Vysoce likvidní standardizované finanční nástroje, jejichž zhodnocení se odvíjí od ceny podkladového aktiva. Mezi finanční deriváty se řadí například opce a futures.
S deriváty se obchoduje mimo burzu nebo na termínové burze.

Časová hodnota zohledňuje pravděpodobnost kurzovních výkyvů základní hodnoty až ke splatnosti opčního listu. Je tedy něco jako „přirážka za nejistotu“.
Výše časové hodnoty je kritériem pro hodnocení opčního listu. Určuje se na základě zbylé doby splatnosti opčního listu a volatility základní hodnoty: Čím kratší je zbylá doba splatnosti opčního listu a čím nižší je volatilita základní hodnoty, tím nižší je časová hodnota. V den vypršení opčního listu je časová hodnota rovna nule. Hodnota opčního listu pak odpovídá jeho vnitřní hodnotě.
Opce jsou samostatné finanční nástroje z odrůdy termínových obchodů. Obchoduje se s nimi mimo burzu nebo také standardizovaně na termínovém trhu. Kupující opce platí prodejci za prováděcí právo opční cenu (opční prémii). Za to se prodejce zavazuje, že když je opce prováděna, poskytne nebo převezme základní hodnotu proti zaplacení základní ceny. Neuplatní-li ale vlastník opce své prováděcí právo, zaniká opční právo na konci splatnosti a opce propadá. Protože rozhodnutí o provádění přijímá jen kupující opčního práva, označuje se tento druh termínového obchodu také jako podmíněný termínový obchod.
Ziskem opce lze využívat očekávané pozitivní vývoje na pokladním trhu, případně se pojistit proti rizikům. Klasické opční obchody jsou longcall (nákup nákupní opce) a longout (nákup prodejní opce):
Vkladatel očekává pro akcii A vyšší budoucí kurz. Koupí nákupní opce získává právo tuto akcii za šest měsíců koupit za cenu 100 eur. Tato cena se označuje jako základní cena opce. Za opci zaplatí opční prémii 5 eur. Stoupá-li kurz akcie až do konce splatnosti na např. 108 Euro (odborníci říkají: opce je „in the money“), provede vkladatel své opční právo: koupí akcii za 100 eur a vzápětí ji prodá za 108 eur. Zisk – kurz akcie minus základní cena, po odečtení opční prémie – činí v tomto případě 3 eura. U kurzu 105 eur by opce měla svůj Break-Even-Point; vkladatel by nezískal, ani neztratil. Pokud by kurz akcie byl na konci splatnosti pod základní cenou, nebo jí byl přesně roven, byla by opce „out of the money“, resp. „at the money“; vkladatel by ji v normálním případě neprovedl.
Nákup longputu se často využívá jako zajišťovací strategie proti kurzovním ztrátám. Příklad: Vkladatel vlastní akcii B s aktuální kurzovní hodnotu 45 eur. Protože očekává klesající kurzy, chtěl by se pojistit proti eventuální kurzovní ztrátě. Koupí prodejní opci se základní hodnotou 48 eur a zaplatí za ní pasivnímu kontrahentovi opční prémii 3 eura. Klesne-li kurz akcie na konci splatnosti na 40 eur, provede vkladatel svou opci. Prodá svou prodejní opci a obdrží 48 eur. Po odečtení opční prémie ve výši 3 eura mu zůstane 45 eur. Touto strategií se mohl pojistit proti kurzovní ztrátě akcie.
Na základě standardní odchylky lze – nezávisle na vývoji trhu – odhadnout ziskový a ztrátový potenciál akcie. Přitom se předpokládá, že hodnoty vztažené k minulosti mají platnost i pro budoucí vývoje. Protože ukazatel vyjadřuje změnu hodnoty očekávanou v budoucnosti, má pro určení opčních cen zvláštní význam.
Synonymum: Volatilita
Likvidita cenného papíru závisí jak na počtu cenných papíru, které jsou v oběhu, tak i na počtu účastníků trhu, kteří jsou připraveni ho koupit nebo prodat. U likvidních cenných papírů je dostatečná nabídka a poptávka, takže uzavření obchodu, tj. současný nákup a prodej cenného papíru, je stále možný. Likvidita cenného papíru se měří většinou pomocí jeho obratu.
Převoditelné dluhopisy zaručují vedle výplat úroků a zpětných plateb opční právo: majitel vyměnitelného dluhopisu ji může během určité lhůty a za pevně stanovenou cenu vyměnit za akcie podniku. Výměnný kurz je zpravidla vyšší než kurz akcie v okamžiku emise půjčky. Na základě opčního práva má vyměnitelný dluhopis nižší zúročení než srovnatelné dluhopisy.
Valná hromada musí souhlasit s vydáváním vyměnitelných dluhopisů tříčtvrtinovou většinou. Kapitálovým navýšením se poskytují akcie nutné k výměně. Akcionáři mají právo odběru na nové akcie.
Pomocí volatility lze – nezávisle na vývoji trhu – odhadnout potenciál zisku a ztráty akcie. Přitom se předpokládá, že hodnoty vztažené k minulosti budou mít platnost i pro budoucí vývoje. Protože ukazatel vyjadřuje změnu očekávanou do budoucna, má při určování opčních cen zvláštní význam.
synonymum: Standardní odchylka
Snížením kapitálu se kapitál zpětně vyplácí akcionářům nebo se vyrovnává pasivní bilance společnosti. Rozlišuje se mezi řádným snížením kapitálu, zjednodušeným snížením kapitálu a snížením kapitálu stažením akcií. Snížení kapitálu je nutné vykázat ve vyúčtování zisků a ztrát jako zvláštní položku.
