Bulharsko zvažuje dlouhodobý kontrakt na plyn s Gazpromem. Byla by to „rána“ pro Brusel

Bulharsko zvažuje dlouhodobý kontrakt na plyn s Gazpromem. Byla by to „rána“ pro Brusel
Bulharsko zvažuje dlouhodobý kontrakt na plyn s Gazpromem. Byla by to „rána“ pro Brusel

Bulharsko nejspíše začne jednat o dlouhodobém kontraktu na dodávky plynu s ruským podnikem Gazprom. Náměstek ministra energetiky bulharské úřednické vlády Elenko Božkov to v pátek uvedl v rozhovoru pro místní televizi.

Gazprom přitom balkánskou zemi v dubnu od svého plynu odpojil, když Sofie odmítla platit v rublech. Bulharsko bylo tehdy společně s Polskem prvními dvěma zeměmi, jímž Gazprom dodávky přerušil. Postupně se přidaly některé další země, z hlediska objemu odběru ruského plynu však v rámci EU méně významné, jako Dánsko, Nizozemsko nebo Finsko.

Klíčoví zákazníci Gazpromu v EU, tedy zejména německé, italské, rakouské nebo maďarské plynárenské podniky na platbu v rublech přistoupily a plyn na základě dlouhodobých kontraktů odebírají nadále. Od poloviny června však klíčovým plynovodem spojujícím Rusko s Německem, Nord Streamem 1, proudí pouze část nasmlouvaného objemu plynu. Kreml nižší dodávky plynu tímto potrubím vysvětluje technickými problémy, zejména chybějící turbínou či dokumentací k ní. Berlín má takové vysvětlení za zástupné, primárně je prý pokles dodávek motivován politicky.

Hra o kontrakt

Česko dlouhodobý kontrakt s Gazpromem nemá, ale je na ruském plynu závislejší více než ty země EU, jejichž podniky takový kontrakt mají, jako je zejména Německo. Proto část energetických expertů v ČR doporučuje právě krok, který nyní zvažuje Bulharsko, tedy uzavření dlouhodobého kontraktu s Gazpromem. Česko, resp. plynárenské podniky v Česku, by si tak prý mohlo zajistit stabilnější a levnější dodávky plynu, než je tomu v současnosti, kdy ruský plyn nakupuje na burzovní bázi u německých obchodníků, s jistou jejich přirážkou.

Dlouhodobý kontrakt s Gazpromem by dle uvedených expertů Česku umožnil omezit závislost na Německu a energetické burze jakožto mezičlánku. Není podle nich zcela jisté, že Německo v případě závažné plynové krizi nedá přednost spotřebě u sebe ve vlasti před jeho poskytnutím potřebám českým domácnostem a podnikům. České ministerstvo průmyslu a obchodu však podle svého vyjádření disponuje blíže nespecifikovanými nástroji, jež by zajistily, že by se Německo i v čase vážně krize o plyn s Českem „dělilo“.

Případné uzavření dlouhodobého kontraktu s Gazpromem ze strany kterékoli členské země EU by ovšem šlo proti současné linii Bruselu. Ta spočívá naopak v postupném odstřihávání EU od ruské plynu a ruských energetických dodávek obecně.

S blížící se topnou sezónu však lze předpokládat další tříštění jednoty EU ve vztahu k Rusku a k odběru jeho energií. Jednota vlastně nikdy nebyla úplná. Protože na zmíněný krok Polska nebo Bulharska, které zjara jako první odmítly platit v rublech, nenavázali klíčoví odběratelé ruského plynu v EU, jako je Německo, Rakousko nebo Itálie, resp. jejich energetické podniky jako Uniper, OMV nebo Eni.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

Pařížská Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je fórem pro vládní úředníky, aby diskutovali a analyzovali politické dopady a plány, které zlepší sociálně-ekonomický blahobyt občanů světa. Práce je řízena sekretariátem ekonomických a politických analytiků vyškolených ve všech oblastech ekonomiky.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)

OECD je pařížská mezinárodní organizace, která spolupracuje s vládami, osobami s rozhodovací pravomocí a občany na vývoji mezinárodně dohodnutých standardů a možných řešení řady sociálních, ekonomických a environmentálních výzev.

Za účelem dosažení jeho cílů je sekretariátu, výborům a pracovním skupinám nápomocen sekretariát.

Předchůdce OECD, OEEC (Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě), bylo založeno 16. dubna 1948 18 státy. Reforma organizace v září 1961 vyústila v vytvoření OECD, která má v současnosti 37 členských států. Maďarsko vstoupilo do OECD v roce 1996.

Odborníci NMHH se aktivně účastní práce organizace: zastupujeme Českou republiku v Pracovní skupině pro telekomunikační infrastruktury a služby (WP CISP) v rámci Výboru pro digitální ekonomiku (CDEP) a od roku 2018 je Maďarsko také místopředsedou pracovní skupiny skupina.

Je nástupcem Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla založena v roce 1948 za účelem provádění Marshallova plánu. Jeho původními členy byly Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Island, Lucembursko, Spojené království, Spolková republika Německo, Norsko, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko, Švédsko a Turecko. V roce 1958 se Španělsko připojilo k 17 původním členům. USA a Kanada se na práci podílely jako přidružené členy, Jugoslávie jako pozorovatel.
Po provedení úkolů, které mu byly svěřeny, byl OEEC v roce 1961 transformován na OECD za účasti Spojených států, Kanady, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu. Finsko se stalo 24. členem organizace nejrozvinutějších kapitalistických zemí.
Zaměřuje se na podporu hospodářského a sociálního blahobytu kapitalistického světa prostřednictvím rozvoje a koordinace vhodných rozhodnutí v oblasti hospodářské politiky a na koordinaci akcí členských států na pomoc rozvojovým zemím.
Jeho hlavními orgány jsou Rada, čtrnáctičlenný výkonný výbor a sekretariát. OECD má více než 200 specializovaných výborů a pracovních skupin.
Poštovní adresa: 2 rue André Pascal, Paříž CEDEX 16, F-75775.

OECD je unikátním forem („permanentní mezivládní konferencí“), kde nejvyspělejší země světa slaďují své postupy v celé řadě oblastí (ekonomika, finance, obchod, vzdělávání, věda a technika, veřejná správa, zemědělství, životní prostředí a další). Na rozdíl od ostatních sektorově zaměřených mezinárodních organizací tak může OECD využít průřezový charakter své práce a za tímto účelem iniciovala řadu horizontálních projektů.

Dnes má OECD 36 členských zemí. Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J. Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko, v roce 2016 Lotyšsko a v roce 2018 Litva.