Santiago druhé nejdražší město v Latinské Americe za cenu za metr čtvereční
Nedávná studie zjistila, že Santiago v Chile je druhé nejdražší město v Latinské Americe, pokud jde o cenu za metr čtvereční pro byty. Studii provedla argentinská univerzita. Na prvním místě se umístilo Montevideo, hlavní město Uruguaye.
Pravidelné vyšetřování univerzity Torcuato Di Tella v oznámilo, že cena Santiaga za metr čtvereční byla 2,92 $ (zde a poté jsou všechny ceny v amerických dolarech). Montevideo obsadilo první místo za 3,15 $ a třetí místo obsadilo Mexico City s 2,53 $.
Finanční investigativní centrum na univerzitě sleduje ceny za metr čtvereční pro byty v hlavních městech Latinské Ameriky od března 2017.
„Cílem je zachytit typ budov, které běžně obývají mladí profesionálové v každém městě,“ uvádí studie. „Zpráva je publikována dvakrát ročně a terénní práce zachycuje celý soubor dat, která jsou k dispozici během posledního březnového a zářijového týdne každého roku.“
Města s nejnižšími cenami za metr čtvereční v Jižní Americe jsou: Córdoba (Argentina), 1,31 $; Quito (Ekvádor), 1,20 $; a Bogotá (Kolumbie), 1,05 $.
Zpočátku se šetření týkalo 15 měst v 10 zemích, ale kvůli nedostatečným údajům byl výzkum Caracasu (Venezuela) zastaven. Studie nakonec zahrnovala 14 měst z Argentiny, Brazílie, Mexika, Kolumbie, Peru, Ekvádoru, Panamy, Uruguaye a Chile. Santiago bylo jediné město, které reprezentovalo Chile . „Výsledky poskytují cenné informace pro sledování trhu s nemovitostmi, které jsou užitečné pro rodiny, pro finanční systém a pro analýzu regionálních ekonomik,“ uvádí studie. „Toto šetření používá ceny objednané prodejci převzaté z nejpoužívanějších webových stránek“ ve 14 vybraných městech. „Údaje pocházejí ze stránek společnosti Navent a dalších veřejných zdrojů.“
Zpráva OSN: Chile má nejvyšší nárůst počtu obětí HIV v Latinské Americe
Počet nových obětí HIV v Chile se mezi lety 2017 a 2018 zvýšil o 4 000 případů. Podle zprávy OSN má Chile nejvyšší nárůst nových každoročních nákaz v Latinské Americe. Chilské ministerstvo zdravotnictví viní minulou vládu.
Epidemie HIV v Chile je vše, jen ne za námi, s nárůstem o 4 000 nových potvrzených případů v roce 2018. Včera zveřejněná zpráva UNAIDS popisuje, jak počet obětí vzrostl z 67 000 v roce 2017 na 71 000 v roce 2018.
S roční mírou nových nákaz 34 % vede Chile v Latinské Americe, kde země jako Peru, Ekvádor, Kolumbie a Paraguay zaznamenaly pokles procenta nákaz.
Ze 71 000 současných obětí HIV v Chile se léčí pouze 45 000 . Někteří lidé si neuvědomují, že jsou nositeli nemoci: pouze 87 % bylo diagnostikováno, podle zprávy.
Podle ministra zdravotnictví Jaimeho Mañalicha minulá vláda Michelle Bacheletové řešila epidemii HIV v zemi špatně tím, že zavedla chybná opatření. „Nadále trvali na starých, zastaralých kampaních. Zaměřili se na propagaci používání kondomů a ne na pevnou strategii nabízet více diagnóz, aby lidé, kteří jsou HIV pozitivní, věděli, že jsou nositeli viru.
Nic nového
Přestože zveřejněná zpráva ilustruje tragickou situaci, čísla nejsou pro zemi nová. Minulý rok vydala UNAIDS globální zprávu, která ukazuje, že Chile patří mezi 10 zemí, kde se počet lidí přenášejících HIV zvyšuje o 50 % nebo více. Další země byly Kuvajt, Uzbekistán, Madagaskar a Filipíny.
