Santiago druhé nejdražší město v Latinské Americe za cenu za metr čtvereční

Santiago druhé nejdražší město v Latinské Americe za cenu za metr čtvereční
Santiago druhé nejdražší město v Latinské Americe za cenu za metr čtvereční

Nedávná studie zjistila, že Santiago v Chile je druhé nejdražší město v Latinské Americe, pokud jde o cenu za metr čtvereční pro byty. Studii provedla argentinská univerzita. Na prvním místě se umístilo Montevideo, hlavní město Uruguaye.

Pravidelné vyšetřování univerzity Torcuato Di Tella v  oznámilo, že cena Santiaga za metr čtvereční byla 2,92 $ (zde a poté jsou všechny ceny v amerických dolarech). Montevideo obsadilo první místo za 3,15 $ a třetí místo obsadilo Mexico City s 2,53 $.

Finanční investigativní centrum na univerzitě sleduje ceny za metr čtvereční pro byty v hlavních městech Latinské Ameriky od března 2017.

„Cílem je zachytit typ budov, které běžně obývají mladí profesionálové v každém městě,“ uvádí studie. „Zpráva je publikována dvakrát ročně a terénní práce zachycuje celý soubor dat, která jsou k dispozici během posledního březnového a zářijového týdne každého roku.“

Města s nejnižšími cenami za metr čtvereční v Jižní Americe jsou: Córdoba (Argentina), 1,31 $; Quito (Ekvádor), 1,20 $; a Bogotá (Kolumbie), 1,05 $.

Zpočátku se šetření týkalo 15 měst v 10 zemích, ale kvůli nedostatečným údajům byl výzkum Caracasu (Venezuela) zastaven. Studie nakonec zahrnovala 14 měst z Argentiny, Brazílie, Mexika, Kolumbie, Peru, Ekvádoru, Panamy, Uruguaye a Chile. Santiago bylo jediné město, které reprezentovalo Chile . „Výsledky poskytují cenné informace pro sledování trhu s nemovitostmi, které jsou užitečné pro rodiny, pro finanční systém a pro analýzu regionálních ekonomik,“ uvádí studie. „Toto šetření používá ceny objednané prodejci převzaté z nejpoužívanějších webových stránek“ ve 14 vybraných městech. „Údaje pocházejí ze stránek společnosti Navent a dalších veřejných zdrojů.“

Zpráva OSN: Chile má nejvyšší nárůst počtu obětí HIV v Latinské Americe

Zpráva OSN: Chile má nejvyšší nárůst počtu obětí HIV v Latinské Americe
Zpráva OSN: Chile má nejvyšší nárůst počtu obětí HIV v Latinské Americe

Počet nových obětí HIV v Chile se mezi lety 2017 a 2018 zvýšil o 4 000 případů. Podle zprávy OSN má Chile nejvyšší nárůst nových každoročních nákaz v Latinské Americe. Chilské ministerstvo zdravotnictví viní minulou vládu.

Epidemie HIV v Chile je vše, jen ne za námi, s nárůstem o 4 000 nových potvrzených případů v roce 2018. Včera zveřejněná zpráva UNAIDS popisuje, jak počet obětí vzrostl z 67 000 v roce 2017 na 71 000 v roce 2018.

S roční mírou nových nákaz 34 % vede Chile v Latinské Americe, kde země jako Peru, Ekvádor, Kolumbie a Paraguay zaznamenaly pokles procenta nákaz.

Ze 71 000 současných obětí HIV v Chile se léčí pouze 45 000 . Někteří lidé si neuvědomují, že jsou nositeli nemoci: pouze 87 % bylo diagnostikováno, podle zprávy.

Podle ministra zdravotnictví Jaimeho Mañalicha minulá vláda Michelle Bacheletové řešila epidemii HIV v zemi špatně tím, že zavedla chybná opatření. „Nadále trvali na starých, zastaralých kampaních. Zaměřili se na propagaci používání kondomů a ne na pevnou strategii nabízet více diagnóz, aby lidé, kteří jsou HIV pozitivní, věděli, že jsou nositeli viru.

Nic nového

Přestože zveřejněná zpráva ilustruje tragickou situaci, čísla nejsou pro zemi nová. Minulý rok vydala UNAIDS globální zprávu, která ukazuje, že Chile patří mezi 10 zemí, kde se počet lidí přenášejících HIV zvyšuje o 50 % nebo více. Další země byly Kuvajt, Uzbekistán, Madagaskar a Filipíny.

Bývalý Chilský ministr zdravotnictví Emilio Santelices vyvolal kontroverzi tím, že nárůst počtu obětí HIV přisuzoval nárůstu migrace. Vládní preventivní kampaně byly zaměřeny mimo jiné na haitskou komunitu, ale současný Chilský ministr zdravotnictví Jaime Mañalich to na základě národních údajů a údajů z UNAIDS vyloučil.

