Není to něco, čím bychom se aktuálně zabývali. A nemyslím si, že by se tím měly zabývat i následující vlády, které přijdou po nás. Zejména v souvislosti s tím, co se dneska v Turecku aktuálně po tom neúspěšném puči odehrává.
Takže tolik jenom několik reakcí na diskusi, která tady proběhla. Já bych skutečně chtěl požádat o to, abychom přistupovali k řešení migrační krize racionálně, abychom vnímali národní zájmy, které tady Česká republika má, abychom také vnímali realitu, která tady je. Abychom nepopírali realitu v zájmu možná jenom nějaké politické propagace. Protože každý, kdo říká, že dohoda s Tureckem nemá výsledky, tak neříká pravdu. Dohoda s Tureckem reálně snížila migrační tlaky. A běžte se zeptat do Makedonie, do Srbska, do Chorvatska, do Slovinska, o kolik se jim snížil počet přicházejících migrantů v důsledku dohody s Tureckem. Čili ta dohoda výrazně snížila migrační tlaky a poskytla nám čas k tomu, abychom se sami připravili na zajištění vnější schengenské hranice a abychom jako Evropská unie pro ostrahu vnějšího Schengenu a fungování vnitřního Schengenu udělali více, než tomu bylo v minulosti.
Celkem 21 knih slovenský a evropských autorů se dostane do knihkupectví díky druhému ročníku grantového programu Pro Libris, který podporuje mladou slovenskou literární tvorbu a překlady současných evropských děl do češtiny. Program Pro Libris společnosti SLOVNAFT, as, a Středoevropské nadace s podporou Ministerstva kultury Slovenské sepubliky, rozdělí celkem 53 500 eur.
Granty Pro Libris pomohou vydat dalších 21 knih
V rámci programu Pro Libris 2015 získaly grant čtyři knihy od mladých Slovenská autorů a sedmnáct titulů překladové literatury od autorů pocházejících z Maďarska, Běloruska, Polska, Chorvatska, Rumunska, Srbska, Ukrajiny, Itálie, Velké Británie, Německa, Francie a Švýcarska.
Pro Libris 2015 získaly grant čtyři knihy od mladých Slovenská autorů
„Náš společný projekt prokázal velkou životaschopnost. Svědčí o tom nejen zájem žadatelů o grant – spisovatelů a překladatelů, ale hlavně úspěch už vydaných knih u čtenářů. Po mnoha knihách z edice Pro Libris byl velký poptávka, a to je vynikající zpráva. Kniha bez čtenáře je totiž smutný příběh. Program Pro Libris je inspirativní, protože společně podporujeme mladých spisovatelů a to nejlepší z evropského překladu, „řekl ministr kultury Marek Maďarič.
ministr kultury Marek Maďarič
Granty Pro Libris jsou určeny na podporu vydávání mladých Slovenská autorů do 35 let a překladů evropských děl. V tomto ročníku programu o grant žádalo 40 knižních titulů a částka přesahovala 152 tisíc eur. Z nich bylo 13 žádostí o podporu původní tvorby a 27 žádostí o podporu překladů.
Všechny žádosti posoudila odborná porota, kterou tvořili Slovenské spisovatelé a literární odborníci Roman Brat, Alexander Halvoník, Péter Hunčík, Monika Kompaníková, Peter Krištúfek, Pavol Rankov a Ivica Ruttkayová.
„Knihy, které získaly grant potvrzují, že ve střední a východní Evropě vzniká mnoho vynikajících děl. Pravěk a jiné časy od polské prozaické O. Tokarczuk slibuje úžasný čtenářský zážitek, podobně knihy od T. Prochaska, HK Dobrzanieckieho, K. Petrowsky, P. Stamma, zda několik dalších. Prostředky na vydání jsou, takže nyní je to již v rukou překladatelů, redaktorů a vydavatelů. Samozřejmě jsou zde i knížky mladých Slovenská autorů, jejichž tento grant posouvá na literární scénu, „vyjádřil se člen poroty, spisovatel Pavol Rankov.
Z podpořené původní literatury porota nejlepší ohodnotila Slovenské básnířku Martinu Grmanová a její sbírku Chiméra. Porotu kromě jiných titulů také zaujala debutová sbírka povídek Živý plot od mladé prozaické Soni Urikovej.
Podporu získaly i tři tituly v novém žánru umělecké reportáže, mezi nimi například kniha Noční poutníci od Wojciecha Jagielska, předního představitele polské reportážní školy. Autorem jedné z podpořených překladových knih je také významný maďarský spisovatel László Krasznahorkai, který v květnu 2015 získal jednu z nejprestižnějších světových literárních cen Man Booker International Prize.
„Jsou dva druhy knih. Jedny zkrášlují náš život, a druhé náš byt. Finanční podpora kvalitních knih se nám vrátí v dalších generacích. Ačkoli dnes knihy nejsou největším komerčním lákadlem, jsem přesvědčen, že tituly z edice Pro Libris neskončí pouze jako dekorace na policích mladých lidí, „řekl předseda představenstva a generální ředitel SLOVNAFT as, Oszkár Világi.