Bývalý Chilský ministr zdravotnictví Emilio Santelices vyvolal kontroverzi tím, že nárůst počtu obětí HIV přisuzoval nárůstu migrace. Vládní preventivní kampaně byly zaměřeny mimo jiné na haitskou komunitu, ale současný Chilský ministr zdravotnictví Jaime Mañalich to na základě národních údajů a údajů z UNAIDS vyloučil.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
Pařížská Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) je fórem pro vládní úředníky, aby diskutovali a analyzovali politické dopady a plány, které zlepší sociálně-ekonomický blahobyt občanů světa. Práce je řízena sekretariátem ekonomických a politických analytiků vyškolených ve všech oblastech ekonomiky.
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD)
OECD je pařížská mezinárodní organizace, která spolupracuje s vládami, osobami s rozhodovací pravomocí a občany na vývoji mezinárodně dohodnutých standardů a možných řešení řady sociálních, ekonomických a environmentálních výzev.
Za účelem dosažení jeho cílů je sekretariátu, výborům a pracovním skupinám nápomocen sekretariát.
Předchůdce OECD, OEEC (Organizace pro hospodářskou spolupráci v Evropě), bylo založeno 16. dubna 1948 18 státy. Reforma organizace v září 1961 vyústila v vytvoření OECD, která má v současnosti 37 členských států. Maďarsko vstoupilo do OECD v roce 1996.
Odborníci NMHH se aktivně účastní práce organizace: zastupujeme Českou republiku v Pracovní skupině pro telekomunikační infrastruktury a služby (WP CISP) v rámci Výboru pro digitální ekonomiku (CDEP) a od roku 2018 je Maďarsko také místopředsedou pracovní skupiny skupina.
Je nástupcem Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC), která byla založena v roce 1948 za účelem provádění Marshallova plánu. Jeho původními členy byly Rakousko, Belgie, Dánsko, Francie, Řecko, Nizozemsko, Irsko, Island, Lucembursko, Spojené království, Spolková republika Německo, Norsko, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko, Švédsko a Turecko. V roce 1958 se Španělsko připojilo k 17 původním členům. USA a Kanada se na práci podílely jako přidružené členy, Jugoslávie jako pozorovatel.
Po provedení úkolů, které mu byly svěřeny, byl OEEC v roce 1961 transformován na OECD za účasti Spojených států, Kanady, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu. Finsko se stalo 24. členem organizace nejrozvinutějších kapitalistických zemí.
Zaměřuje se na podporu hospodářského a sociálního blahobytu kapitalistického světa prostřednictvím rozvoje a koordinace vhodných rozhodnutí v oblasti hospodářské politiky a na koordinaci akcí členských států na pomoc rozvojovým zemím.
Jeho hlavními orgány jsou Rada, čtrnáctičlenný výkonný výbor a sekretariát. OECD má více než 200 specializovaných výborů a pracovních skupin.
Poštovní adresa: 2 rue André Pascal, Paříž CEDEX 16, F-75775.
OECD je unikátním forem („permanentní mezivládní konferencí“), kde nejvyspělejší země světa slaďují své postupy v celé řadě oblastí (ekonomika, finance, obchod, vzdělávání, věda a technika, veřejná správa, zemědělství, životní prostředí a další). Na rozdíl od ostatních sektorově zaměřených mezinárodních organizací tak může OECD využít průřezový charakter své práce a za tímto účelem iniciovala řadu horizontálních projektů.
Dnes má OECD 36 členských zemí. Mezi dvacet zakládajících zemí patřily: Belgie, Dánsko, Francie, Irsko, Island, Itálie, Kanada, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko, USA, Velká Británie, SRN, Švédsko, Švýcarsko a Turecko. Postupně vstoupily: Japonsko (1964), Finsko (1969), Austrálie (1971), Nový Zéland (1973), Mexiko (1994), Česká republika (1995), Maďarsko (1996), Polsko (1996), J. Korea (1996), Slovensko (2000). V roce 2010 se členskými zeměmi OECD stalo také Chile, Estonsko, Izrael a Slovinsko, v roce 2016 Lotyšsko a v roce 2018 Litva.