Alberto Fernandez navrhl, že by v interních volbách kandidoval proti Cristině Kirchnerové

Prezident Alberto Fernández
Prezident Alberto Fernández

Prezident Alberto Fernández v neděli v rozhovoru prohlásil, že peronismus se musí „znovu obnovit a skoncovat s personalismem“. Zdůraznil také, že jeho „nepřítelem nejsou soudruzi z Frente de Todos (FdT), ale Macrismo a neposlušná pravice“. Fernández tvrdil, že FdT se stará o nejslabší sektory společnosti a zastupuje střední třídu a chudé sektory Argentiny.

Fernández vyjádřil v rozhovoru pro „The Rebord Method“, vysílaném na YouTube, svou touhu po vítězství Frente de Todos a uvedl, že chce zvolit kandidáta, který je může přimět k vítězství. Věří, že potenciálních kandidátů, kteří se mohou objevit na pódiu, je mnoho. Fernández také vidí peronismus jako konkurenční pro nadcházející volby a vyzývá k naslouchání tomu, co říkají protivníci.

Prezident kritizoval prezidentské předkandidáty a vůdce dalších stran, kteří „hovoří s velkým pohrdáním o nejchudších sektorech Argentiny, s velkým pohrdáním o středních sektorech“. Fernández vyprávěl o svém rozhovoru s bývalým prezidentem Mauriciem Macrim, když pandemie vypukla. Macri mu řekl, aby nezastavoval ekonomiku a nechal zemřít ty, kteří musí zemřít, ale Fernández nesouhlasil s tím, že ekonomika se zotavuje, zatímco životy nikoli.

Fernández zdůraznil, že jeho nepřítelem nejsou soudruzi z FdT, ale Macrismo a vzdorovité pravé křídlo, a že Peronismus by se měl snažit zabránit těmto chlapům v návratu k moci. Zdůraznil, že je důležité urovnat rozdíly mezi lidmi, jak se to dělá v demokracii, a nechat lidi volit a volit nejreprezentativnější kandidáty.

O jeho možném znovuzvolení a vnitřním konfliktu ve FdT

Pokud jde o jeho budoucnost, Fernández vysvětlil, že „jednoho dne mi Cristina (Fernández de Kirchner, CFK) řekla: „Musíš to být ty (kandidát na prezidenta), protože šance, že vyhraju, nejsou absolutní, a pokud vyhraju, nebudou nech mě vládnout a ty jsi dokázal vybudovat dialog se všemi’“. Řekl také, že opozice se „roky snažila přimět mě ‚dodat‘ Cristinu, ale neznají mě, protože bych to nikdy neudělal, protože Cristina si to nezaslouží“.

Fernández také komentoval své nedávné setkání s americkým prezidentem Joem Bidenem a uvedl, že to bylo dobré a potřebné setkání. Diskutovali o tom, jak mohou Spojené státy pomoci Argentině a o podobnostech mezi Mauriciem Macrim a Donaldem Trumpem.

Nakonec Fernández vyjádřil své znepokojení nad odsouzením „nevinné osoby“ v případu Vialidad. „Nejvíc mě znepokojuje odsouzení nevinné ženy. Ona [CFK] je odsouzena se soudním svědectvím, které neodpovídá realitě toho, co udělala. Nakonec mluvíme o zákazu a ne o její nevině. Moje odmítnutí směřuje k přesvědčení, protože je nevinná,“

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

Pařížská Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je fórem pro vládní úředníky, aby diskutovali a analyzovali politické dopady a plány, které zlepší sociálně-ekonomický blahobyt občanů světa. Práce je řízena sekretariátem ekonomických a politických analytiků vyškolených ve všech oblastech ekonomiky.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

OECD je pařížská mezinárodní organizace, která spolupracuje s vládami, osobami s rozhodovací pravomocí a občany na vývoji mezinárodně dohodnutých standardů a možných řešení řady sociálních, ekonomických a environmentálních výzev.

Za účelem dosažení jeho cílů je sekretariátu, výborům a pracovním skupinám nápomocen sekretariát.

Předchůdce OECD, OEEC (Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě), bylo založeno 16. dubna 1948 18 státy. Reforma organizace v září 1961 vyústila v vytvoření OECD, která má v současnosti 37 členských států. Maďarsko vstoupilo do OECD v roce 1996.

Odborníci NMHH se aktivně účastní práce organizace: zastupujeme Českou republiku v Pracovní skupině pro telekomunikační infrastruktury a služby (WP CISP) v rámci Výboru pro digitální ekonomiku (CDEP) a od roku 2018 je Maďarsko také místopředsedou pracovní skupiny skupina.