Řádné snížení kapitálů snižuje nominální hodnotu akcií nebo spojuje akcie, není-li dosaženo minimální nominální hodnoty. K tomu musejí být akcie doručeny společnosti a prohlášeny za bezcenné. Nové akcie jsou neprodleně vydávány za úřadní burzovní cenu přes vedoucího skontra. Předpokladem provedení řádného snížení kapitálu je rozhodnutí valné hromady s tříčtvrtinovou většinou.
Zjednodušené snížení kapitálu slouží k vyrovnání snížení hodnot, kryje jiné ztráty a ukládá obnosy do kapitálových rezerv. Předpokladem jeho provedení je zrušení ziskové rezervy a použití disponibilního zisku. Stejně tak musí být zrušena část zákonné rezervy a kapitálové rezervy, kterou zůstatkový základní kapitál převyšuje o deset procent. Odtud získané obnosy nesmějí být vyplaceny akcionářům.
U snížení kapitálu stažením akcií jsou akcie stahovány přinucením nebo poté, co je společnost koupí. Snížení kapitálu musí být povoleno stanovamí nebo rozhodnutím valné hromady.
Rentabilita měří poměr zisku k vloženému kapitálu, případně k obratu. Hovoří se o kapitálové rentabilitě, případně o obratové rentabilitě.
Rentabilita vkladu v cenných papírech se vypočítává z aktuální hodnoty kurzu a z přijatých úroků nebo výplat dividend po odečtení vloženého kapitálu. Je-li tato hodnota pozitivní hovoří se o rentabilním vkladu.
Diferenční arbitráž je využití souběžného rozdílu cen cenného papíru na různých burzovních místech. Účastníci trhu kupují cenné papíry na jedné burze za výhodnou cenu a prodávají je zároveň na jiné burze za vyšší kurz. Tím stoupá poptávka i kurz cenného papíru na místě s nižší cenou. Na burze s vyšší cenou klesá kurz cenného papíru kvůli vyšší nabídce. Tím se ceny na různých burzovních místech vyrovnávají.
Arbitráž kapitálového trhu (také pokladní futures arbitráž) označuje využití cenového rozdílu finančního nástroje ve stejném čase na pokladním a termínovém trhu. Arbitražér kupuje například tentýž den končící opci na akcii v očekávání, že ji přímo opět prodá přes pokladní trh za cenu vyšší, než je emisní kurz.
Na burze se poplatky vybírají například za registraci k účasti na burzovním obchodu, za registraci cenných papírů k obchodování na burze a za jejich uvedení na burzu. Poplatkový řád burzy vydává burzovní rada a povoluje úřad pro burzovní dozor.
Akciová společnost je obchodní společnost, pro jejiž založení je nutný základní kapitál ve výši 2 miliony korun, u společností s veřejnou nabídkou akcí 20 milionů korun. Základní kapitál je rozložen do akcií se stejnou nominální hodnotou. Nominální (emisní) hodnota vydaných akcií není stanovena, většinou ale činí 1 000 korun.
Akcionáři se na základním kapitálu podniku podílejí svými vklady a ručí jen ve výši tohoto vkladu. Neexistuje osobní ručení akcionářů.
Akciová společnost má tři zákonem předepsané vedoucí orgány:
· Představenstvo vede akciovou společnost a zastupuje ji soudně i mimosoudně.
· Nejdůležitějšími úkoly dozorčí rady je povolávání a odvolávání členů představenstva, přezkoumávání roční uzávěrky a zprávy o stavu, stejně jako informování valné hromady.
· Valná hromada – skládá se z akcionářů – volí zástupce akcionářů v dozorčí radě, rozhoduje o využití zisku a o vyplácení dividend a pomáhá dozorčí radě a předsednictvu.
Akciová společnost je typická právní forma pro velké podniky, protože umožňuje shromáždit velké množství podílového kapitálu. K tomu slouží především vstup na burzu ve spojení s různými způsoby navýšení kapitálu. Množství malých kapitálových podílů s nízkou nominální hodnotou často vede k podílu velkého počtu akcionářů, většinou s malými částkami.
Fundamentální analýza sleduje finanční ukazatele podniku a snaží se určit férovou hodnotu akcie. Je-li akcie podhodnocená, tzn. její tržní cena je nižší než vypočítaná (vnitřní) hodnota, je obvykle doporučena k nákupu. V opačném případě jsou akcie prodány.
Účastník trhu zveřejňuje nákupní kurz buď vyhláškou na parketu nebo uložením do veřejné knihy objednávek elektronického obchodního systému.
opak: Prodejní kurz
Skrze kapitálový trh získávají podniky a stát prostředky pro dlouhodobé investice. Ke kapitálovému trhu patří především trhy akcií, rent a emisí. Na organizovaném kapitálovém trhu je obchodování s cennými papíry pod státním dozorem. Emise cenných papírů je schvalována oficiálními místy a přezkoumávána podílejícími se bankami. Tak nabízejí organizované kapitálové trhy dostatečnou záruku pro solidní možnosti vkladů.