Česká republika se chystá přistoupit ke globálnímu závazku snížit kolektivně emise metanu do roku 2030 nejméně o 30 %

Česká republika se chystá přistoupit ke globálnímu závazku snížit kolektivně emise metanu do roku 2030 nejméně o 30 %
Česká republika se chystá přistoupit ke globálnímu závazku snížit kolektivně emise metanu do roku 2030 nejméně o 30 %

Ještě před velmi krátkou dobou jsme usilovně sháněli metan (cca.80% složka zemního plynu). Báli jsme se, že nebudeme mít čím topit, z čeho vyrábět hnojiva, čím tavit kovy a jak péct chleba. Ledva nám Američané vytrhli trn z paty dodávkami zkapalnělého plynu, už zase naše vláda začíná mít zelené roupy a zavazuje se omezit emise metanu o 30%

Metan se do atmosféry dostává v průběhu přepravy a zpracování zemního plynu, „prděním“ krav a uvolňuje se ze skládek. Co z toho chce naše vláda zakázat, respektive o těch 30% zákonem(silou) omezit?
Nařídí vláda vybít 30% hovězího dobytka? Ano, pamatujete se správně, tento plán holandské vlády vyvolal nedávno ty masivní protesty. Nařídí vláda omezit umělá hnojiva vyráběná ze zemního plynu o 30%? Ano, pamatujete se správně, tento čin vyvolal nedávno kolaps zemědělství a revoluci na Srí Lance. Omezíme výrobu ve slévárnách, pekárnách a sklárnách o 30% nebo vytápění domácností o 30%?

jak je vytvářen ohromný zisk pro pár lidí a otroctví pro většinu
jak je vytvářen ohromný zisk pro pár lidí a otroctví pro většinu
Ačkoliv se environmentalisté navrhují různá dílčí opatření, závěr, který prezentuje ekologická organizace CAN Europe, je jednoznačný: „Je třeba zdůraznit, že nejúčinnějším způsobem, jak emise metanu snížit, je ponechání fosilních paliv pod zemí, zastavení těžby a ukončení dalšího průzkumu.“
Nejde o nějaká nesmyslná plácání premiéra na klimatickém summitu. Na příslušných ministerstvech se začne na naplnění té strategie pracovat a dříve či později někdo přijde s návrhy, které nebudou mít politikové sílu odmítnout, protože jsme se přeci zavázali a cokoliv, co přispěje k omezení oteplování planety, se schválí bez ohledu na náklady.
To, co bychom měli od našich politiků minimálně požadovat předtím, než podobné závazky přijmou, je jasná analýza nákladů a přínosů a jejich jasná prezentace ve stylu: „Omezení emisí metanu o 30% přispěje ke snížení oteplování planety o 0,01 stupně Celsia do roku 2100 a já premiér naší země proto navrhuji pomocí zákonů donutit zemědělce ke snížení počtu krav o 30%, tj. o 30% méně mléka, masa, jogurtů, ke snížení využívání umělých hnojiv o 30%, tj. snížení produkce obilí a všech dalších plodin, navrhuji o donutit průmysl redukovat použití zemního plynu o 30%, zavřít sklárny a slévárny. Stojí to za to.“
Nedočkáme se toho. Místo toho nám budou servírovat jedno opatření za druhým salámovou metodou, až v roce 2030, kdy bude naše životní úroveň někde na úrovni roku 1995?,1990?1980?, bude cílů alespoň částečně dosaženo, budou přijaty další závazky.
Nicméně nemusí to tak být. Stačí jen dát politikům najevo, že tohle nechceme. Politikové jsou motivování jen strachem z nezvolení v příštích volbách, ničím jiným. Většina z nich nemá žádné hodnotové přesvědčení ani nechtějí žádnou likvidaci naší svobody a životní úrovně. Oni se jen bojí, že na ně budou novináři a aktivisté křičet, že nepřijali závazek a lidé, aniž by příliš zkoumali proč jim novináři a aktivisté nasazují psí hlavu, je kvůli tomu nebudou volit.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

Pařížská Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je fórem pro vládní úředníky, aby diskutovali a analyzovali politické dopady a plány, které zlepší sociálně-ekonomický blahobyt občanů světa. Práce je řízena sekretariátem ekonomických a politických analytiků vyškolených ve všech oblastech ekonomiky.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

OECD je pařížská mezinárodní organizace, která spolupracuje s vládami, osobami s rozhodovací pravomocí a občany na vývoji mezinárodně dohodnutých standardů a možných řešení řady sociálních, ekonomických a environmentálních výzev.

Za účelem dosažení jeho cílů je sekretariátu, výborům a pracovním skupinám nápomocen sekretariát.

Předchůdce OECD, OEEC (Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě), bylo založeno 16. dubna 1948 18 státy. Reforma organizace v září 1961 vyústila v vytvoření OECD, která má v současnosti 37 členských států. Maďarsko vstoupilo do OECD v roce 1996.

Odborníci NMHH se aktivně účastní práce organizace: zastupujeme Českou republiku v Pracovní skupině pro telekomunikační infrastruktury a služby (WP CISP) v rámci Výboru pro digitální ekonomiku (CDEP) a od roku 2018 je Maďarsko také místopředsedou pracovní skupiny skupina.

Je nástupcem Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla založena v roce 1948 za účelem provádění Marshallova plánu. Jeho původními členy byly Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Island, Lucembursko, Spojené království, Spolková republika Německo, Norsko, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko, Švédsko a Turecko. V roce 1958 se Španělsko připojilo k 17 původním členům. USA a Kanada se na práci podílely jako přidružené členy, Jugoslávie jako pozorovatel.
Po provedení úkolů, které mu byly svěřeny, byl OEEC v roce 1961 transformován na OECD za účasti Spojených států, Kanady, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu. Finsko se stalo 24. členem organizace nejrozvinutějších kapitalistických zemí.
Zaměřuje se na podporu hospodářského a sociálního blahobytu kapitalistického světa prostřednictvím rozvoje a koordinace vhodných rozhodnutí v oblasti hospodářské politiky a na koordinaci akcí členských států na pomoc rozvojovým zemím.
Jeho hlavními orgány jsou Rada, čtrnáctičlenný výkonný výbor a sekretariát. OECD má více než 200 specializovaných výborů a pracovních skupin.
Poštovní adresa: 2 rue André Pascal, Paříž CEDEX 16, F-75775.

OECD je unikátním forem („permanentní mezivládní konferencí“), kde nejvyspělejší země světa slaďují své postupy v celé řadě oblastí (ekonomika, finance, obchod, vzdělávání, věda a technika, veřejná správa, zemědělství, životní prostředí a další). Na rozdíl od ostatních sektorově zaměřených mezinárodních organizací tak může OECD využít průřezový charakter své práce a za tímto účelem iniciovala řadu horizontálních projektů.

Dnes má OECD 36 členských zemí. Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J. Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko, v roce 2016 Lotyšsko a v roce 2018 Litva.