Je nástupcem Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla založena v roce 1948 za účelem provádění Marshallova plánu. Jeho původními členy byly Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Island, Lucembursko, Spojené království, Spolková republika Německo, Norsko, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko, Švédsko a Turecko. V roce 1958 se Španělsko připojilo k 17 původním členům. USA a Kanada se na práci podílely jako přidružené členy, Jugoslávie jako pozorovatel.
Po provedení úkolů, které mu byly svěřeny, byl OEEC v roce 1961 transformován na OECD za účasti Spojených států, Kanady, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu. Finsko se stalo 24. členem organizace nejrozvinutějších kapitalistických zemí.
Zaměřuje se na podporu hospodářského a sociálního blahobytu kapitalistického světa prostřednictvím rozvoje a koordinace vhodných rozhodnutí v oblasti hospodářské politiky a na koordinaci akcí členských států na pomoc rozvojovým zemím.
Jeho hlavními orgány jsou Rada, čtrnáctičlenný výkonný výbor a sekretariát. OECD má více než 200 specializovaných výborů a pracovních skupin.
Poštovní adresa: 2 rue André Pascal, Paříž CEDEX 16, F-75775.

OECD je unikátním forem („permanentní mezivládní konferencí“), kde nejvyspělejší země světa slaďují své postupy v celé řadě oblastí (ekonomika, finance, obchod, vzdělávání, věda a technika, veřejná správa, zemědělství, životní prostředí a další). Na rozdíl od ostatních sektorově zaměřených mezinárodních organizací tak může OECD využít průřezový charakter své práce a za tímto účelem iniciovala řadu horizontálních projektů.

Dnes má OECD 36 členských zemí. Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J. Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko, v roce 2016 Lotyšsko a v roce 2018 Litva.

Každou desátou smrtelnou autonehodu způsobí alkohol

Alkohol u řidičů představuje jeden z největších zdrojů nebezpečí na silnicích. To platí zejména v průběhu zimních prázdnin, kdy se na vánočních večírcích a rodinných oslavách popíjí svařené víno a voňavý punč. „V globálním měřítku je každá desátá smrtelná autonehoda způsobena požitím alkoholu. Častěji se tomuto nebezpečí vystavují muži, kteří tak vědomě riskují své životy, „říká Christoph Lauterwasser, vedoucí Allianz centra pro technologie (AZT).

autonehoda
autonehoda

Nadace POMOC JEDEN DRUHÉMU zřídila rehabilitační centrum

Výskyt podnapilých řidičů závisí na regionu

Výskyt smrtelných dopravních nehod způsobených požitím alkoholu není ve světě rovnoměrný. Toto zjištění potvrdila analýza skupiny Allianz, jejímž výsledkem byly významné regionální rozdíly. Tragicky nejvyšší pozici s 18,2% si drží východní Evropa a střední Asie. Po nich následuje zbytek Evropy se 16,7%, Severní Amerika a Jižní Amerika s 12,9%. Menší počet nehod způsobených požitím alkoholu vykazuje Afrika – pouze 8%, Asie a Tichomoří se 7,3%. Hluboko pod celosvětovým průměrem, který představuje 10,9%, je i Blízký východ, kde smrtelné dopravní nehody způsobené požitím alkoholu tvoří 2,4% případů.
Důležité jsou také země, které mají ve svém regionu zvláštní váhu. Patří k nim Bělorusko (51,4%), Litva (48,2%), Venezuela (47.1%), Namibie (43.2%), Mongolsko (20,7%) a Spojené arabské emiráty (17,7%). V Evropě je nejvyšší počet obětí nehod v souvislosti s konzumací alkoholu ve východních zemích.

Řízení pod vlivem alkoholu láká zejména mladé muže

Alkohol je příčinou až 8,7% všech smrtelných úrazů při dopravních nehodách. Tento fakt by se v mnoha zemích rozhodně neměl podceňovat. Ve většině zemí jsou fatální dopravní nehody pod vlivem alkoholu způsobené právě muži. Pravděpodobnost, že v alkoholickém opojení způsobí dopravní nehodu, je až dvojnásobně vyšší než u žen. To platí i v Německu, kde muži konzumací alkoholu před řízením způsobí až 12,4% smrtelných nehod, zatímco ženy pouze 4,9%. Nejrizikovější jsou mladí řidiči ve věku od 21 do 24 let, kteří průměrně způsobí až 18% fatálních nehod. Je to téměř dvakrát více než mladí ve věku 18 až 20 let (10%) nebo starší řidiči ve věku 25 až 64 let (11%).

Nebezpečný zbytkový alkohol

Důležitým faktorem v boji proti podnapilým řidičům jsou vyšší pokuty a častější kontroly policie. Nejlepším řešením, jak předejít zabavení řidičského průkazu nebo fatální dopravní nehodě, je vyměnit volant za místo spolujezdce nebo využít taxi či veřejnou hromadnou dopravu. Konzumace alkoholu před jízdou řidičem často dodává odvahu nezodpovědně riskovat.
Důležité je také nepodceňovat riziko zbytkového alkoholu, který se v těle může udržet i druhý den. Lidské tělo je totiž schopné odbourat jen 0,1 promile alkoholu za hodinu. Než se rozhodneme řídit, je rozumné použít jednorázový tester na alkohol.